Perla Tuniska: Vydejte se po stopách Angeliky a bohémských umělců

Sidi Bou Said vzniklo ve 13. století a svůj název zdědilo po muslimském světci, který ve městě založil modlitebnu a je zde i pohřben. Zdvihá se nad malým přístavem, kde místní rybáři opakují pradávná gesta. Přezdívá se mu perla tuniského pobřeží a je předměstím hlavního města Tunisu. A nechybí ani na prestižním seznamu památek světového dědictví UNESCO. V 16. století sem přišli muslimové vypovězení z Andalusie a přinesli s sebou mudéjarský architektonický sloh. Ten se vyznačuje využitím muslimských dekorativních prvků, jako jsou geometrické vzory, podkovovité oblouky a keramické obklady (takzvané azulejos) v křesťanských stavebních formách, často postavené z cihel. V 19. století objevili kouzlo města Sidi Bou Said zámožní Tunisané, kteří zde nacházeli útočiště před letními vedry. Komu ale město vděčí za to, že si uchovalo svůj původní charakter a unikátní modrobílý nádech?

Ochranu zdejších památek prosadil v roce 1915 Rodolphe François, Baron d'Erlanger, francouzský malíř a muzikolog. Zajímal se o středověké spisy věnované hudbě, které překládal do francouzštiny. Jeho soukromé sídlo vyrostlo mezi lety 1912–1922 a je skutečnou oázou klidu. Rezidence s názvem Ennejma Ezzahra (Zářivá hvězda) je situovaná stranou z centra a čelem k moři. Vnitřní výzdoba je směsicí arabského, andaluského, španělského a italského stylu. V paláci je dnes umístěno muzeum arabské a středomořské hudby. Ve městě však najdeme i další stavby z baronova portfolia. Třeba palác Dar Essalem starý více než 250 let, jímž prošel nespočet zajímavých lidí. Pobývali v něm umělci, básníci, malíři i spisovatelé. Už jeho architektura nese různorodé znaky – propsal se do nich arabský i osmanský vliv. Objekt se široce otevírá do nádherné zahrady. Pyšní se překrásným dřevěným mřížováním, arkádami a má pozoruhodnou barvu. Jde o jediný dům v městečku, který si zachoval okrovou omítku a zelená okna.

Než se ze Sidi Bou Said stalo vyhledávané středomořské středisko, jeho krása přitahovala hlavně umělce. V dubnu 1914 sem zamířili malíři Paul Klee, Louis Moilliet a August Macke. Vytvořili zde kolekci výtvarných děl, akvarelů a kreseb, kterou nazvali Cesta po Tunisku. August Macke si z cesty přivezl třicet osm akvarelů, přes sto kreseb a nepřeberné množství fotografií. Do deníku si zapsal: „Barva se mne zmocnila, už se za ní nemusím honit. Vím, že mě drží navždycky. To je smysl šťastného okamžiku: Barva a já jsme jedno. Jsem malíř.“ Jeho působivý obraz, na němž zachytil místní vyhlášenou kavárnu Café des Nattes, lákal další zájemce k návštěvě Sidi Bou Said. Když do kavárny zavítáte dnes, můžete na stěnách spatřit stářím zežloutlé fotografie. Jsou na nich zvěčněni slavní hosté. 

V městečku pobývali i malíř Henri Matisse, spisovatelé Gustave Flaubert, Albert Camus, Michel Foucault, Alphonse de Lamartine, Simone de Beauvoir nebo Colette. Britský okultista Aleister Crowley tady v roce 1925 napsal mystický text The Heart of the Master. Francouzský spisovatel André Gide pobýval mezi lety 1942–1943 v ulici Hedi Zarrouk a dnes je z jeho domu vyhlášená restaurace Au Bon Vieux Temps. Dům návrháře Azzedine Alaïa se zase proměnil v muzeum. A Sidi Bou Said neuniklo ani filmařům. V roce 1968 se v tamních zákoutích natáčel snímek Angelika a sultán. Zapátrejte po místech, kde se dobrodružný děj odehrával: projděte se uličkami, po schodištích a pozapomenutých prostranstvích. Orientální nádech městečku dodávají bujné trsy popínavých květů bugenvileí. Zatoulejte se až k letitému paláci Dar el-Annabi. Uvnitř oplývá pětapadesáti místnostmi, ve kterých sídlí umělecká galerie. Z terasy jsou nádherné výhledy na město a záliv.

Ztraťte se ve spleti uliček. Uchvátí vás nádherně zdobené dveře, jejichž motiv je pokaždé jiný. Zavítejte do pitoreskních obchůdků a omrkněte tradiční keramiku, ručně vyráběné ptačí klece, mosazné talíře, konvice, stříbrné šperky, ručně šité mokasíny či stříbrné šperky. Štěstí vás bude už napořád provázet, pokud si koupíte amulet ve tvaru Ruky Fátimy. Vyvýšené části městečka Sidi Bou Said nabízejí poklidné kouty s nezapomenutelným panoramatickým výhledem až ke Středozemnímu moři. Příjemnou atmosféru dokreslují kavárničky ve stínu pomerančovníků. Do Café Sidi Chebaane, jež se proslavila pod názvem Café des Délices, prostě musíte zavítat. O smyslné vůni jasmínu, která vás v kavárně uhodí do nosu, zpívá Patrick Bruel v hitu Au café des Délices. Kavárna se vypíná na skále nad mořem. Dejte si kávu, silný mátový čaj, nebo citronádu. Zobejte k tomu piniové oříšky. Při západu slunce vám tohle místo vyrazí dech.