Proč je komunita skvělou motivací, když se vám v zimě nechce hýbat a chodit ven

Vždycky jsem si myslela, že co se sportu týče, jsem spíše sólistka. Vůbec jsem neměla ráda nějaké soutěžení a měla jsem taky pocit, že se na mě každý dívá a hodnotí moje výkony. Jenže když jsem začala běhat, bylo to ve skupince a byla jsem překvapená, jaké všechny výhody to má. Začala jsem ale chytře – jen se ženami, protože díky podobné výkonnosti a naladění bylo sportování přirozené, nenásilné a začalo mě bavit. 

Jaké jsou výhody nesportovat sám zvláště v těchto „chmurných“ a studených měsících? „Skupinovky mají hlavně v zimě obrovskou výhodu. Člověk se prostě líp dokope k činnosti, když ví, že na něj čeká parta a trenér, co ho nenechá zahálet. V zimě býváme unavení, je tma a zima, ale atmosféra ve skupině jedince nakopne, zvedne náladu a udělá z tréninku spíš zábavnou hodinku než povinnost. Navíc se navzájem hecujete, trochu si zasoutěžíte, přitom všechno probíhá bezpečně a technika je pod kontrolou. A taky je fajn mít pravidelný termín, kdy si vyčistíte hlavu, pobavíte se s lidmi a uděláte něco pro sebe, což se v tomhle období hodí dvojnásob,“ vysvětluje toto běžecká trenérka Petra Heřman. A já s ní ve všech těchto bodech souhlasím. 

Zjistila jsem ale také, že hýbat se ve skupině má plno dalších výhod a tam patří i bezpečnost. Když je brzy tma,  bojím se sama po setmění běhat nebo jít na procházku, a už vůbec ne v přírodě. Jenže po práci někdy nemám chuť na město, ale chci klid v lese nebo v parku a právě se skupinkou se tady bát vůbec nemusím. 

Komunita hodně pomáhá také začátečníkům. Pokud jste s lidmi, kteří mají stejnou výkonnost, máte pak pocit, že se ve více lidech lépe „schováte“. Často slýchávám nářky, že se obávají ženy sportovat, protože každý kolemjdoucí uvidí, jak jim to nejde a že třeba nemají správnou postavu a necítí se komfortně, když jsou pod drobnohledem. Většinou tomu tak není a každý má jiné starosti než hodnotit někoho, kdo se prožene kolem, ale skupinka navíc skýtá tu výhodu, že vás prostě schová a máte tu tak pocit bezpečí a určité „ neviditelnosti“. A to, že parta pomáhá hodně i začátečníkům, potvrzuje Petra Heřman: „Z vlastní zkušenosti vidím, že to je pro ně obrovská pomoc. Vidí, že každý nějak začínal, mají se koho zeptat, koho se chytit a hlavně je to díky podpoře mnohem méně stresující. A když máte kolem sebe partu, která táhne stejným směrem, u sportu prostě vydržíte mnohem déle.“ 

Zimní sportování má podle trenérky také hromadu plusů: parádně vám nakopne hladinu energie, protože chlad vás donutí víc dýchat i hýbat se, takže spálíte víc kalorií a posílíte imunitu. Zároveň je to skvělý způsob, jak si pročistit hlavu, vyvětrat se z tepla a získat energii, kterou v zimě všichni trochu postrádáme. A bonus? Endorfiny po pohybu v chladu jsou úplně jiná liga – člověk se cítí živější a víc „při sobě“. K tomu navíc tělo při chladu přirozeně zapojuje více svalových vláken, takže i kratší trénink venku může být efektivnější než taková hodinka v posilovně. Navíc se vám pak bude lépe spát a tím, že se (pokud to jde) dostanete na denní světlo, budete mít více energie a lepší náladu. A jestli chcete začít nenásilně, stačí rychlá svižná procházka nebo lehký běh – ideálně přes den, abyste využili i pár zlatých minut slunečního svitu. 

Jenže nemusí jít jenom o běh, v zimě se dá také chodit a je to skvělá věc pro každého, kdo si chce po práci vyčistit hlavu, nachodit svou denní dávku kroků a také se pobavit a třeba si i popovídat, protože je stále více lidí, kteří jsou sami a cítí se být i osamělí. A nepotřebujete k tomu vůbec nic, když máte teplé a pohodlné boty, tak příjemné procházce nic nebrání. Proto vznikají také chodecké kluby, které jsou oblíbené zejména ve velkých zahraničních metropolích. Podle jejich vzoru jsem v Praze založila také chodecký klub Prague Walking Club, kde se scházejí maminky s dětmi i bez nich, rodiny s kočárky, také třeba sportovci po zranění, kteří zrovna nemohou běhat, ale i kamarádi a vítaní jsou také čtyřnozí přátelé. Najednou jdete, vykládáte si spolu, jste na čerstvém vzduchu a přirozeně se hýbete. Čas rychle uteče a vy ani nemáte čas přemýšlet nad problémy nebo dalšími úkoly, takže je to také skvělý relax a podpora psychického zdraví.

Budovat kolem sportu komunitu je super, protože to dodává úplně jinou energii. Nejdete na trénink sami, ale mezi lidi, co vás podrží, hecnou a ukážou, že v tom nejste sami. „Pokud má někdo strach, vždycky mu říkám, ať začne úplně v klidu a malými krůčky – přijde jednou, udělá jen to, co zvládne, a dál nic neřeší. V komunitě se nikdo nevysmívá ani nečeká výkon, všichni si pamatují svoje začátky a rádi pomůžou. 

Stačí přijít, nadechnout se a dát tomu šanci. Po pár minutách většinou zjistíte, že to vůbec není tak děsivé, jak jste představovali, a že parta kolem vás spíš podrží než hodnotí. A moje chytrá rada navíc? Domluvte si parťáka i na první skupinový trénink. Když jdete s někým, kdo už to zná, spadne z vás půlka nervozity a všechno je hned o dost pohodovější,“ radí Petra Heřman a já s ní souhlasím. Navíc skupinové akce probíhají většinou pravidelně, takže si na ně vyhradíte svůj čas v týdnu a vybudujete si tak svůj návyk a pravidelnost. Nebudete muset přemýšlet, jestli se vám zrovna chce, jaké je počasí a že je zrovna dnes zima nebo sněží. Prostě jdete za svojí partou a zjistíte, že je to fajn za každých okolností. Ten skvělý pocit, energie a dobrá náladu po společném sportování stojí opravdu za to!