Proč už si neumíme užít dovolenou? Místo vzpomínek si odvážíme obsah na sociální sítě

Je to téměř automatický pohyb. Slunce se pomalu noří do moře, obloha hraje odstíny růžové a oranžové a místo toho, abychom se na chvíli zastavili, saháme po telefonu. Hledáme nejlepší světlo, správný úhel, filtr a popisek. Než vše dokončíme, okamžik je pryč. Sociální sítě proměnily naši dovolenou v něco, co bychom ještě před několika lety nečekali, v projekt, který je třeba zdokumentovat, zveřejnit a ideálně také zhodnotit počtem lajků. Jenže zatímco fotografie zůstává, náš skutečný prožitek často mizí.

„Z dovolené, která má být návratem k sobě a k blízkým, se stává další výkon, kde se měříte s tím, jak vypadá dovolená ostatních. A to je psychicky vyčerpávající úplně jiným způsobem než práce. Je to tichá, plíživá únava, kterou si často přiznáme až po návratu, když si řekneme: ‚Vlastně jsem si nic neužil,‘“ říká psycholog a vedoucí terapeut centra Alkos Mgr. Matyáš Kořínek. Nejvíce to přitom odnášejí vztahy. Jsme fyzicky přítomní, ale mentálně už dávno někde jinde. „Partner nebo děti stojí vedle vás a čekají, že budete tady. Vy jste fyzicky přítomní, ale hlavou už na Instagramu,“ popisuje Kořínek.

Používat telefon na dovolené samo o sobě problém není. Rozhodující je důvod, proč po něm saháme. „Telefon a sociální sítě samy o sobě nejsou problém. Problém nastává, když přestanou být volbou a stanou se nutkáním,“ vysvětluje psycholog. „Zkuste si všimnout rozdílu mezi větou ‚chci se podívat, co je nového‘ a ‚musím se podívat, jinak to nevydržím‘. To druhé už není zábava, ale úleva od nepohodlí. A právě tenhle mechanismus stojí za každou závislostí.“

Počet hodin strávených na telefonu přitom podle něj není tím nejdůležitějším ukazatelem. „Nejde o počet hodin, ale o to, co se stane, když telefon nemáte,“ říká. Doporučuje jednoduchý experiment: nechat mobil na hotelovém pokoji a vyrazit na hodinu k moři bez něj. Pokud se dostaví pocit svobody, je vše pravděpodobně v pořádku. Pokud ale přichází neklid, podráždění nebo neschopnost myslet na cokoli jiného než na to, co se mezitím děje online, může jít o první signál digitální závislosti.

Jedním z hlavních motorů neustálého kontrolování telefonu je fenomén FOMO (Fear of Missing Out), tedy obava, že nám uniká něco důležitého. „Mozek vyhodnocuje nejistotu jako hrozbu a sociální sítě jsou nekonečný zdroj nejistoty, co by tam mohlo být nového. Aktualizace kanálu tuto nejistotu na chvíli uzavře, ale jen do další minuty,“ vysvětluje Kořínek. Pomoci může jednoduchá otázka.

„Zeptejte se sami sebe: Co přesně mi uteče, když se teď nepodívám? Odpověď bývá většinou překvapivě banální. Pak si položte druhou otázku: Co mi právě teď uniká v reálném životě, když se dívám do telefonu?“ Právě tento kontrast bývá podle psychologa mnohem silnější motivací než jakékoli předsevzetí.

Podobný mechanismus stojí i za neustálou potřebou kontrolovat pracovní maily. „Málokdy to souvisí s tím, co je skutečně v e-mailu. Mnohem častěji jde o pocit, že kontrola nad informacemi znamená kontrolu nad situací,“ vysvětluje. Přirovnává to ke známému nutkání opakovaně kontrolovat zamčené dveře. „Otevřete e-mail, zjistíte, že se nic neděje, na chvíli se uklidníte. Za hodinu se ale neklid vrátí a celý cyklus začíná znovu. Krátkodobá úleva tak návyk jen posiluje.“ Za tímto chováním podle něj často stojí perfekcionismus, úzkost nebo strach ze ztráty kontroly.

Dobrou zprávou je, že mozek lze z tohoto automatismu postupně odnaučit. Jednou z nejúčinnějších metod je takzvané pravidlo pěti minut. „Když pocítíte nutkání vzít telefon do ruky, neslibujte si, že ho nevezmete vůbec. Jen si dejte pět minut počkat. Často to nutkání samo odezní.“ Stejně důležitá je i fyzická vzdálenost. „Telefon nenechávejte v kapse ani na stole. Dejte ho do tašky nebo ho nechte na pokoji. Už jen to, že pro něj musíte vstát, dá rozumu šanci promluvit dřív než zvyku.“ A pokud máte potřebu okamžitě sdílet každý zážitek, zkuste si vytvořit nové pravidlo. „Nejdřív prožít, potom sdílet. Klidně až s hodinovým odstupem. Zážitek tím neztratíte, jen mu dovolíte, aby byl nejdřív váš.“

Pro lidi, kteří cítí, že je telefon skutečně ovládá, doporučuje psycholog během dovolené i razantnější řešení. „Pokud sáhnutí po telefonu funguje jako úleva od neklidu, bývá paradoxně jednodušší úplné odpojení na vymezenou dobu, například první tři dny dovolené. Postupné omezování často znamená jen nekonečné vyjednávání se sebou samým.“ Až se z dovolené vrátíte, zkuste si přivézt alespoň jeden nový návyk.

„Telefon nebude první věc, na kterou sáhnu ráno,“ navrhuje Kořínek jako jednoduché pravidlo, které může pomoci zachovat si pocit klidu i po návratu do běžného života. Možná totiž tím největším luxusem letošního léta nebude exotická destinace ani perfektní fotografie, ale schopnost podívat se na západ slunce vlastníma očima bez displeje.