Tereza Rosalie Kladošová a svatební kolekce nejen pro nevěsty

Jen pár dní před přehlídkou jsem se s Terezou Rosalií potkala v jejím ateliéru. Ve spletitém labyrintu chodeb ve starším holešovickém komplexu plném kanceláří působí její studio jako oáza. Na pracovním stole se vrší bílé i barevné kusy látek, střihy a nástroje, na štendrech už čekají pečlivě zabalené hotové modely. Na moodboardu nechybí náčrt opulentní hostiny ani screen z filmu Marie Antoinetta od Sofie Coppoly. Na výrazně oranžovém křesle trůní Gandalf, kombinace maltézského psa a pudla, který využívá každou chvilku, aby se nechal drbat. Mezi drbáním a kávou vzniklo tohle neformální povídání na téma svatebních šatů, které objasňuje Tereziny motivace a inspirace stojící za novou kolekcí, již následně představila v dechberoucím prostředí Trojského zámku. Místo, kde si můžete nechat uspořádat svatbu i vy, ožilo nejen díky publiku oblečenému podle svatebního dress-codu, ale především díky neotřele pompézní, a přesto intimní prezentaci, které dominovala svatební tabule od Kristíny Dúhové uprostřed barokního sálu, kolem které si postupně modelky posedaly, hravý catering od Cou Cou Agency a květiny od Avgust Flowers. A také Terezie Kovalová se svým violoncellem, které celou performanci doprovodilo. Prostě svatba, na které by chtěl být každý...

Vzniklo to tak, že jsem se vloni vdávala a strašně jsem si nějaké šaty chtěla koupit – měly být zajímavé a něčím trochu jiné. Ale po dvou letech jsem zjistila, že je to nemožný úkol a šaty, které se mi líbí, stojí neuvěřitelně moc…

Mně se líbily šaty za více než 200 tisíc korun. Chtěla jsem na nich alespoň nějaký zajímavý detail, cokoli. Nakonec jsme je šily tady.

Musely splňovat hodně věcí, jsem náročná zákaznice (smích). Samozřejmě, že ty šaty musejí skvěle sedět, ale pro mě bylo důležité taky něco, co se dost těžko popisuje – shrnula bych to tak, že jsem v nich chtěla být tak trochu za královnu. Za takovou spíše zábavnou, současnou královnu. Nic moc klasického, spíše kreativního. Hledala jsem taky zajímavý materiál a nechtěla jsem je bílé. Ve hře byla spousta faktorů. Pár modelů jsem jich vyzkoušela, ale nějak to nebylo ono. A samozřejmě jsem taky trpěla předsudkem, že na svatbu má mít člověk jedny šaty. 

I já jsem měla nakonec víc outfitů. Každopádně myslím, že je to docela tlak, vybrat si šaty, kterými se máš prezentovat sama sobě i člověku, kterého si bereš. Proto je hodně důležité vědět, kým v tu chvíli chceš být. Pro mě bylo strašně těžké se rozhodnout. Mám v životě různé polohy. Když se oblékám, baví mě někdy být víc za princeznu a ráda si s tím hraju. A právě tak jsem to chtěla mít i na své svatbě. Takže nakonec jsem měla mimo jiné i velké šaty, pod nimi kalhoty, a když se sundal vršek, proměnil se v crop top. Ráda si s věcmi hraju, je pro mě důležité ukázat, že model, který na první pohled vypadá jako klasické pompézní šaty, se umí proměňovat. Sundáš z něj vlečku nebo závoj a najednou máš crop top, který je sexy a cool. Nápadů a poloh, jak a co si obléct, jsem měla strašně moc, a právě ty jsem nakonec zpracovala do nové kolekce a ještě jsme s kolegyněmi přidaly další. Chtěly jsme odprezentovat pestrou škálu nevěst, takže ta kolekce má něco jak pro nevěsty klasické, tak pro ty odvážnější, cool nebo sexy. Nejde ani tak o kolekci jako spíš o linii šatů – jsou to looky a každý je typově jiný. Já sama bych se tam našla ve spoustě motivů a takhle jsem k návrhu kolekce přistupovala asi vůbec poprvé – tedy, tak, že jsem myslela na to, co bych chtěla nosit já sama.

Spíš mám vždycky v hlavě nějakou konkrétní představu člověka, kterého oblékám. Tady jsem si poprvé říkala, že oděvy udělám tak, jako by byly pro mě.

Já jsem hlavně primárně nehledala ve svatebních sekcích a nechodila jsem po salonech…

Mě prostě nějak neuspokojuje, když vidím klasické bílé hedvábné šaty. Nezajímá mě to. Potřebuju víc. Ať už třeba nějakou jinou, něčím specifickou látku, nebo aplikace, a ty jsem nikde v té běžné svatební nabídce nenašla. Nabídka svatebních webů mi nepřišla zajímavá. Preferuju hravost, což je ostatně na mých výtvorech vidět. A teď nemyslím, že hravost znamená být dětsky naivní, ale chce to nějaký zábavný element, nečekaný twist. Třeba když místo krajky použiješ spoustu aplikací, které na šaty našiješ. Tenhle moment mě zajímá i u mé standardní tvorby, zajímá mě materiál. Ve stávající kolekci nejsou printy, se kterými běžně pracuju, ale používám právě ty aplikace, a základní materiál se tak snažím někam posouvat. Jednu látku jsme si nechaly utkat ve Francii v jiné barevnosti, než je pro ni typické: Má takový „chlup“ a zčásti je z kovu, takže vytváří efekt trochu průhledný a šustivý a hrozně hezky drží objem. Jde o dobrý příklad toho, co hledám, když říkám „něco zábavného“. Tato tkanina se podobá látce mých svatebních šatů – tu jsme také vzaly a nechaly utkat v jiných barvách, než je bílá. V salonech je všechno hodně stejné, střihy jsou si typově podobné, žádný twist. A hlavně: V mé kolekci nenajdete jen šaty, těch tam není až tolik. Jde spíše o variabilní kousky: Sukně, topíčky a všechno, co lze vzájemně kombinovat. Tohle podle mého názoru dnes hodně zákaznictva vyhledává. Investice se pak vyplatí víc, když můžeš model dál nosit jako separé kousek.

Přesně tak. Moje kolekce je plná věcí, které se dají snadno kombinovat, nebo kousků, v nichž můžeš klidně na svatební afterparty a nejsou primárně určené na obřad. To je myslím taky super, protože after party nechává hodně lidí na poslední chvíli, moc nad ní nepřemýšlejí a pak přijde zklamání, že nemají na sebe nic hezkého, a mrzí je, když se z těch krásných svatebních šatů musí převléknout. My jsme s kolegyněmi myslely právě na to, aby i tyhle outfity na „potom“ byly hezké, a stejně tak jsme přemýšlely i nad spodním prádlem. Prádlo máme v kolekci taky, jde o finální část, kterou se celá přehlídka završí. Myslím, že svatba má hodně aspektů, móda během svatby pojednává o celém dni, nejen o obřadu. I já jsem měla šaty na obřad, které jsem po něm transformovala tím, že jsem z nich sundala vrchní objemnou část a zůstal mi crop top a k němu kalhoty. V té kolekci máme hned dvoje, kalhoty jsou pro mě důležité, jsem hodně kalhotový typ. Nedokázala jsem si představit jít jenom v šatech. Proto jsou v kolekci i tyto kousky pro lidi, co chtějí svůj svatební model mít podobně jako já zajímavější a zábavnější.

V té ceně je spousta faktorů, které ji navyšují: například materiál. Každá nevěsta ho chce krásný a luxusní, takže obvykle půjde o hedvábí. My máme mimo jiné taky žakár – nejde o hedvábí, ale je to také dost nákladný a drahý materiál. Jak jsem zmiňovala, tkali nám ho na míru ve Francii. Dál se počítá s tím, že se ty šaty dělají nebo upravují na míru, nemáme tu prostě tři kusy v konfekčních velikostech S, M a L. To u takových oděvů nedává moc smysl.

Přesně tak. U kalhot nebo topíčků je to snazší, tam není problém ty základní velikosti udělat – a i cena bude příznivá, ale u velkých věcí záleží vždy typ od typu. Samozřejmě jsem přemýšlela nad tím, aby i kategorie mých svatebních šatů byla cenově dostupná. Pointa je, že většina těch šatů nemusí být jen svatební. Braly jsme to tak, že tvoříme kolekci slavnostního oblečení. Najde si v ní něco nejen nevěsta, ale i svatebčanka, a vše se dá variovat. Hodně lidí řeší, v čem dojít na svatbu jako host, a na ně jsem také myslela. Máme tam třeba jedny krásné puffy šatičky se spodničkou, kterou když dáš pryč, máš krásné univerzální šaty na léto. Je to kolekce na různé události, člověk se nemusí bát, že je jen svatební, definovala bych ji možná spíš jako slavnostní. Máme tam zhruba pět barevných looků, které můžou být jak pro svatebčanky, tak pro nevěsty, které nechtějí jít v bílé.

Myslím, že ano. Právě ke mně takové nevěsty chodí. Zatím jsem dělala troje svatební šaty a ani jedny bílé nebyly, jeden model měl například velké printy. Lidé různobarevnost chtějí, ale možná zatím tolik nevědí, že to vůbec jde a nedokážou si ji představit, protože když se řekne svatba, naskočí jim před očima tradiční bílá klasika.

Chtěla jsem, ale už mi nezbyla kapacita. Toho svého jsem řešila. Většinou jsme ale k nevěstám u nás v ateliéru rovnou ladily i ženicha, dělaly se mu košile nebo nějaký doplněk. Ale pokud jde o obleky, to je jiná disciplína, na kterou si netroufám, pánskou krejčovinu já nedělám. Ale určitě dělám košile nebo smokingové pásy a tak podobně. V té kolekci mi jde spíš o celkovou myšlenku: komplexní vesmír té svatby. Děláme také tablewear – dekorace na stůl. Hodně jsme se inspirovaly mojí svatbou, i tam jsem si dělala všechny možné dekorace: malovaný ubrus, dekorace ze svíček, z pečiva, květinové aranže. Byl to takový hezký kreativní freestyle, který vytvořil celý ten vesmír. A právě takhle jsme pojaly tuhle kolekci: Jako ukázku mého svatebního vesmíru, kde nebude chybět ani funky catering – svatební tabule, která se po přehlídce bude ochutnávat. Budu tam i textilní objekty, takové květiny.

Na naší svatbě jsme pejsky měli v rámci dress codu! Chtěli jsme, aby tam svatebčani své psy vzali, a doporučili jsme dát jim nějaký pěkný outfitík (smích)! Ale do Trojského zámku psi nesmějí, takže tentokrát je to bez psích outfitů.

To místo úplně miluju. I my jsme měli svatbu na zámku, v Třebešicích. Myslím si, že je v pořádku, když jsi ve svatební den trošku za královnu. Mně je to prostředí strašně blízké, líbí se mi opulence. Mám hodně ráda historizující věci a často z historických oděvů vycházím, ale vždy při tvorbě hledám nějaký současný twist. Celá ta kolekce je inspirovaná filmem Marie Antoinette od Sofie Coppoly – ten film absolutně miluju a kostýmy obzvlášť. To byl odrazový můstek téhle kolekce a ten barokní sál ji krásně doplnil.

Nechci, aby to znělo, že mám nějaký problém s bílou, to rozhodně ne. Bílé šaty jsou krásné, ale musejí mít něco navíc. Dvě třetiny téhle kolekce jsou bílé. Ale odlišujeme ji materiály a detaily – ať už je to zmíněný žakár, hedvábný samet, který je téměř jako chlupatý, pak máme látku s extrémním leskem, která připomíná vodní hladinu. Tohle posouvání mě baví. Máme v kolekci i klasické svatební hedvábí, ale zase je plné aplikací, takže má twist. Ale v téhle kolekci je ukazuji v jejich svatební verzi, beru ji totiž jako „to nejvíc“, jako definici takové ultra nádhery. Ale i v jednodušším provedení pořád půjde o super sukně, super topy, super šaty. Jde o něco, co ani po svatbě nezůstane ležet ve skříni. Mám radost, že jsme z mého pohledu vytvořily dílo, které je použitelné na sto způsobů, a to je prostě uspokojující pocit.