Fashion

Sarah Burton: Alexander McQueen bude vždy součástí mého tvořivého já

Sarah Burton nazývá modely, které navrhuje pro módní dům Alexander McQueen, měkkým brněním pro ženy. Od doby, kdy v roce 2010 převzala pozici kreativní ředitelky po předčasném skonu legendárního designéra, staví své návrhy na rovnováze protikladů, které osloví každou zákaznici: jsou křehké a funkční, s vazbami na minulost, přitom svobodně vykračující k budoucnosti, striktně elegantní a spořádané, přesto odvážně divoké a punkové.
Modely, které Sarah Burton navrhuje, jsou empiricky krásné, ale svou vizi krásy vám nijak nevnucují. Přestože je její práce založená na fantazii a prastaré magii, představuje také skutečný svět a skutečné ženy.
Foto: David Burton/Courtesy of Alexander McQueen
Sarah Burton
Dílo mistrovské krejčové, která dokáže ušít róbu zdobenou kouzelnými volány i důvtipný odlehčený kostým, je v podstatě ukázkou toho, co ve své výbavě nezbytně potřebuje moderní žena. Jako návrhářka, která tvoří pro ženy, vytváří Sarah Burton tuto dechberoucí nádheru pevnou rukou a se zdánlivě nekonečným arzenálem historismu i romantismu a hlubokým respektem k řemeslnému umění a anglickému kulturnímu dědictví.
Sama vám prozradí, že význam těchto hodnot převzala od Alexandera McQueena, zakladatele módního domu. Sarah Burton přišla na stáž z Central Saint Martins do jeho ateliéru v roce 1996, kdy jí bylo 21 let. O více než 20 let později je stále na stejném místě, nyní v čele silného, sepjatého týmu řemeslníků, z nichž někteří u značky působí tak dlouho jako ona sama. 
Odkaz Alexandera McQueena má zakořeněný hluboko v sobě a svým způsobem se promítá do každé kolekce, kterou vytváří. „Bude vždy podstatnou součástí toho, kdo jsem, součástí mého tvořivého já, protože jsem vyrůstala s jeho vírou a kreativitou,“ říká. Nicméně při převzetí role kreativní ředitelky na módní mola vnesla také vlastní aspekty.
Kolekce pro podzim 2019, kterou letos představila v Paříži, byla zatím nejvíce introspektivní ze všech. Vzala svůj tým na sever Anglie, do okolí Yorkshiru, kde vyrostla, aby společně nasáli atmosféru místních tkalcoven i strání. Každý look, který vzešel z této cesty, vypráví příběhy. Kupříkladu šaty, jejichž tradiční tkané hedvábí proměňují oslnivé flitry, které se při pohybu modelky po molu víří a blýskají, a zvuk, který přitom vydávají, připomíná továrnu v plné práci. Jinde se odstřižky promění v nášivky, patentky slouží jako ozdoba dlouhých linií pletených šatů, severské symboly, jako jsou sova z Leedsu, racek z Blackpoolu a kormorán z Liverpoolu, obtáčejí krajkoví kaskádových sukní a precizně šitá saka zdobená řasením se pyšní označením „Made in England“.
Foto: Chloe Le Drezen/Courtesy of Alexander McQueen
Rose Dress jsou naskládané na korzetovém základu, na kterém Sarah Burton a její tým vytvářejí volány a sklady.
Nejvíce vynikají „růžové“ šaty v černé, fuchsiové a červené barvě, každé střižené a nařasené z jednoho kusu látky. Ve středověké angličtině, jazyku Války růží, byl druhým významem slova květina „nejlepší stav věcí“ nebo „na vrcholu“. Krásné, trnité, královské a delikátní šaty čerpají inspiraci z bílé růže Yorků a červené růže Lancasterů, symbolů znesvářených anglických rodů, a ze severské tradice korunování místní dívky růžovou královnou během oslav jara. Dalo by se také říci, že tyto nádherné šaty jsou poctou všem růžovým královnám, které vykvetly a uvadly v Penninách a ve Skotsku.
Být ženou nikdy nebylo snadné. Sarah Burton si to velmi dobře uvědomuje. Naštěstí pro nás ostatní postavila každou ze svých kolekcí pro značku Alexander McQueen jako oporu, která nám pomáhá držet se vzpřímeně a povzneseně. Právě díky tomu se stala de facto osobní krejčovou vévodkyně z Cambridge, jejíž svatební šaty navrhla v roce 2010, a dalších vlivných žen po celém světě. Alfred Tennyson v roce 1842 napsal: „Jediná dívka v rozpuku sil vydá za stovky bojovníků.“ Se Sarah Burton si nemusíte vybírat. Můžete být dívka i bojovník, v červené kůži nebo modrém korzetu s krajkovým lemováním. Kolekce Sarah Burton pro Alexander McQueen slibuje, že můžete být vždy v té nejlepší fázi svého života. S Vogue si u příležitosti udělení ocenění CFDA International Award Sarah Burton povídá o své módní minulosti, přítomnosti a budoucnosti a odhaluje pozadí tvorby majestátních „růžových“ šatů. 
Vedení značky jste převzala v roce 2010, tedy už téměř před deseti lety. Jaké to tehdy bylo? 
Měla jsem opravdu velké štěstí, že jsem mohla pracovat pro Leeho. Byl to neuvěřitelný muž, v podstatě jsem s McQueenem vyrostla. Začala jsem, když mi bylo 21, pracovali jsme spolu až do jeho skonu. Bylo to magické prostředí bez jakýchkoliv omezení zaměřené na vyprávění a kreativitu. Velmi, velmi osobní, až rodinné.
První, co mě napadlo, když jsem převzala roli kreativní ředitelky, bylo, že Lee byl vypravěč a já jsem byla docela dobrá v dokončování jeho vět, nicméně teď musím věty i začínat a musí to být mé příběhy. Lee mi vždy říkal: „Musíš si dělat věci po svém, musíš tomu věřit a to, co děláme, musí být plné emocí.“ Zpočátku jsem hodně přemýšlela, jak to sama zvládnu. Uplynulo už hodně času, ale přesto bude Lee vždy podstatnou součástí toho, kdo jsem, součástí mého tvořivého já, protože jsem vyrůstala s jeho vírou a kreativitou. Museli jsme se naučit, jak zůstat věrni značce McQueen, ale přitom ji budovat po svém. To byla opravdu výzva. 
Foto: Chloe Le Drezen/Courtesy of Alexander McQueen
Vysoký volánový límec šatů evokuje královnu Alžbetu I.
Máte pocit, že se způsob, jakým navrhujete kolekce, nějak posunul nebo změnil během těch deseti let? 
Myslím, že ano. Asi před třemi lety jsem začala podnikat spoustu výzkumných cest. Jsem pevně přesvědčená, že kreativita a inspirace přichází odkudkoliv, takže když se vydáte třeba do Yorkshiru, zažijete něco, co nevyčtete z knih a určitě ne z obrazovky počítače. Myslím, že kreativita je velmi, velmi provázaná s emocemi a s tím, co jednotlivec nebo můj tým získá z této zkušenosti. Svým způsobem se mění také můj přístup, protože postupem času zjišťuji, co si přeji říci. Změna je taková, že jsem stále více osobní. 
Jak si vybíráte, kam se na takové výzkumné cesty vydat? Znáte historii těchto míst?
Vždy mě fascinovala příroda. Naposledy jsme vyrazili do hrabství Wiltshire podívat se na koně. Jezdívala jsem tam jako dítě. Na Shetlandských ostrovech jsem naopak nikdy nebyla, ale vím, že Skotsko je součástí Leeho dědictví, což byl důvod tam kvůli kolekci jaro 2017 zajet. Když jsme se vydali do Manchesteru, věděla jsem o sufražetkách, ale nikdy jsem nebyla v jejich domech. Dozvěděla jsem o nich spoustu nového. Na výzkumných cestách miluji to, že když se někam vydáte, nejenom že fyzicky cestujete, ale také se poznáváte v týmu. Mám kolem sebe lidi z celého světa, každý se zaměřuje na něco jiného a já se od nich po cestě učím. Z osobního pohledu je to nesmírně obohacující.
Foto: Chloe Le Drezen/Courtesy of Alexander McQueen
Rose Dress nabývají tvar na figuríně v ateliéru McQueen.
Jak vybíráte, co použít pro kolekci? 
Je to velmi organické. Vyfotila jsem třeba tkalcovské osnovy a řekla jsem Alessandrovi, který se zabývá nášivkami: „To by byla dobrá ozdoba na šaty.“ A tak vznikly šaty. Alessandro pak viděl na podlaze nějaké kousky a řekl: „Můžeme z nich udělat na kabátech nášivky.“ Je to zkrátka proces a podobné je to pak ve studiu. Nikdy neříkáme: „To je ono, je hotovo, skončili jsme.“ Někdy navrhneme kolekci před svátky a po návratu cítíme, že chceme vše změnit. To je také součástí procesu. Je velmi typické pro značku McQueen, že modely nejsou hotové až do chvíle, kdy jsou na mole. S Leem jsem se naučila, že se vše neustále vyvíjí. Nejde o to, že bychom něco přehlédli nebo že něco nefunguje. Posouváme se, zkoušíme různé věci.
Myslím, že právě to dělá vaši práci tak přitažlivou.
Je to přesně tak, nejde jen o to, abychom měli hotové šaty „v délce po kolena“ nebo „až na zem“ či něco takového. Můžete něco vytvořit, a pokud chcete, rozstříhejte to a otočte vzhůru nohama. A jak jsem zmínila, někdy se stane, že to vůbec nefunguje, někdy je to naopak skvělé, někdy to odložíme na další sezonu. Proces je stejně důležitý jako samotné modely.
Musím říct, že to zní jako vzrušující zábava. 
Je to zábavné!
Foto: Bernhard Deckert/Courtesy of Alexander McQueen
Poslední úpravy při fittingu na modelce Anok Yai
„Růžové“ šaty v kolekci podzim 2019 jsou všechny z jednoho formovaného kusu látky. Jaký je jejich příběh?
Pamatuji si z dětství vyprávění o růžové královně. Později jsem zjistila, že to má souvislost s Yorky a Lancastery, Válkou růží a anglikánskou církví. Také jsem měla před očima krásný obraz Egona Schieleho a v neposlední řadě i královnu Alžbětu I. Při tvorbě samotných šatů jsme začali obrovským kusem červené látky, která diktovala samotnou tvorbu, ale pak se to celé změnilo, šaty začaly žít svým životem. Líbí se mi, že evokují pocit ženské síly, ale také zranitelnost a krásu. 
Ženskost už jsme zmínili, jsou nějaké další hodnoty, které chcete vyjádřit prostřednictvím kolekcí a přehlídek?
Opravdu věřím, že žena se nemusí oblékat jako muž, aby se cítila silná. Proto ráda kombinuji obleky se ženskými šaty. Chci ukázat, jak důležité je být stále ženou. Nemusíte upozaďovat své emoce a pocity, je v pořádku cítit se zranitelně a mít nedostatky. Myšlenka síly a ženskosti je opravdu důležitá. Vždycky ráda říkám, že naše šaty jsou jako lehké brnění, cítíte se silně, ale netíží vás. 
V každé kolekci je také silný odkaz na britské kulturní dědictví a řemesla. Proč je to pro vás důležité?
Věřím v řemeslo. Víte, Lee začal v ulici Savile Row vyrábět neuvěřitelně šitá saka, byl vždy, dokonce i na samém konci, zastáncem ruční výroby. Vše se tvořilo velmi ateliérovým způsobem včetně ruční výšivky v pěti lidech. Mám tak velký respekt k ruční práci, je to něco, co se vytrácí, a lidé netuší, jak důležití jsou lidé v krejčovských dílnách. Lidská ruka je nenahraditelná.
Jde však nejen o oslavu řemesel, aby nevymizela, ale také o hledání způsobů, jak by mohla fungovat dnes. Pozorovat tkalcovské stavy v Yorkshiru bylo opravdu zajímavé. Každé vlákno je třeba ručně navléknout, pak prochází celým strojem a na konci je žena, která opravuje nedokonalosti. Je to zábavný způsob, jak spolu člověk a stroj spolupracují. Docela často vytváříme ručně háčkované návrhy v pletacím studiu, ty pak putují do Itálie, kde vznikají neuvěřitelné pleteniny, které vypadají jako krajka. Podobné to je u kreslených návrhů. Výšivky nejprve někdo nakreslí. Je opravdu skvělé spolupracovat s lidmi, kteří to dokážou, a zachovávat tyto dovednosti.
Další věc je, že řemeslo lidi spojuje, spojuje komunity. Lidé se scházejí jako rodina. Je to velmi ozdravná věc. Myslím, že takto funguje i naše studio, jako komunita.
Jak vyvažujete kreativitu a řemeslo s obchodem?
Jsem si vědoma obchodní stránky, ale v první řadě jde o přehlídku. Ta je vždy na prvním místě. Chceme, aby modely žily a dýchaly, chceme, aby je lidé nosili a cítili se úžasně. 
My máme velké štěstí, protože čím více je oblečení typičtější pro značku McQueen, tím více se prodává. Lidé chtějí něco zvláštního a krásného, co jinde nenajdou. Neméně důležitá je i určitá nadčasovost. Zejména ve světě, kde máme všeho tolik. Sama mám oblečení McQueen už řadu let, třeba sako, které stále nosím a které si střežím jako poklad, protože je dnes stejně aktuální jako před patnácti lety. 
Článek byl publikován na Vogue US.