Health 
Emoční podzim. Proč právě nyní přichází melancholie a jak ji využít kreativně
Natálie Debnárová10. 10. 2025
S příchodem podzimu se příroda ztišuje, světlo slábne a my zpomalujeme. V mnoha lidech se právě teď probouzí zvláštní směs klidu, nostalgie a melancholie. Není to slabost ani rozmar, ale přirozená součást lidského prožívání, která má, pokud jí porozumíme, obrovský potenciál k sebereflexi i tvořivosti.
Foto: Arseny Jabiev pro Vogue CS
Když tělo zpomaluje, ale svět stále spěchá
„Podzim je obdobím přechodu mezi světlem a tmou, mezi aktivitou a útlumem,“ vysvětluje mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online platformě Hedepy. „Z biologického hlediska klesá množství denního světla, což ovlivňuje hladinu serotoninu a melatoninu, tedy hormonů souvisejících s náladou, spánkem a energií. Tělo zpomaluje, zatímco naše pracovní a společenské tempo zůstává stejné. Vzniká vnitřní nesoulad. Tělo chce ztišení, ale okolní svět stále vyžaduje výkon.“
Podle psychologa Pavla Pařízka z platformy Terapie.cz je za podzimním splínem i hlubší symbolická rovina „Podzim evokuje témata pomíjivosti, konce cyklů a smrti. Opadávající listí a umírající příroda člověku připomínají vlastní smrtelnost a omezenost času. Tato konfrontace s konečností vede přirozeně k zamyšlení nad smyslem života a vyvolává melancholické ladění.“
Melancholie – prostor pro hloubku a tvořivost
Zatímco moderní kultura často chápe smutek jako něco, co je třeba okamžitě odstranit, podzimní melancholie může být ve své jemnější podobě i plodným stavem mysli. „Melancholie má obrovský tvořivý potenciál,“ říká Zuzana Steigerwaldová. „Když přestaneme bojovat s tichem a zpomalením, vzniká prostor pro vnímání detailů – pro jemnost, kterou v rychlém rytmu roku často přehlížíme. Melancholie je stav, kdy se obracíme dovnitř. Na rozdíl od deprese v ní zůstává pohyb, proudění emocí. Může být inspirací – k přehodnocení priorit, k návratu k sobě, k novému vztahu k času.“
Podzimní nálada tak nemusí být obdobím útlumu, ale naopak časem bilance a vnitřního zrání. „Melancholie není nepřítel,“ dodává Pavel Pařízek. „Je to spíš pozvání ke klidu, k hloubce a k autentičnosti. Pokud ji přijmeme, může se stát obdobím regenerace podobně jako u přírody, která se obrací dovnitř, aby mohla znovu ožít.“
Jak melancholii přetavit v energii?
Podzimní zpomalení nemusí vést ke stagnaci. Naopak může být impulzem ke kultivaci nových rituálů, které propojí psychickou pohodu s každodenním životem. Jak na to?
Rituál světla a tepla. „Každé ráno si rozsvítit světlo nebo svíčku, otevřít závěsy co nejdřív po probuzení,“ doporučuje Steigerwaldová. „Mozek reaguje na světlo i symbolicky – jako na signál, že den má začít.“
Vědomé zpomalení. Pár minut denně v tichu, na čerstvém vzduchu nebo jen s vlastním dechem. „Podzim vyžaduje pomalejší rytmus – dopřejme ho i sobě,“ říká terapeutka.
Kreativní otisk melancholie. Zapsat si myšlenky, malovat, fotit, tvořit. „Melancholie se transformuje, když dostane tvar. Prázdnota se mění v prostor, kam může vstoupit nová energie,“ doplňuje.
Lidský kontakt. „Sdílení s druhými pomáhá zabránit uzavření do sebe. Melancholie potřebuje být slyšena, ale ne vždy vyřešena,“ říká Steigerwaldová.
Malé radosti jako kotvy. Podle Pavla Pařízka je užitečné každý den vědomě zaznamenat jednu drobnost, která byla dobrá – barvu listí, vůni kávy, rozhovor s blízkým. „Tento jednoduchý trénink pozornosti působí jako psychická výživa.“
Kdy zpozornět
Zatímco přirozený podzimní splín má svou rytmiku a nebrání člověku fungovat, deprese přináší ztrátu smyslu, apatii, nespavost či nadměrnou únavu. „Pokud tento stav trvá déle než dva týdny a výrazně ovlivňuje každodenní fungování, je to signál, že máte vyhledat odbornou pomoc,“ upozorňuje Steigerwaldová. Podzimní melancholie tak může být naším zrcadlem i učitelem. Ne vždy musíme cítit lehkost, abychom rostli. Stačí dovolit, aby se věci zklidnily, a v tom tichu možná uslyšíme sami sebe o něco jasněji.
