Elizabeth Arden: Žena, kterou napadlo založit kosmetický průmysl a zbohatnout

V květnu 1912 proudilo po newyorské Páté avenue 15 000 žen. Všechny oblékly bílou barvu, nesly transparenty a provolávaly hesla, ve kterých požadovaly volební právo. Nechyběla mezi nimi ani třicetiletá Elizabeth Arden, která sufražetky na pochod zkrášlila jasně červenou rtěnkou – na znamení odvahy a solidarity. Rudá rtěnka, do té doby spojovaná jen s herečkami a prostitutkami, se díky Elizabeth Arden stala symbolem emancipace. 

Ačkoli o svém skutečném věku mlžila, záznamy kanadské matriky uvádějí, že se narodila 31. prosince 1881 jako Florence Nightingale Graham ve Woodbridge v provincii Ontario. Otec William pocházel ze Skotska, matka Susan zase z Anglie. „Zámožní prarodiče byli proti jejímu sňatku s mým otcem, tvrdili, že je otec pod její úroveň. Pracoval jako podomní obchodník,“ přiznala pozdější byznysmenka, která měla čtyři sourozence – sestry Lillian, Christine, Gladys a bratra Williama. Ti všichni vyrostli na farmě, kterou si jejich rodiče pronajali. Matka ale brzy onemocněla tuberkulózou. „Protože se nemohla starat o dům a o rodinu, rozdělila nám úkoly. Já jsem měla na starost koně a láska k nim mě neopustila celý život. Bylo mi sedm let, když matka zemřela. Pro všechny to byla velká ztráta,“ zavzpomínala Elizabeth. (Stacy A. Cordery: Becoming Elizabeth Arden: The Woman Behind the Global Beauty Empire; Thorndike Press Large Print, 2025). 

Elizabeth toužila vystudovat zdravotnickou školu, jenže už během praxe si uvědomila, že nesnese pohled na krev. Náhoda ji však přivedla na setkání s mladým biochemikem, který pracoval na vývoji krému proti popáleninám. Jeho výzkum dívku doslova nadchl a nasměroval k budoucí dráze. Make-up pro každodenní použití ještě nebyl běžnou záležitostí a budoucí podnikatelku napadlo, že by se medicínské masti daly přetvořit na zkrášlující krémy. Elizabeth bylo sedmnáct, když se vrátila domů do Woodbridge. Domácí kuchyň přetvořila na laboratoř, kde míchala všelijaké preparáty. 

„Buď se vdej, nebo si najdi práci,“ došla otci trpělivost. A bylo jasno: Elizabeth se vrátila do Toronta, kde si našla práci recepční a sekretářky. V roce 1907 však opouští Kanadu a stěhuje se za bratrem Williamem, který v New Yorku působí na burze. „Přijela jsem vlakem a okamžitě mi to město učarovalo. Snažila jsem se co nejvíce dozvědět o procesech, které podporují krásnou pleť.“ (Stacy A. Cordery: Becoming Elizabeth Arden: The Woman Behind the Global Beauty Empire; Thorndike Press Large Print, 2025). Zkušenosti sbírala v laboratořích E. R. Squibb Pharmaceuticals nebo salonu Eleanor Adair. Ukázalo se, že má pro práci kosmetičky talent, navíc byla i šikovná obchodnice.  

Jednoho dne se seznámila s Elizabeth Hubbard a společně si na luxusní Páté avenue otevřely kosmetický salon s vlastní laboratoří. Aby nezapadl mezi okolními obchody, dveře podnikatelky natřely křiklavě červenou a nechaly vyniknout mosazné detaily. „Každá žena má právo být krásná,“ přesvědčovala své klientky Arden, jež razila heslo: „Kosmetické přípravky by měly pleti prospívat, ne ji maskovat.“ Zaplatila si inzertní stránky v časopise Vogue a ženy lákala na nabídku kosmetické řady řeckých výrobků. „Pokud budou názvy výrobků znít exoticky, určitě přilákají pozornost,“ přemýšlela nahlas. Podnik se rozjel, jenže spolupráce s Elizabeth Hubbard přestala fungovat. Ta z byznysu po půl roce odešla, přičemž na vývěsním štítku stále stálo: „Mrs. Elizabeth Hubbard.“ Co s tím?

Chytrou zakladatelku napadlo, že jméno Elizabeth ponechá, a ušetří tak na nákladech (nemusí platit za přemalování celého nápisu), pouze přidá atraktivnější příjmení. „Arden“ si vypůjčila z básně Enoch Arden od Alfreda Tennysona. Od této chvíle používala značku Elizabeth Arden jako značku své kosmetiky a samu sebe tak i představovala. Pracovala od časného rána do pozdní noci. Nájem byl extrémně vysoký, ale bratr William jí půjčil 6000 dolarů. Za tyto peníze mladá Kanaďanka přetvořila interiér salonu. Zdobily jej vázy z benátského skla, benátská zrcadla a v recepci visel okázalý lustr. Luxusní nábytek byl vyveden v růžové barvě. Elizabeth si sama vedla účetnictví a neměla ani uklízečku. Hlásala: „Peníze utrácím tam, kde to má smysl.“ Půjčku svému sourozenci byla s to splatit za pouhých šest měsíců. 

V létě 1912 odjela do Evropy, aby v Londýně a Paříži studovala trendy v oblékání i kosmetice. Ve Francii zjistila, že tamější ženy používají řasenku a oční stíny, zásobila se vzorky a okamžitě je zařadila do svého portfolia. Byla první, kdo tuto dekorativní kosmetiku uvedl na americký trh. Na lodi, na které se vracela z Evropy do Ameriky, se navíc seznámila bankéřem Thomasem Jenkinsem Lewisem, mužem o pět let starším, se kterým se začala scházet. 

Další podnikatelská výzva? V roce 1914 se na americkém trhu zjevila její velká konkurentka – Helena Rubinstein. Elizabeth ve svém salonu vybudovala kosmetickou továrnu, v níž zaměstnala věhlasného chemika A. Fabiana Swansona. Ten pro ni vyvinul pleťové mléko a krém, který oplýval lehkou texturou. Elizabeth však rozšířila nabídku o další přípravky a jako první na světě je představila i v cestovním balení! Další salony otevřela v Bostonu, San Francisku, Palm Beach na Floridě a v Newportu na Rhode Islandu. 

Když ji Thomas Jenkins Lewis požádal o ruku, řekla ano. „Pracovala jsem i v den své svatby, volno jsem si vzala jen na hodinu, vdala se a hned po obřadu utíkala zpátky do práce.“ V té době se už její značka prodávala po celém světě. Výrobky Arden nabízela nejen ve svých salonech, ale i v obchodních domech a drogeriích. Její kosmetika mizela z pultů rychlostí uragánu. 

V Evropě však zuřila válka. V dubnu 1917, po vstupu USA do války, odjel její manžel na frontu. Vrátil se v roce 1918 a zapojil se do podnikání, zodpovídal za obchod. Za nedílnou součást kosmetiky a životního stylu považovala Elizabeth Arden vůně. Parfémy Arden Rose, Lilac a Italian Lilac představila v roce 1922. Ve stejném roce otevřela pobočky v Londýně a Paříži. Koncem 20. let už její společnost vydělávala jenom v USA přes dva miliony dolarů ročně. 

„Žena s rtěnkou na rtech má větší šanci získat zaměstnání než žena bez rtěnky,“ byla přesvědčená Arden v době hospodářské krize. A ačkoli jiné společnosti krachovaly, ona zaměstnávala přes tisíc lidí a vydělávala více než čtyři miliony dolarů ročně. V roce 1930 navíc přišla s krémem na hojení ran – Eight Hour Skin Protectant, ten je v oblibě dodnes. 

Další trefa? „Záliba v dostizích mi přináší nejen zisky, ale báječně si při nich odpočinu,“ prozradila sebevědomá podnikatelka. (Stacy A. Cordery: Becoming Elizabeth Arden: The Woman Behind the Global Beauty Empire;  Thorndike Press Large Print, 2025). Nakoupila plnokrevníky, najala trenéry i žokeje a vyrazila na dostihy. Investice se jí vrátila za několik let, kdy její koně začali vyhrávat. Mimochodem, konzervativní dostihové publikum šokovala tím, že své koně i žokeje oblékala do růžové barvy. Narůžovo nechala vymalovat dokonce i stáje. 

Psal se rok 1933, když Elizabeth pojala podezření, že ji manžel podvádí. Najala si soukromého detektiva, který její tušení potvrdil. Rozvod přišel o rok později a Lewis ve společnosti skončil. Později dokonce nastoupil k Heleně Rubinstein, největší konkurentce. Elizabeth už ale měla plány: Svůj letní dům u jezera ve státě Maine proměnila na přepychové lázně. Druhé, ještě luxusnější spa otevřela v Arizoně. Za poplatek 500 dolarů týdně tu byly klientky hýčkány masážemi, kosmetikou, navštěvovaly kurzy jógy, zajít si mohly na manikúru, pedikúru nebo ke kadeřníkovi. 

I na ženy působící v armádě Arden myslela. Vytvořila pro ně rtěnku s názvem Montezuma Red, která ladila s uniformami. Podnikatelku nezajímal jen zisk, ale pomáhala svým zaměstnancům, kteří pracovali v okupovaných evropských zemích, aby se dostali zpátky do Spojených států. Podporovala uprchlíky. Přednášela na večerních kurzech ženám, které nastoupily na místa uvolněná po mužích odvedených do války.

V roce 1942 všechny šokovala, když se v jednašedesáti zamilovala do ruského emigranta, o patnáct let mladšího prince Michaela Evlanoffa. Vzali se 30. prosince 1942. Oznámení o sňatku vyšlo v New York Times, kde o nastávajícím choti napsali: „Prominentní člen ruské šlechtické rodiny, jejíž kořeny sahají až do 12. století.“ Brzy po svatbě se však ukázalo, že Evlanoff lhal o svém původu, navíc byl homosexuál. Pár se rozvedl v říjnu 1943, Elizabeth se otřepala a v hlavě už měla další vizi. S heslem: „Směřuji stále kupředu, nikdy se neohlížím zpět,“ začala dobývat oděvní průmysl. 

V čele své společnosti stála až do konce života. V práci nepolevila ani poté, co prodělala dvě mrtvice. Třetí ataka se jí však už stala osudnou. Zemřela v newyorské nemocnici 18. října 1966, ve svých 84 letech. Byla pohřbena v růžových šatech.