Excentrická japonská umělkyně Yayoi Kusama má velkou retrospektivní výstavu

Yayoi Kusama je jednou z nejvýraznějších osobností moderního umění. Kultovního statusu dosáhla svými opakujícími se vzory a strukturami, zejména svými ikonickými puntíky. Slavnými se staly i její Infinity Rooms – zrcadlové místnosti, které vás přenesou do světů, jež se zdají být nekonečné. Objevily se v klipu zpěvačky Adele a na Instagramu je sdílela Katy Perry. Ve Fondation Beyeler, umělecké galerii v Riehen (poblíž švýcarské Basileje), právě teď začala její velká retrospektiva.

Pop art, art brut, abstraktní expresionismus, avantgarda, minimalismus, konceptuální umění. Do všech těchto kategorií spadá dílo japonské umělkyně Yayoi Kusama. V červené paruce a šatech s puntíkovým vzorem se věnuje malbě, sochařství, instalacím, kresbě, kolážím, performancím. Spolupracuje s módními tvůrci a píše surrealistické básně i prózu. Její rukopis snadno rozpoznáte, jsou pro ni charakteristické monumentální objekty poseté puntíky, barevné optické klamy, dýně a zrcadlové místnosti evokující nekonečno.

„Sex mě naprosto děsí a zároveň fascinuje, stejně jako mužské přirození,“ tvrdí Yayoi Kusama, která se narodila 22. března 1929 do farmářské rodiny, jež se živila pěstováním dýní kabocha. Jde o kulaté nebo ploché dýně s tvrdou, hladkou kůrou, které se později staly jedním z hlavních motivů jejích děl. Barvu mají od tmavě zelené po oranžovou, některé odrůdy jsou typické šedozelenou nebo modrozelenou kůru s pásy nebo skvrnami jiných barev.

Rodiče od dcery očekávali jediné: až dospěje, dobře se vdá za dohodnutého ženicha. Výtvarný talent Yayoi projevovala od dětství, ale rodiče ji v něm nepodporovali. Přísná matka dokonce výkresy své dcery trhala nebo házela do ohně. Navíc svou malou dceru často posílala hledat záletného otce, kterého Yayoi několikrát načapala s milenkou. Prožitá traumata u ní už v dětství vedla k halucinacím. V nich se Yayoi zjevovaly barevné kruhy a puntíky a promlouvaly k ní květiny a dýně. Tyhle halucinogenní motivy později začaly prostupovat celou tvorbu umělkyně.

Za druhé světové války byla Yayoi přidělena na práci do továrny na výrobu padáků. Bylo jí třináct let, když se tam seznámila s tkaninami a látkami a naučila se šít. Po práci se věnovala malování, aby zaplašila halucinace a špatné myšlenky. Denně vytvořila až sedmdesát akvarelů, výtvarné umění se pro ni stalo formou terapie. Po válce krátce studovala tradiční japonské výtvarné umění v Kjótu, ačkoli rodiče se studiem nesouhlasili. Nevyhovovalo jí však silné provázání s tradicemi, toužila po osobní i tvůrčí svobodě. A objevila západní umění. Nejvíc ji uchvátila americká avantgardní scéna. V polovině padesátých let 20. století se proto rozhodla opustit rodné Japonsko a usadit se v New Yorku, kde se chtěla plně věnovat výtvarnému umění.

Ve Spojených státech začala tvořit obrazy inspirované svými halucinacemi. Kromě motivu puntíků vznikají také Infinity Net (Nekonečné sítě). Jde o plátna, často velmi rozměrná, pokrytá opakovaným drobným vzorem z oblých tvarů či smyček. Vzniká tak dojem, že zvolený vzor přerůstá přes okraj plátna a pokračuje až do nekonečna. 

V obecnou známost vešla v šedesátých letech 20. století. První samostatnou výstavu měla v roce 1961 v New Yorku ve Stephen Radich Gallery. Později organizovala happeningy na známých veřejných prostranstvích New Yorku, třeba na Brooklynském mostě nebo v Central Parku. Proti válce ve Vietnamu protestovala svérázným způsobem – na nahá těla mladých lidí malovala barevné puntíky. V roce 1968 napsala dopis americkému prezidentu Nixonovi, ve kterém mu nabízela sex oplátkou za to, že ukončí válku ve Vietnamu. Ve svém studiu na Manhattanu pořádala takzvané Nixonovy orgie. Během jedné z jejích akcí bylo uzavřeno stejnopohlavní manželství, první ve Spojených státech. Yayoi dostala punc skandální umělkyně. Nově nabytá publicita zároveň prohloubila propast mezi ní a její rodinou žijící v konzervativním Japonsku.

V roce 1966 se zúčastnila Benátského bienále s instalací nazvanou Narcissus Garden (Narcisova zahrada). Šlo o kinetický koberec, který se sestával ze stovek zrcadlových koulí a byl instalován na trávníku vedle jednoho z pavilonů. Umělkyně krátce po instalaci začala jednotlivé koule nabízet a prodávat kolemjdoucím za symbolickou částku. Tohle jí sice organizátoři záhy zatrhli, Yayoi ale z celé záležitosti vytěžila mediální pozornost.

Na počátku sedmdesátých let 20. století se vrátila zpátky do rodného Japonska. Byla ve špatném psychickém stavu. Trpěla deziluzí a depresemi, pokusila se o sebevraždu a nebyla schopná tvořit. V roce 1977 se proto dobrovolně uchýlila do psychiatrické léčebny v Tokiu (žije v ní dodnes), kde se snažila vyrovnat se se svými vnitřními démony. V rámci arteterapie si zařídila ateliér v blízkosti léčebny a znovu se pustila do umělecké tvorby.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století se vrátila na uměleckou scénu sérií úspěšných výstav. V roce 1993 se stala první ženou, která oficiálně reprezentovala Japonsko na Benátském bienále. V její prezentaci nechyběla ani Mirror Room (Pumpkin) – zrcadlová místnost s dýněmi pokrytými kruhovými vzory. Od konce devadesátých let proběhla řada retrospektivních výstav Yayoi Kusamy v prestižních světových galeriích. Zájem o její tvorbu posilují i sociální sítě. V roce 2008 dosáhla rekordu za nejvýše vydražené dílo žijící umělkyně, prodalo se za 5 100 000 amerických dolarů. V současnosti se její práce prodávají za cenu převyšující 8 milionů dolarů.

Yayoi se věnuje i módě a designu. Během své kariéry spolupracovala s italskou návrhářkou Elsou Schiaparelli i malířem Salvadorem Dalím. V roce 1960 uvedla na trh svou vlastní módní kolekci s charakteristickými puntíkovanými vzory. V roce 2012 navrhla kolekci pro módní značku Louis Vuitton. V roce 2023 ji přizval návrhář Nicolas Ghesquière, aby pro Louis Vuitton stvořila další kolekci. Její návrhy používá Uniqlo, Issey Miyake i Charles Jeffrey. V Tokiu bylo roku 2017 otevřeno Muzeum Yayoi Kusama. O rok později byl o jejím životě a tvorbě natočen dokument Kusama: Infinity.

Fondation Beyeler uvádí od 12. října 2025 do 25. ledna 2026 jako vůbec první první galerie ve Švýcarsku výstavu Yayoi Kusamy, a to rovnou velkou retrospektivní. Zorganizována byla ve spolupráci s umělkyní a jejím studiem. K vidění je tu kompletní dílo z více než sedmdesátileté kariéry japonské umělkyně. Vedle jejích nejikoničtějších děl se vystavují i raná díla, která dosud v Evropě nebyla k vidění, stejně jako nové artefakty. A těšit se můžete i na jednu z jejích slavných Infinity Mirror Rooms. 

Pokud výstavu nestihnete navštívit ve Švýcarsku, netruchlete. Následně se stěhuje do Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, kde bude k vidění od 14. března 2026 do 2. srpna 2026. Z Německa dále putuje do Stedelijk Museum v Amsterdamu. Tam na vás podivuhodný svět a vize nekonečna Yayoi Kusamy čekají od 11. září 2026 do 17. ledna 2027.