Proč zkusit awe walks. Při těchto procházkách užasnete, jak skvěle vás dokážou zklidnit

Název awe walks vychází z anglického slova awe, což v překladu znamená úžas. Určitě jste to už mnohokrát také zažili, například při rozbalování dárků, když jste někoho milého nečekaně potkali nebo když jste se třeba dostali na místo, o kterém jste vždycky snili. Úžas pociťujeme ve chvílích, když nás něco plně nadchne. Může to být třeba umělecké dílo v galerii, ale klidně i poměrně běžná věc spojená s přírodou, třeba když se vynoří duha nebo najdete obrovskou houbu. Ale úžas navíc není jenom příjemným pocitem, patří totiž mezi emoce fungující proti stresu a pro lepší psychickou odolností. Takže i takové dívání se okolo dokáže mysl odpoutat od vnitřního SOS. A právě u awe procházky nejde o výkon, tempo, počet kroků či kondici, ale o směřování pozornosti. 

Zajímavě to dokládá například studie z roku 2015 publikovaná v National Library of Medicine, v níž vědci na více než 2000 lidech zkoumali, co se s nimi při úžasu děje. Zjistili, že se pak méně soustředili na sebe a své vlastní problémy a více mysleli na ostatní. Ukázalo se, že ti, kdo umějí častěji žasnout, mívají větší zájem o ostatní, bývají i štědřejší, více pomáhají a jsou také ohleduplní. A to zní fakt skvěle! 

Zajímavá byla také studie z University of California v San Francisku, kde zkoumaní lidé ve věku 60–90 let chodili jednou týdně na krátké, patnáctiminutové procházky. Dvě skupiny měly odlišné zadání: jedna skupina se měla cíleně dívat kolem sebe a všímat si „dokonalých“ momentů, druhá se měla jít jen projít. Po několika týdnech se ukázalo, že první skupina byla více vyklidněná a zažívala více pozitivních emocí. 

Zajímavý detail? Na jejich fotkách z procházek se postupně vyměňovaly selfie za obrázky okolního světa. Jako by pozornost opravdu změnila směr. Úžas ale není nic speciálního, jak si mnozí myslí. Je to dovednost a můžete ho zažívat každý den, nejenom když jste na dovolené v exotice nebo když zdoláte nějaký náročný horský vrchol. Funguje na tom, jak se okolní svět díváte, což znamená vnímat ho „nově“. Stačit budou klidně jednoduché změny, třeba když půjdete svoji známou trasu pomaleji, zvednete oči a podíváte se výš než obvykle. A ano, toto jsem zkusila a funguje to skvěle, protože například pražské domy mají na štítech úplná umělecká díla. Jen si projděte třeba Národní třídu a opravdu užasnete. Důležité je všímat si tvarů, barev, rytmů, kontrastů. Věcí, které tam byly vždycky, jen jsme je přestali vidět. Jde o mikro-přepnutí perspektivy.

Zapomeňte tady ale na mindfulness procházky. Ten nás stáčí dovnitř: k našemu dechu, tělu, k myšlenkám. Awe walks jsou hlavně o všímavosti a přepnutí myšlenek mimo sebe. Jdou ven  do prostoru, k detailům a věcí okolo nás. Pro mnoho lidí proto můžou být jednodušší než klasická meditace. 

Vydejte se na procházku. Klidně jen na deset minut.
Zpomalte. A víc, než je vám příjemné. Nepohodlí je často první signálem, že opouštíte režim výkonu. 
Zkuste najít tři „awe“ momenty. Něco velkého, něco drobného a něco lidského.
Na chvíli se zastavte. Ne abyste meditovali, tedy odváděli mysl jinam, ale abyste v sobě daný okamžik procítili a „prožili“.
Ptejte se sami sebe: „Co je tady krásnějšího, než jsem čekal?“ Mozek se okamžitě přepne do hledacího režimu.
Využijte trik „změna úhlu“. Dívejte se jednou vysoko, jednou nízko. Zkuste obejít stejný blok „opačným směrem“. Úžas často vzniká z nových věcí a ty si někdy vytvoříte jen tím, že změníte perspektivu.
Přidejte tichý „awe kotvící moment”. Na 20–30 sekund se zastavte a jen dýchejte. Pojmenujte si to: Tohle je ono. Mozek miluje pojmenování, pomáhá zážitek uložit.
Foťte jinak. Ne kvůli Instagramu, ale abyste natrénovali pozornost. Zkuste vyfotit jednu jedinou fotku, která značí to, kdy vám něco přišlo úžasného nebo vás mile překvapilo. 

Sama jsem awe walks zkusila, protože mi tato myšlenka připadala úžasná. Žádný mobil, žádná hudba ani podcast. Jen jsem se dívala a byla jsem překvapená, kolik zajímavých věci jsem našla. Kromě fasád domů na Národní jsem objevila třeba také umělecká díla v metru, je to zajímavá galerie. Ale také si teď více vychutnávám i přírodu – třeba teď více vidím i různá zvířata a ptáky. A že jich je! Nutí mě to být přítomná a mít otevřené oči. A funguje to, najednou jako by se stres a špatná nálada vytrácely a také každá minuta venku, i teď v tomto počasí a šedivém období, se počítá. A moc se mi také líbí, že toto zvládne každý a že vás tahle metoda z „blbé“ nálady nevytáhne silou, ale přirozeně a jemně. Nemusím být teď hned na příkaz pozitivní, ale dívám se kolem, takže se zbytečně nezabývám jen sama sebou a svými „problémy“.