Street style
Na fashion weeku můžete být, kdokoli chcete, říká designérka Anežka Matějů Mrzílková, přebornice v originálním streetstylu
Jana Patočková4. 10. 2026
Milan Fashion Week už je sice za námi, ale proč se neohlédnout? Součástí tamního streetstylu je už pár let i česká návrhářka Anežka Matějů Mrzílková. Ta bere milánské akce jako příležitost ukázat svoji tvorbu a kreativitu a na týden módy se pečlivě chystá. Šije, ladí oblečení a loví doplňky, to vše co nejudržitelněji. Pojďte se podívat, jaké outfity oblékla letos.
Foto: Sabina Sejkorová
15 udržitelných outfitů ze streetstylu na Milano Fashion Week: pro Anežku Matějů Mrzílkovou už neexistuje možnost, že by kupovala nové věci
Módní návrhářka Anežka Matějů Mrzílková je jedním z výrazných talentů nastupující generace. Pravidelně do svých modelů, jež většinou vznikají technikou upcyklace, obléká na červené koberce například manžele Uhlíkovi a svou tvorbu představila mimo jiné na přehlídce Vision Prague. Za sebou má studium výroby oděvů a technické konfekce na Technické univerzitě v Liberci a jak sama říká, není sice vystudovaná návrhářka, ale má dobrý základ po technické stránce. „Teď se věnuju jak návrhářství, té kreativní stránce, tak šití na zakázku, které zase zahrnuje víc technické práce – konstrukci střihů, technologie výroby a podobně. Myslím, že mi škola dala super základ, aby věci, co šiju, měly určitou kvalitu."
Ale Anežka má také ještě další zálibu spojenou s módou i se svou profesí – už několikátým rokem jezdí na milánský týden módy a na tuhle globální akci si dopředu pečlivě připravuje outfity. Většinu toho, co obleče, si sama ušije. Na fashion weeku má tak nejen příležitost blýsknout se svými looky, ale představit takto neformálně i svou tvorbu.
Jak byste popsala svůj osobní styl a styl vaší značky?
Styl mojí značky je hodně podobný mému osobnímu. Je ale pravda, že v běžném životě nosím mnohem míň „extra“ věci, dost často vypadám jako Adam Sandler. A vlastně si to i užívám. Nemám potřebu na sobě mít pořád něco přehnaného nebo dokonale sladěného. Můj styl je každopádně hodně různorodý a nejde úplně zařadit do jedné konkrétní estetiky. Nechci v jedné estetice ani ustrnout, protože to může být pro značku i pro samotného návrháře dost limitující. Já sama mám někdy chuť být romantická, jindy zase hot, drsná nebo barevná, což se potom přirozeně odráží i v mé tvorbě. Nechci, aby moje oblečení bylo nudné, a nemám ráda beztvaré věci, které jen tak vlají kolem těla. Baví mě, když má oděv nějakou strukturu a tvar.
Moje značka může navenek působit mnohem uhlazeněji než já v běžném životě. Věci, co tvořím, jsou většinou propracované, zatímco já klidně strávím den v něčem, co objektivně vůbec není „hezké“, obvykle v jedné z mých mnoha teplákovek. Právě ten kontrast mě baví.
Foto: Sabina Sejkorová
Šaty vyrobené z háčkovaných deček a ubrusů, s třásněmi na ramenou. Pásky vlastní, boty a kabelka Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Set top a sukně z retro froté látky. Doplňky z druhé ruky.
Foto: Sabina Sejkorová
Crop sako s látkovými květinami na klopách. Sukně s rozparkem vyrobená z kalhot, oboje z matching látky.
Kdy jste jela poprvé na milánský týden módy?
Poprvé jsem byla na milánském fashion weeku v roce 2024. Máma mi tehdy dala k narozeninám letenku a pobyt v Miláně přesně na týden, kdy se fashion week konal. Od té doby tam jezdíme s kamarádkou pravidelně.
Jak těžké je se na tamní fashion akce dostat? Už jste někdy nějakou přehlídku nebo prezentaci „crashla“ díky super outfitu a sebevědomí?
Pozvání naštěstí nemusím řešit sama, stará se o ně moje manažerka, která komunikuje s organizátory. Jak jezdíme pravidelně, už nás tam někteří lidé znají, takže nás postupně zvou sami, což je samozřejmě skvělé. Teď už máme pozvánky na většinu přehlídek, na které chceme jít. Samozřejmě ale u velkých značek, kde velkou část hostů tvoří celebrity, VIP klientela a další lidé přímo spojení se značkou, se na přehlídky ani nesnažíme dostat, to je bez šance. Když je možnost, rády se alespoň podíváme na dění kolem nebo na lokaci a nasajeme tu atmosféru.
A jestli jsme někdy nějakou přehlídku „crashly“? Jednou se nám to povedlo. Moje manažerka prostě neohroženě prošla vstupem a mně už nezbylo nic jiného než jít za ní, protože jinak bych trčela venku. Někdo něco volal, ale v tu chvíli jsme dělaly, že neslyšíme. Nakonec nás usadili do první řady, takže to vlastně dopadlo úplně skvěle. Ale bylo to opravdu jen jednou a zpětně to samozřejmě není něco, co bychom považovaly za úplně etické nebo slušné. Kdyby mi někdo takhle přišel na přehlídku bez pozvánky, asi by mi to taky nebylo příjemné. Tehdy jsme ale viděly, že tam bylo hodně volných míst a před vstupem žádný dav lidí, takže jsme měly pocit, že tím nikomu neublížíme. Nebyla to ani žádná velká značka, takže jsme to jednou zkusily. Dneska už ten stres, že nás vyvedou, naštěstí nemáme zapotřebí.
Na fashion weeku je zábavné, že vlastně nikdo neví, kdo jste. Když vypadáte dobře, můžete klidně působit jako nějaká méně známá celebrita. Často se nám stává, že nás fotí paparazzi a očividně si myslí, že jsme někdo důležitý (smích). Vedle nás se třeba fotí člověk, který má na Instagramu pět milionů sledujících, a pak jsme tam my dvě a oni doufají, že jsme taky slavné. A my jsme přitom obyčejné holky z Prahy a Kvasin a nikdo to nepozná. Právě to mi na fashion weeku připadá kouzelné. Na chvíli tam můžete být kdokoliv a vlastně vůbec nezáleží na tom, kdo mimo ten svět jste. V průběhu si také pomalu vytvoříte okruh lidí, kteří chodí na podobné přehlídky, a postupně se začnete poznávat buď od vidění, nebo se s někým dáte do řeči. My s kamarádkou už pro některé lidi dokonce máme svoje přezdívky, protože je vídáme často, třeba „Birkin muž” nebo „Historická paní”. A podobné je to i s fotografy. Někteří už nás poznávají a my poznáváme je. Takže je to vlastně taková malá komunitní záležitost. Oproti svému debutu už si nepřipadáme jako úplní cizinci nebo vetřelci, ale postupně získáváme pocit, že jsme toho prostředí trochu víc součástí.
Jak vás napadlo poskládat si na fashion week kolekci dopředu vymyšlených outfitů?
Když jsem do Milána jela poprvé, věděla jsem, že se chci hlavně hezky obléknout. Je to příležitost vzít si něco víc extra. Něco, co bych v Praze běžně nevynosila a co si nechávám spíš na speciální příležitosti. Spousta modelů, které tuhle podmínku splňují, jsou zároveň moje autorské kousky, takže se nabízelo poskládat si outfity právě z věcí, které jsem sama vytvořila.
Zároveň jsem to brala jako příležitost se nějak prezentovat a zjistit, jak lidé na moje oblečení v cizině reagují. I skrze outfity se dá navazovat kontakt. Když se někomu líbí, co mám na sobě, zeptá se, odkud to mám, a já můžu říct, že jsem to sama navrhla a vytvořila. A tohle vlastně fungovalo a funguje dodnes. Každý ročník mám zhruba patnáct outfitů a dopředu si je přiřazuju i ke konkrétním značkám a přehlídkám, na které jdu. Snažím se, aby outfit vždycky nějakým způsobem zapadal do atmosféry nebo estetiky dané akce. Takže při výběru se neřídím jen svým momentálním přáním, ale i přemýšlím, kam v tom konkrétním outfitu jdu.
Foto: Sabina Sejkorová
Bunda s rybičkami z korálků a mini sukně, oboje vyrobené z kabátu z druhé ruky. Doplňky Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Manšestrové šaty s vintage krajkami, kožený pásek z deadstock kůže. Doplňky Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Bunda s rybičkami z korálků a mini sukně, oboje vyrobené z kabátu z druhé ruky. Doplňky Vinted.
Ještě mě na Miláně hrozně baví, jak lidé reagují na outfity i mimo samotný fashion week. Často se nám stává, že nás na ulici úplně náhodně osloví kolemjdoucí a pochválí nám, co máme na sobě. Jsou to takové hrozně vřelé komplimenty od úplně cizích lidí, což se mi v Praze zase tolik nestává. V Miláně mají lidé k módě prostě blíž, baví je a umí ji ocenit.
Přestavuje pro vás udržitelnost nějakou výzvu?
Co se týče udržitelnosti, je pro mě už velmi přirozené ty outfity šít nebo upcyklovat z deadstockových materiálů, ze sekáčových věcí a obecně přešívat oblečení, které už existuje. I co se týče stylingu, všechny doplňky včetně bot nakupuju buď online, nebo v kamenných sekáčích. V mojí hlavě už vlastně ani neexistuje možnost, že bych si šla koupit novou věc. Je to pro mě tak přirozené, že to vůbec nevnímám jako nějaké omezení.
Foto: Sabina Sejkorová
Patchwork šaty vyrobené z nechtěných triček, doplňky Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Patchwork šaty vyrobené z nechtěných triček, doplňky Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Bunda a sukně ze zelené potahové látky vyteplená vatelínem a s 52 potaženými knoflíčky. Brýle Prada, zbylé doplňky Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Bunda a sukně ze zelené potahové látky vyteplená vatelínem a s 52 potaženými knoflíčky. Brýle Prada, zbylé doplňky Vinted.
Výzvou je pro mě ale vytvořit těch zhruba patnáct outfitů na celý fashion week. Přes rok mám zakázky pro soukromé klienty, do toho pracuju na nových kolekcích a produktech, a pak ještě přijde fashion week, kde chci ukázat něco nového. Takže měsíc před fashion weekem bývá docela masakr a šiju opravdu hodně právě na něj. Navíc se mi to často kryje se svatební sezonou, takže časově je to docela náročné. Ale strašně osvobozující. Můžu se na těch outfitech kreativně vyřádit a dělat věci, na něž bych v rámci zakázkové tvorby neměla tolik prostoru.
Jak outfity skládáte? Jak se dá skloubit kreativita s praktičností? A co je pro vás na fashion weeku v rámci outfitu důležitější: pohodlí, nebo estetika? Jak je skloubit?
Tahle otázka mě pobavila (smích). Outfity, které v Miláně nosím, často nejsou ani trochu praktické a často jsou velmi nepohodlné. Řekla bych, že některé jsou až takové „umělecké“, v tom možná nejhorším slova smyslu (smích). Někdy se v nich třeba vůbec nedá sedět, jindy se v nich příšerně potím, protože je to třeba outfit z PVC. Nebo mám moc dlouhou sukni a musím si ji pořád hlídat... Zároveň ale v jednom outfitu nejsem zase tak dlouho. Třeba třikrát denně se převlékám, jeden outfit mám na sobě tři až čtyři hodiny, takže se to dá vydržet.
Foto: Sabina Sejkorová
Kožený top z deadstock kůže a řasená splývavá sukně z obarvené viskózy.
Foto: Sabina Sejkorová
Top a maxi sukně z vintage ubrusů, záclon a krajek s černými volánky.
Foto: Sabina Sejkorová
Sukně s mašlemi a top na šněrování - oboje vyrobené z krémových ubrusů a deček.
Ale totální life hack, který nám už tisíckrát zachránil nohy, jsou skládací boty! Objevily jsme je až při druhém ročníku Milána a od té doby na ně nedáme dopustit. Jsou to balerínky, které se dají složit do úplně malého balíčku, takže je celý den nosíme v kabelce. Až těsně před přehlídkou se přezujeme do podpatků. Denně tam nachodíme klidně až 14 kilometrů, takže tohle je totální life saver.
Co pro vás znamená udržitelnost? Máte nějaká nepsaná nebo naopak daná pravidla, kterými se řídíte? A máte nějaká pravidla i na outfity na FW?
Udržitelnost pro mě znamená fakt hrozně moc. Vystudovala jsem ještě aplikovanou ekologii na České zemědělské univerzitě, kde jsem se setkala s reálnými dopady lidské činnosti na životní prostředí. I proto jsem v tomhle směru poměrně striktní.
Věci, které tvořím, jsou z 99 % upcyklované. Používám deadstockové látky, které nakupuju například v Textile Mountain nebo v sekáčích, ale také jsem spoustu látek podědila z pozůstalostí, třeba po babičkách kamarádů. V současné době používám dokonce i deadstockové nitě. Nové materiály kupuju opravdu jen minimálně, například vlizelíny nebo některé další vložkové textilie. I komponenty, jako jsou zipy, se snažím používat deadstockové. Takže mám klidně kousky oblečení, na kterých je opravdu jedinou novou věcí moje cedulka. Stejně přemýšlím i nad balením. Objednávky posílám v už použitých krabicích a obaly na šaty kupuju na Vintedu. Snažím se zkrátka co nejvíc využívat věci, které už existují, místo toho, abych kupovala nové. Možná je to někdy trochu fanatické, ale pro mě je to vlastně úplně přirozené. A upřímně bych ani neměla dobrý pocit z toho, kdybych to dělala jinak.
Foto: Sabina Sejkorová
Crop sako a sukně, oboje s ruční výšivkou z perel.
Foto: Sabina Sejkorová
Fialové vlněné šaty s aplikací z plastických květů a korálků u dekoltu. Látka i korálky deadstock z Textile moutain.
Foto: Sabina Sejkorová
Poděděný vlněný oblek upravený na míru. Kravata, košile a boty second hand.
Stejný princip aplikuju i u outfitů na milánský fashion week. Většina oblečení, které tam nosím, jsou moje vlastní modely vytvořené z upcyklovaných materiálů. U doplňků a bot pak zase nakupuju převážně z druhé ruky, takže i styling se snažím držet v podobném duchu. Šperky mám ze starožitností nebo od českých šperkařů.
Jak přistupujete k nákupům módy – máte nějaká pravidla? Vybíráte si například jen přírodní materiály z jen lokální výroby apod.? Jak často nakupujete?
Nakupuju klidně dvakrát týdně. Mým limitem je tak nějak zůstatek na účtu a hlavně místo ve skříni. Co se týče materiálů, preferuju přírodní, ale úplné tabu pro mě nejsou ani umělé materiály. U některých věcí mi vůbec nevadí, třeba u sukní. Spíš se rozhoduju podle toho, jaký mám z materiálu pocit na kůži a co od něj u konkrétního oblečení potřebuju. Moje hlavní pevné pravidlo je, že se snažím přemýšlet nad tím, co už ve skříni mám. Když už mám třeba dva zelené kabáty, nekoupím si třetí, i když se mi strašně líbí. Připadá mi, že lidé mají často tendenci kupovat pořád dokola stejné věci jen proto, že se jim líbí. A já nejsem výjimka. Ale mít třeba pátý bílý rolák už je podle mě trochu zbytečné.
Foto: Sabina Sejkorová
Top s mašličkami z háčkovaných deček a háčkovaná sukně. Kabelka moje tvorba.
Foto: Sabina Sejkorová
Kalhoty a vestu jsem podědila a upravila na svoje míry, boty a šperky poděděné, doplňky Vinted.
Foto: Sabina Sejkorová
Top s mašličkami z háčkovaných deček a háčkovaná sukně. Kabelka moje tvorba.
Lokální módu vlastně tolik nenakupuju, protože si většinu oblečení šiju sama. Takže spíš nakupuju méně věcí a to ty, které opravdu potřebuju, a zároveň přemýšlím nad tím, jestli už náhodou nemám doma něco velmi podobného.
Vogue
Doporučuje
Trendy
Podzimní trendy účesy z pařížského fashion weeku, které budete chtít okamžitě ukázat svému kadeřníkovi
Jacqueline Kilikita2. 10. 2026
Street style
Bonjour, Paris! Pařížský street style diktuje černé krajky, vysoké rozparky, nápadné sukně a elegantní kabátky
Cindy Kerberová2. 10. 2026
Street style