7 wellness tipů, které pomáhají celebritám cítit se lépe (a vám možná pomůžou také)

Přála bych si vést dlouhodobý deník, vlastně bych i měla, jenže se k tomu nemůžu pořád dokopat. A když už se k tomu konečně dostanu, odhodlání psát mi vydrží maximálně tři dny, pak deník prostě ztratím. Baví mě ale jedno moudro: „Kéž se všechny bytosti osvobodí od utrpení a příčin utrpení a najdou pravé štěstí.“ Jde o meditační citát, na který se v poslední době dost zaměřuji. Uvědomuji si, že sama vedu fajn život, přičemž spousta lidí na této planetě prožívá muka. Proto si opakuju, že je třeba ostatním aktivně i pasivně pomáhat, a tak to vypouštím do vesmíru.

Neustále mám po ruce lahev s vodou. Takovou tu s kamínky, kterou prodává Collina Strada. Ráda ji všude nosím a všichni mi ten zvyk chválí. Ušetřím tím hromadu plastu. Jde sice jen o maličkost, ale já tu lahev považuju za vtipný doplněk, který nikdy neztratím. Také jsem si pořídila krásnou skleněnou karafu s hrnkem. Mají místo na mém nočním stolku a jsou součástí mého večerního rituálu. A opravdu, díky tomu všemu vypiju za celý den více.

V dnešní společnosti trávíme spoustu času přemýšlením o sobě. Nejsme spokojeni se svojí pletí, váhou, stravou, stylem oblékání. Nedávno jsem proto přehodnotila mínění o sobě samé a denně si vštěpuju do hlavy: „Jsem silná, zdravá, vše zvládnu.“ Vyrovnávám se s chronickou bolestí po úrazu, který jsem utrpěla v dětství, hodně mi pomáhá cvičení s trenérem Grantem Robertsem. Při našich online lekcích používám činky, také zapojuju trampolínu a jezdím na pelotonu. Nejlepší způsob, jak se vypořádat s jakýmkoliv životním traumatem, je přijmout ho, posunout se dál. 

Každý den se snažím deset minut meditovat. Někdy volím tradiční meditaci vsedě, kterou ale nepraktikuju tak často jako třeba zpěvy, mantry. Také si pouštím afirmační věty a opakuju si je. Meditace si ale klade základní podmínku — mysl musí být v absolutním klidu. Někdy mám sama pocit, že když zavřu oči, moje hlava se může najednou zbláznit. Jakmile ale oči otevřu a soustředím se na jednu konkrétní věc, dokážu se zklidnit.

Meditace s otevřenýma očima? Většina lidí ani neví, že něco takového existuje, ale ano, můžete při ní jen tak sedět a pozorovat stromy. Se zavřenými zraky je velmi snadné sklouznout k negativním myšlenkám, věcem, které nejsou vůbec důležité. Já mám na uších sluchátka a pouštím si zvuky hromu a rozbouřeného oceánu. Ohromně to pomáhá.

Nemám žádné zábrany. Někdy se ocitám doslova na pokraji vyhoření. Můj time management nestojí za nic. K tomu jsem totálně hyperaktivní, takže je všechno se mnou pořádně náročné. Snažím se často prostě jen držet nad vodou. Největší radost mi pak udělá, když zažiju úspěšný den. Ten spočívá v tom, že se mi ho podaří strávit s grácií, chovat se racionálně.

U mě rady, jak správně žít vlastní život, nehledejte, nemám je! Sama se na to totiž neustále snažím přijít. „Nevyšilovala jsem, dokázala jsem si věci, které vnitřně prožívám, nechat jen pro sebe, aniž bych je házela na ostatní.“ To jsou mé každodenní cíle, kterých ráda dosahuju.

Moji rodiče nás vedli k tomu, že pokud chcete dostávat, musíte neustále dávat. Zároveň nám doma vysvětlovali, že hojnost musí proudit a že není naším úkolem zachytit vše, co je k mání, ale předávat příležitosti a okamžiky dál. Proto pro mě bylo požehnáním účinkovat v pořadech, jako je Black-ish a Grown-ish, protože se tam nevyhýbají mluvit o důležitých věcech. 

Velká část toho, co nás spojuje, je přemýšlení o tom, jak můžeme společně konat dobro. Pro mě jako pro někoho, kdo byl vděčný za lidi, kteří se stali v oblasti herectví a produkce mými mentory, bylo vzrušující být partnerem filmové školy Ghetto — na oplátku pomáhat druhým, nabízet prostředky, možnosti dalším. Dokonce jsem zatoužila jít zpátky do školy, dozvědět se ještě víc, ponořit a pochopit, že jsem jen malou částí mnohem většího uskupení lidí, kteří se rozhodli být prospěšní. Moje představa o tom, co je skutečná pomoc a jak v ní být efektivní, se ale často mění. Pořád o tom přemýšlím.