Dokážeme se ve jménu udržitelnosti vzdát i kapes? Oděvy by bez nich mohly být ekologičtější!

Historie kapes je úzce spjata s vývojem genderových rolí a společenských norem. V minulosti byly ženy o kapsy ochuzeny. Jednoduše proto, že původně kožené váčky nevypadaly kdovíjak dobře a k ušlechtilým brokátům dvorního šactva se prostě nehodily. Přitom se kapsy — jako součást římských tóg — objevily už před narozením Krista. Jejich obliba prudce narostla během středověku, načež v 19. století již byly považovány za nutnost všitou do kabátů — po celém světě. Co ale kdysi platilo za symbol svobodného pohybu po městských bulvárech, je dnes synonymem nadbytečné produkce takzvaných virgin plastics (tedy plastových textilních vláken, která nevzešla z recyklace).

Aby dnešní kapsy udržely stále větší objem věcí, klíče s peněženkami i obří smart phony, je drtivá většina z nich šita z materiálů zahrnujících až 60 % polyesteru, což představuje historické maximum. Opravdu potřebujeme tak odolné a elastické kapsy? Zajímavou perspektivu nabízejí konstrukce denimových kalhot. Na těch úplně prvních byly kapsy upevněné nýty, které měly zaručit odolnost. Právě díky nim byly kapsy schopny pojmout daleko víc. 

Jenže i kapsy současných džín se šijí převážně z elastenů. Nýty proto postupně ztratily svou funkci, a dokonce i na dnešních leviskách platí v podstatě za zkrášlující prvek. „Zákazníci často vyžadují něco, co není možné, jenže módní průmysl se naučil tahle nereálná přání plnit,“ vysvětluje mi v Kodani Paul Dillinger, Vice President a Head of Global Product Innovation ve společnosti Levi Strauss & Co. „Když se podíváte na snímky módního fotografa Edwarda Steichena z 20. let, není na nich jediný elastický střih, přesto zachycují krásné ženy v přiléhavých šatech. Jak je to možné? Odpovědí je krejčovina. Na tu jsme zanevřeli. V touze po zefektivnění oděvního průmyslu jsme zapomněli na rozmanitost střihů. Těla nyní halíme do plastů, které se snadno přizpůsobí. Ale někdy je potřeba říct ne. V případě střihu kapes se proto v současnosti snažíme nahrazovat plastová vlákna těmi bavlněnými. Zároveň řešíme samotný střih kapsy tak, aby byl odolný sám o sobě a nepotřeboval tolik podpěr,“ tvrdí Dillinger.

„Kvůli komplikovanějšímu složení mohou kapsy přidávat i na celkovém objemu oděvu, což může ovlivnit náklady na přepravu a skladování. V posledku proto tento jev vede také ke zvýšené produkci uhlíkových emisí v dodavatelském řetězci,“ dokazuje v jednom ze svých textů v sekci Vogue Business Emily Chan, sustainability editor, a dodává: „Některé značky udržitelné módy přehodnocují koncept kapes. Používají recyklované nebo přírodní materiály a zahrnují inovativní řešení, která maximalizují funkcionalitu, aniž by ovlivnily styl nebo udržitelnost.“

Jenomže proces implementace je v mnoha ohledech velmi náročný. Nejjednodušší by proto bylo definitivně se kapes zbavit. Vymazat několik staletí vývoje ale nejde. Stejně tak nelze upravit ani naše návyky či snad design chytrých mobilních telefonů. „Kapsy se tak musejí znovu integrovat do oděvu, být jeho skutečnou součástí, ne externí vychytávkou dodělávanou s cílem vylepšit oděv. U kapsy je třeba začít, stejně jako u základního švu,“ je přesvědčená Nicole Rycroft, expertka na udržitelný denim pracující pro neziskovou společnost Canopy, jež radí džínovým producentům, jak na ekologicky ohleduplnější výrobu. 

Velká část odpovědnosti však tkví také v rukou spotřebitelů, tedy každého z nás. Paul Dillinger doporučuje jednoduchý test: zkuste si, co všechno do kapsy svých oblíbených kalhot dostanete. Prostě onu kapsu takzvaně urvěte a následně si vyhodnoťte, co z těch všech věcí, které musela pojmout, je pro váš každodenní provoz skutečně nezbytné. „Já takhle na týden přišel o své nejoblíbenější kalhoty, takže když jsem si tam pak došíval kapsu novou, hýčkal jsem ji a sliboval, že už se k ní i oněm nohavicím budu chovat jen hezky,“ uzavírá s úsměvem Paul Dillinger.