Společnost
Generace, která už nechce mít všechno: posun hodnot u mileniálů a gen Z
Natálie Debnárová7. 2. 2026
Mileniálové a generace Z jsou často popisováni jako ti, kteří „už nechtějí všechno“. Méně majetku, méně statusových symbolů, méně tlaku na výkon – a více prostoru pro smysl, rovnováhu a duševní zdraví. Je to známka rezignace, nebo naopak důkaz hlubší proměny hodnot? Odpovídají dvě psychoterapeutky, které tento posun sledují zblízka ve své praxi.
Foto: Carly Dame pro Vogue CS
Změna, kterou u mladších generací dnes pozorujeme, nevznikla ve vzduchoprázdnu. Ekonomická realita, nedostupné bydlení i proměna pracovního trhu sehrávají svou roli, přesto by bylo zjednodušující mluvit pouze o nutné adaptaci. „Jde o kombinaci obojího,“ říká psychoterapeutka Mgr. Zuzana Steigerwaldová z platformy Hedepy.cz. „Ekonomická nejistota a proměna společnosti nutí mladší generace přehodnocovat očekávání. Zároveň ale vidíme skutečný hodnotový posun – od orientace na ‚mít‘ k orientaci na ‚být‘, tedy na kvalitu života, vztahy a vnitřní spokojenost.“
Zatímco mileniálové ještě často vyrůstali s představou, že stabilita, výkon a vlastnictví jsou základními pilíři úspěchu, generace Z tyto narativy zpochybňuje. Podobně situaci vnímá i psychoterapeutka Petra Jonášová z platformy Terapie.cz, která upozorňuje na ústup materiálních hodnot. „Generace některých mladých lidí je dnes nastavena více na pocity, je citlivější a materiální hodnoty, na které byla společnost dříve orientovaná, ustupují. A je to dobře.“
Únava z výkonu jako tichý motor změny
Jedním z klíčových faktorů tohoto posunu je vyčerpání z dlouhodobého tlaku na výkon, úspěch a seberealizaci. Tlaku, který si mnozí mileniálové osvojili jako samozřejmost. „Mnoho mladých lidí vyrůstalo v prostředí, kde se výkon stal téměř morální povinností,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová. „Dlouhodobý tlak vede k únavě, úzkostem a pocitu, že nikdy nejsem dost. Odmítnutí tohoto modelu je často snahou ochránit si duševní zdraví.“
Petra Jonášová k tomu přidává širší společenský kontext: „Dnešní mladí lidé nezažili útlakový režim a nemají strach z autorit. Díky tomu nejsou traumatizovaní, jsou sebevědomější a nebojí se říct, co cítí. Odmítají dělat věci, ve kterých se necítí dobře, a snaží se být v souladu sami se sebou.“ Právě zde se ukazuje jeden z nejviditelnějších rozdílů oproti mileniálům: schopnost říct „ne“ bez pocitu selhání a bez potřeby se neustále obhajovat.
Menší ambice, nebo jiná definice úspěchu?
Na první pohled to může působit, že mladší generace ztrácí ambice. Podle odbornic však nejde o ústup, ale o změnu perspektivy. „Často nejde o rezignaci, ale o změnu optiky,“ říká Steigerwaldová. „Ambice se přesouvají ke smysluplné práci, volnějšímu rytmu života nebo rovnováze mezi osobním a profesním světem. Úspěch se neměří výší platu, ale tím, zda život ‚drží pohromadě‘.“
Petra Jonášová tento postoj vnímá jako projev zralosti: „Menší ambice může být naprosto v pořádku. Člověk si nepotřebuje nic dokazovat. Může to být výraz sebelásky – už nepotřebuji nikomu nic dokazovat, stačí mi to, co mám.“ Pro generaci, která byla vychovávána k neustálému růstu a výkonu, může být tento přístup inspirativní i osvobozující.
Duševní zdraví jako hodnota, ne luxus
Proč mladší generace tak důsledně upřednostňují rovnováhu a duševní zdraví před statusem a majetkem? „Mladí mají zkušenost, že status a majetek samy o sobě štěstí nezaručují,“ vysvětluje Steigerwaldová. „Zároveň jsou otevřenější mluvit o psychických obtížích a berou je vážně. Duševní zdraví pro ně není slabost, ale hodnota, o kterou je třeba aktivně pečovat.“ Podle Jonášové hraje roli i způsob výchovy: „Jejich rodiče se je často snaží vychovávat respektujícím způsobem, aby mohli vyjadřovat své pocity a být sami sebou. Díky tomu jsou lidé uvolněnější, více napojeni na svou intuici a citovou složku.“ Oproti mileniálům, kteří se často učili emoce spíše potlačovat, jde o výrazný posun.
Sociální sítě: tlak i osvobození
Vztah k práci, penězům a očekáváním výrazně formují také sociální sítě – a jejich vliv je ambivalentní. „Na jedné straně posilují srovnávání a tlak na úspěch, na druhé ukazují rozmanitost životních cest,“ říká Steigerwaldová. „Mladí lidé vidí, že ‚normální‘ může mít mnoho podob, což podporuje odvahu jít vlastní cestou.“ Petra Jonášová upozorňuje, že dopad sociálních sítí závisí na osobní odolnosti: „Silní lidé si z nich vezmou jen to, co potřebují. Slabší se mohou snažit kompenzovat to, co jim chybí. Ale i to může být součást jejich vývoje a zkušeností.“
Odmítání tradičního scénáře
V terapeutické praxi se obě odbornice setkávají s lidmi, kteří vědomě odmítají tradiční scénář kariéry, vlastnictví či rodiny. „Pro některé je to osvobozující rozhodnutí, pro jiné zdroj pochybností a tlaku okolí,“ říká Steigerwaldová. „Klíčové je, zda jde o vědomou volbu vycházející z vlastních hodnot, nebo o obrannou reakci na strach či vyčerpání.“ Podle Jonášové jde o důležitý společenský posun: „Tyto generace se už nenechávají manipulovat společenským míněním. Přece není v pořádku, aby všichni měli to samé – byt, hypotéku, dítě. Mnozí se od nich mohou učit jejich sebelásku, suverenitu a sebevědomí.“
Co si mileniálové mohou vzít od generace Z?
- Úspěch není univerzální definice
Generace Z nepřebírá hotové scénáře. Úspěch pro ni neznamená nutně kariérní postup nebo vlastnictví, ale pocit, že život dává smysl a „drží pohromadě“. - Duševní zdraví jako priorita, ne luxus
Péče o psychiku není slabost ani selhání. Je to hodnota, o kterou je třeba aktivně pečovat – stejně samozřejmě jako o tělo nebo vztahy. - Odvaha říct ne
Ať už jde o práci, očekávání okolí, nebo životní tempo. Schopnost odmítnout to, co je v rozporu s vlastními hodnotami, je vnímáno jako síla, ne jako slabost.
Vogue
