Vogue LeadersJarmila Baudišová: I malé kroky vedou k velké změně
Vogue Leaders8. 4. 2021
Začalo to nabídkou na vedení nově vzniklého nadačního fondu, která padla v roce 2010. Neuměla jsem si tehdy ani představit, kolik neuvěřitelných osobností za tu dobu potkám, ani sílu lidských příběhů, u kterých budu moct být. Dnes už se více než celou dekádu věnuji hledání nástrojů řešení nelehkých společenských témat. Není nic krásnějšího než sledovat pozitivní dopady společensky prospěšné práce.
Můj manžel Pavel a jeho přítel a kolega Eduard Kučera před více než 30 lety založili technologickou společnost Avast. Už od počátku se snažili nějakým způsobem vracet zpět do společnosti, protože si uvědomovali, že místo, ze kterého pocházejí, je součástí jejich úspěchu. Jak se firmě dařilo, rostl i rozsah dobročinných aktivit. Já i Milada Kučerová, manželka Eduarda Kučery, jsme se od první chvíle nadšeně zapojovaly nad rámec svých povolání. V určité chvíli se ukázalo, že pokud chceme opravdu pomáhat a přinášet trvalou pozitivní změnu, je potřeba dát našemu záměru řád. Vznikl nadační fond, který se nám naši manželé rozhodli svěřit. Obě nás ta myšlenka nadchla a bez velkého váhání jsme souhlasily, aniž bychom tušily, jakou náročnou a odpovědnou práci to obnáší. Tou dobou jsme byly obě zaměstnané na plný úvazek a bez jakékoli zkušenosti v této oblasti, ale nadační práce nás pohltila a s radostí jsme jí věnovaly veškerý volný čas.
Brzy jsme si ale uvědomily, že pokud má mít činnost nadačního fondu skutečný smysl a dlouhodobý dopad, je třeba najít zkušené a nadšené zaměstnance, kteří by se jeho aktivitám naplno věnovali. To se nám podařilo a v současné době máme skvělý a skutečně zapálený čtyřčlenný tým. Na přelomu letošního roku jsme se ve světle celosvětové pandemie společně rozhodli pro další krok, abychom mohli udělat ještě víc. Založili jsme Abakus, rodinný nadační fond zakladatelů Avastu, zatímco Avast představil svou globální firemní nadaci.
Abakus navazuje na deset let úspěšné činnosti Nadačního fondu Avast a zaměřuje se na podporu nástrojů pro řešení významných a často podceňovaných společenských témat v České republice. Vždycky jsme podporovali přehlížené oblasti a problémy ležící na okraji zájmu a snažili se je systematicky řešit. Jedním z prvních byla péče o lidi na konci života. Téma tak nelehké, ale zároveň relevantní úplně pro všechny.
Působení v oblasti paliativní péče se stalo i pro mě velkou osobní výzvou a zcela změnilo můj pohled na život a umírání. Smrt je jedno z velkých tabu naší společnosti a já to také tak vnímala. Postupně jsem se ale přestala bát o závěru života přemýšlet a pak i otevřeně mluvit. Díky lékařům a jiným odborníkům na téma konce života, se kterými jsme na programu od začátku spolupracovali, jsem rychle poznala, že i poslední dny života mohou být svým způsobem krásné a důstojné. Mohou přinést klid, porozumění a smíření všem, kterých se situace týká.
Během několika let se nám podařilo v oblasti péče o pacienty na konci života mnohé změnit a díky spolupráci s veřejným sektorem přispět k jejímu zavedení do systému zdravotnictví. Díky naší podpoře a partnerům bylo možné vyškolit odborníky, rozšířit paliativní péči do nemocnic a přispět k jejímu zkvalitnění v domácích i kamenných hospicích; celkově tak zpřístupnit paliativní péči všem, kdo ji potřebují. V současné době se věnujeme zejména rozvoji paliativní péče v domovech pro seniory. Věříme, že konec života v domácím prostředí má být dostupný i pro ty, kteří svůj původní domov již museli opustit. Tato zkušenost nás nabíjí energií a potvrzuje, že i té nejobtížnější výzvě jde zdárně čelit konzistentním přístupem, trpělivostí, soustředěnou péčí, ale i důvěrou k těm, kdo do toho jdou s vámi.
Dalším velkým tématem a věřím, že i ukázkou chytrého řešení v praxi, k němuž teď upíráme pozornost, je podpora homesharingu (sdílení domova). Chceme umožnit rodičům dětí se zdravotním znevýhodněním sdílet péči a získávat prostor pro odpočinek, a to dlouhodobě udržitelným způsobem v přirozeném prostředí komunity. Máme velký respekt k tomu, čím si rodiny dětí se zdravotním znevýhodněním procházejí. Doufáme, že homesharing přispěje ke zlepšení jejich nelehké situace, která je pro ně v atmosféře světové pandemie ještě obtížnější než kdykoli předtím.
Jsem přesvědčená, že právě současná krize změnila pohled veřejnosti na pomoc potřebným. Lidé začali mnohem více vnímat problémy druhých, více se zapojují do veřejných sbírek na podporu nejohroženějších skupin. Šili a rozdávali roušky, přinášeli nákupy seniorům, přispívali do potravinových sbírek či sbírek šatstva pro lidi bez domova a samoživitele. Všechny tyhle skutky vytvářejí velmi silnou síť a dokazují, že každý může něco změnit, jít příkladem, vést svůj malý dobročinný projekt. Není k tomu třeba mít nějaké speciální podmínky, vlastnosti či hodnoty. Pomáhat, pokud mohu, by měla být přirozená lidská touha, a u mnoha lidí tomu tak je. Nejde vždy jen o materiální stránku věci. Pohlazení, milé slovo či pomocná ruka mohou někdy vykonat velmi mnoho. Stát se „filantropem”, najít si svou vlastní cestu, přispět k jakékoli pozitivní změně je krásná příležitost, která zkvalitní život a přinese radost nejen obdarovaným, ale i darujícím.
Jarmila Baudišová je předsedkyně správní rady nadačního fondu Abakus. Celoživotně jsou jí blízká sociální témata, vystudovala sociálně právní studia a následně speciální pedagogiku, po jejímž absolvování se věnovala práci s nevidomými dětmi. Posledních deset let jako předsedkyně správní rady rozvíjela Nadační fond Avast. Od roku 2020 působí jako předsedkyně správní rady Abakusu – nadačního fondu zakladatelů Avastu. V rámci Abakusu se věnuje zejména oblasti paliativní péče. Je také členkou správní rady Centra paliativní péče.