Martina Viktorie Kopecká: Je-li žák připraven, učitel se dostaví! Mimochodem, umíte jezdit na kole?

Je to jednoduchá myšlenka: učit se jezdit na kole a učit někoho jezdit na kole. Obojí by měl dobrý lídr dokázat. Jízda na bicyklu je poměrně složitý a komplexní proces, který předpokládá souhru naší neurologické i svalové soustavy a výraznější deficity nepromíjí. Stejně tak klade nároky na učitele jízdy. Ten by měl vládnout uměním porozumět principu rozjíždění, což je proces dynamický (pořádně do toho šlápni a nelekni se rychlosti) a zároveň je třeba poučit jezdce o jisté vytrvalosti, kterou si bude žádat plynulý rytmus pohybu dolních končetin a stabilizace vnitřních svalů (ano, při jízdě na kole bolí nohy a také svaly, o jejichž existenci nemá člověk do té doby žádné tušení). To vše v souhře s vizionářským pohledem vpřed. 

V roli toho, který učí jezdit druhé na kole, je zásadní jednak pochopení jednotlivých fází a součástek celého procesu, ale i předání smyslu toho celku, tedy „jaké je kouzlo cyklistiky“. A taky proč se mám držet tady, k čemu slouží brzdy a jaké jsou fígle, aby zadek tolik nebolel. Předat způsob nahlížení a svou vlastní zkušenost v sobě obnáší to, že nějakou takovou zkušenost mám. Že jsem se sama jezdit učila, že jsem spadla a zase vstala – nebo, a to se taky může stát, že prostě po jisté době dokážu konstatovat, že na kole jezdit nebudu, protože o mnoho lépe mi to jde na skútru, koloběžce či jinak. Lídr by měl dokázat dovést druhé k objevení jejich vlastního způsobu bez toho, aniž by vnucoval ten svůj jeden jediný (nejlepší) způsob řešení problému. Respekt k odlišnosti, k určité genialitě a rozpoznání daru jednotlivce už je takovou vyšší dívčí leadershipu. 

Ale lídr to nesmí zase tak rychle vzdát. Jasně, coby cyklista začátečník nejdřív řeknu „to nejde“. Protože mluvit je na rozdíl od balancování jednoduché. Ale lídr by měl umět probudit zvědavost v tom smyslu, že člověka pozve k tomu, aby byl dychtivý objevit, co všechno je možné se naučit a dokázat. I přes počáteční nezdary a odřená kolena. Motivace touhou učit se nové věci nemá vést jen od jednoho úspěchu k dalšímu. Protože to dřív nebo později přinese stres, že nedokážu na šňůře vyhraných Tour de France dál a dál přidávat jen samá vítězství. Chuť objevovat a postupně růst různými směry souvisí s inspirací, kterou tak nějak mimochodem setkání s lídrem doprovází. Dobrý lídr nemusí být nafoukaný mičurin, kterému všechno dobře roste, všude byl dvakrát a všem „teda ukáže, jak se na to musí“. Naopak, lídr je nositel sebevědomí mnohem spíše v tom bdělém a pokorném slova smyslu. Je si vědom sebe. A také dokáže rozpoznat to nejlepší v těch druhých, aby pro ně vytvářel příležitosti, jak zazářit. Dobrý lídr není sólista, který překřikuje ostatní, ale je to ten, který poslouchá, aby pomohl všechny zvuky sladit do akordu, do melodie, do hudby.

Vytváří spolu prostor pro komunikaci a v ní se vyvíjejí oba, svou roli si vyměňují, sesedají z kola a dívají se spolu do mapy, hledají záchytné body a čas od času se od sebe vzdalují, aby si mohli promyslet, co to ten jeden druhému říkal. Obvykle nejedou sami, ale v pelotonu, ve skupině. To je další rovina komunikace, další způsoby propojování a vytváření životního prostoru. Někdy jeden obzvlášť nadaný jezdec nebo jezdkyně překonají rychlost svého šéfa, přerostou ho i v technice. Takový učitel by měl být šťastný, že se mu podařilo správně „rozjet“ kolečka těch druhých. Musí si umět poradit se svými vnitřními pocity žárlivosti, s obavou o své vlastní místo a potřebnost. Správný lídr na silnici nesype hřebíky, ale raduje se z vavřínových věnců těch druhých.

Mimochodem, dle Ústavu pro jazyk český je ženská přechýlená podoba slova lídr, tedy lídryně, naprosto v pořádku. Přesto jako by čeština nebyla na chiruržky, psychiatryně, hostky a lídryně dobře připravena. Prý kdysi takové rozpaky budilo slovo ministryně, záleželo jen na frekvenci používání, aby přestalo překvapovat.

Co říci v cílové rovince? Snad jen lídrům a lídryním popřát doširoka otevřené oči i srdce, aby dokázali mnohé uvidět i zavnímat, dostatek sil, protože dar vést v sobě zahrnuje také úkol řídit správným směrem a rozmanitým terénem, protože jen ten prověří domnělé kvality těch, kteří vedou nebo se vezou.