Postavte se syndromu podvodníka čelem

Michaela Dombrovská18. 9. 2023

Bojujete občas s pocitem, že na svou práci nestačíte a brzy se na to přijde? Trápí vás pochyby a obavy ze selhání? Podívejte se, jak se takzvanému syndromu podvodníka postavit čelem a se zdviženou hlavou.

Foto: Branislav Simoncik

Imposter syndrom je starší než generace mileniálů, poprvé byl popsán v roce 1978 psycholožkami Pauline R. Clance a Suzanne A. Imes. Je to pociťování vlastní nedostatečnosti navzdory úspěchům, kterých člověk dosahuje. Naopak se zdá, že čím úspěšnější lidé, tím častěji mají pocit, že už přece brzy musí někdo odhalit, že nerozumí své práci. Určitá míra chaosu a nedostatku kontroly přitom patří ke každé pozici nebo profesi, protože je součástí života jako takového. V poslední době se o něm mluví a píše stále častěji, a to zejména proto, že roste obliba práce na volné noze či z domova nebo budování vlastní značky.

Zda se vás imposter syndrom týká, zjistíte, pokud se poznáte v některém bodu z následujícího seznamu:

trápí vás neschopnost přiznat si jakýkoliv úspěch,
úspěch ve vás vzbuzuje nevysvětlitelný pocit viny,
máte pocit, že jsou vám připisovány přehnané zásluhy,
odmítáte jakoukoliv pochvalu,
přehnaně se bojíte selhání,
máte strach ze zodpovědnosti za výsledky,
cítíte obavy z toho, že budete odhaleni.

Dříve se věřilo, že imposter syndrom je spíše záležitostí žen, ale nové výzkumy ukazují, že se týká úplně všech bez ohledu na gender. Spíše totiž hraje roli osobnostní nastavení. Nejčastěji jsou imposter syndromem ohroženi samozřejmě perfekcionisté, protože se svou prací nejsou prostě nikdy zcela spokojeni a neustále vidí prostor pro zlepšení. Týká se ale také těch, kteří preferují práci sólo a obtížně se zapojují do týmových aktivit. Dopadá na ty, kteří se chovají jako hrdinové a nedokážou říct ne a nastavit si hranice. Jde ruku v ruce se specializací, snáze se s ním setkáte, pokud jste expertem v nějaké úzce vymezené oblasti, které moc lidí nerozumí. A obecně častěji se s ním setkají lidé s vyšší inteligencí, kterou velmi často doprovází pochyby o vlastní hodnotě.

Prvním krokem k překonání obav je vždy uvědomění si problému. Pokud se vás takzvaný syndrom podvodníka týká, zkuste:

sepsat si své úspěchy – černé na bílém, tedy opravdu na papír nebo alespoň na obrazovku; abyste viděli, co se vám povedlo a na co můžete být hrdí;
plánovat dopředu – pokud zatím time management není vaše silná stránka, můžete na ní zapracovat a větší nálože práce si rozdělit do menších a méně náročných úseků, díky kterým získáte větší pocit kontroly;
vyhodnocovat pokroky – jednou týdně (ideálně koncem) si dopřejte čas na reflexi toho, čemu jste se věnovali a zda se vám podařilo splnit naplánované úkoly;
ocenit snahu – ne vždy se vše podaří, ale důležité je umět ocenit i snahu a také se poučit pro další pokus;
najít si mentora – zpětná vazba se hodí, a pokud nemáte oporu ve svém nadřízeném, zvažte také pomoc mentora, který vám může pomoci lépe porozumět tomu, co potřebujete k úspěchu.

Důležité je také zmínit, že imposter syndrom se netýká jen práce, ale úplně všech oblastí života. Můžete se například trápit studijními výsledky stejně jako obavami z mateřské role. Pokud vám obavy přerůstají přes hlavu, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Prevencí je proto také posilovat svou odolnost na různých úrovních, protože je to síla k odvaze, ze které můžete později tváří v tvář nejrůznějším výzvám čelit.

Bude se vám hodit odolnost:

fyzická – aneb jak se říká, ve zdravém těle zdravý duch; a zdravě jíst, přiměřeně se hýbat a ovládat dech se vždy zúročí;
sociální – umět komunikovat a chovat se v rámci nějaké skupiny či nějakého společenství není samozřejmost a také se dá trénovat;
morální – ujasněte si své hodnoty a postoje, pomůže vám to v rozhodování a přijetí zodpovědnosti za své činy (bez ohledu na to, co vám třeba nařizuje zaměstnavatel);
emocionální – emoce k životu patří a dodávají mu barvy, ale je dobré jim nepodléhat, naopak se s nimi naučit pracovat;
intelektuální – učte se, přeučujte a zase učte, neustále updatujte vše, co víte, buďte zvídaví a otevření novým vědomostem a zkušenostem;
mentální – stejně jako mysl rozpohybovat je důležité ji také umět zklidnit, vyzkoušejte meditaci nebo mindfulness;
duševní – touha po naplnění určitého životního poslání patří mezi potřeby člověka nejen podle duchovních nauk, ale také teorie managementu, dejte si proto čas se pořádně zamyslet nad svou vizí a tím, jestli kráčíte po správné cestě.

Pokud se postupně dokážete na všech úrovních ukotvit, budete stát pevně na nohou a imposter syndrom ztratí na síle. A přestože občasné obavy a pochyby jsou zcela přirozené a chrání člověka před přílišným rozletem, ochromující strach můžete jednou provždy hodit za hlavu.

Přidejte se k Vogue Leaders na LinkedIn.