Zuzana Řezníčková: O síle vstát, když se to nejméně hodí

Méně viditelnou, ale neméně početnou skupinu těch, kterým covidové šílenství zásadně proměnilo život, jsou manažeři. Tedy ti, kterým sice firmy nepatří, zato mají zodpovědnost na dvě strany – vůči vlastníkům i vůči těm, kdo ve firmě pracují. Svými kroky a rozhodnutími v době pandemie bezprostředně ovlivňovali osudy desítek nebo stovek dalších. Ani je na to nikdo předem nepřipravil. A ani jim nikdo nepodal žádnou pomocnou ruku. Jen o jejich příbězích se tak nějak mluví a píše méně. 

Jako manažerka jsem vždy rozuměla principu, že pro úspěch firmy je klíčové udržet rovnováhu mezi spokojeným vlastníkem, zaměstnanci i zákazníky. Jakmile pozbudu důvěry kohokoli z nich, křehký trojúhelník úspěchu se rozsype. Proto když jsme začátkem minulého roku vstupovali se společností Luxury Brand Management do nové sezony, věděla jsem, že máme čistý stůl. Dobře nastavené vztahy se značkami, vyladěný tým, jarní a letní kolekce na skladě a ta podzimní kompletně objednána i zaplacena. Nadšení nám vydrželo přesně měsíc.

V půlce března přišel první zákaz a my až do léta neprodali ani knoflík. Jistě, vláda nám už tehdy velkoryse ponechala možnost prodávat takzvaně přes okénko. U luxusního módního zboží to byl samozřejmě nesmysl. Prémiové zboží si chcete prohlédnout, vyzkoušet, porovnat. Zážitek z nákupu i asistence prodavače je součástí služby i ceny. Podávat zboží přes okénko nebo posílat poštou znamená zboží znehodnocovat, a to jsme si nemohli dovolit. 

Požádali jsme o covidovou ochranu před věřiteli a pak trpělivě dlouhé hodiny a dny vysvětlovali, že to děláme proto, abychom firmu zachránili, nikoliv potopili. Překvapilo mě, jak málo byla média a veřejnost, včetně té odborné, na podobný scénář připravena. Nad očekávání mě naopak překvapila skvělá reakce zaměstnanců. Nejenže náš plán bezezbytku pochopili, ale jejich vůle podílet se na záchraně firmy mi vracela optimismus zkalený jednáním s bankami a věřiteli. Jestli někdo firmu doopravdy podržel, byli to její lidé. O své stálé zákazníky se starali alespoň na dálku. Telefonovali si s nimi, diskutovali o módních trendech a připravovali je na moment, kdy se jejich oblíbené obchody znovu otevřou. Ten čas nyní přišel a já věřím, že vložená energie se nám brzy vrátí. Jednu zkušenost si ale do svého manažerského zápisníčku mohu vepsat už nyní: firma, která jen čeká, kdo jiný ji zachrání, nepřežije. Firmu mohou zachránit jen její lidé – od vlastníků přes manažery po všechny zaměstnance. Musejí ale chtít.