Mohou být dřeváky ideální zimní obuví?

„Venku je převážně slunečno, teplota jeden stupeň, ale možná povyroste na čtyři. Den jako korálek, nechceš na procházku?“ promlouvá ke mně vřelým tónem iPhone.

„Slunečno? Jako jo, ale doba ledová. Seš teď něco jako Kate Beckinsale v Bílý smrti, chápeš?“ odpovídá můj vnitřní hlas. „Akorát ty nemáš tu příšernou paruku, co by tě zahřála.“

A tak se v kavárně, dost možná jako právě vy, teď hřeju šálkem kávy a kávou myslím svařák. Mám to sem z domova jen pár kroků, přesto oblékání vyžadovalo strategické uvažování hodné Marie Terezie. Jako celé předchozí dva měsíce a nejspíš i dva měsíce následující.

Když přijde na praktičnost, minimální snaha, kterou bych mohl při oblékání vynaložit, bohužel bývá i mým maximem: Čím míň je venku stupňů, tím víc vrstvím, někdy si vezmu silnější ponožky, ale to je tak vše. Jsem praktický asi jako kufr bez koleček. Nejspíš proto mě zaujaly dřeváky od Feit. Jejich materiály naznačují, že by mohlo jít o zimní záležitost (jako většina mého šatníku), přesto jsou kvůli holé patě z funkčního hlediska v zimě prakticky k ničemu (jako většina mého šatníku).

A potom – dřeváky. Dřeváky. Podceňovaná bota, nemyslíte?

V designu boty se setkává něco starého, prověřeného, s něčím novým, velice současným, a stejně tak i způsob výroby snoubí tradiční a mistrně zvládnuté řemeslo s nejžhavějším tématem dneška – udržitelností.

A tak jsem se rozhodl značku a její sympatickou filozofii poznat blíže. Tulle Price, jejího zakladatele, jsem požádal o krátký rozhovor.

Základní mise značky Feit se zrodila po více než deseti letech, kdy jsem pracoval v globálním byznysu operujícím s masovou výrobou. Viděl jsem firmy založené na požadavcích na čtvrtletní růst, ale v otázce produktu bylo hlavní snižovat náklady výroby. Hlavní byl objem, a to na úkor designu. Proto se u Feit zaměřuju na produkty s hloubkou a integritou, které stárnou charismaticky a stávají se součástí vašeho života. Jsou šité ručně, z přírodních materiálů a tak, aby měly co nejmenší dopad na životní prostředí.

Zaprvé, méně je více. Zadruhé, kvalita musí vítězit nad kvantitou, a zatřetí, přírodní materiály musí vítězit nad umělými.

Co vidím jako problém, jsou společnosti, které těží z toho, že je to trend, a prodávají lidem plastový odpad zabalený do „konceptu udržitelnosti“, čemuž lidé uvěří a problém setrvá. Udržitelnost jako marketingový nástroj přitom zní jako vtip. Jenže spousta společností dál vážně ničí životní prostředí, třeba jenom zvolí jinou metodu, která je ničivá o trochu méně. Přitom je potřeba dělat produkty, co skutečně mají minimální dopad a jsou biologicky odbouratelné.

Vyvíjí se s ohledem na kvalitu produktu z pohledu nositele. Design musí být takový, aby maximalizoval pohodlí. Výsledkem je velice čistá, jednoduchá estetika podtržená krásou přírodních materiálů.

Jsou sofistikovaní, inteligentní a dávají pozor na to, co si kupují. Chtějí elegantní věci, které jim dlouho vydrží. Nenarazíte na ně oblečené do velkých blyštivých značek ani umělých materiálů. Zajímá je přirozený a minimalistický look.