Elita de Klerk: Rodina a přátelé jsou tím, co tvoří domov, bez ohledu na kontinent

Michaela Dombrovská22. 5. 2023

Láska ji zavedla nejen daleko od původního domova, ale také do role, díky které se stala součástí historických událostí utvářejících novodobou tvář Jihoafrické republiky. Ta se jí stala osudem i novým domovem. Dnes se věnuje charitativní práci a sdílení odkazu manžela, bývalého prezidenta země, která má s tou naší společného více, než myslíme.

Foto: Vogue Leaders

S manželi de Klerkovými nás seznámil Václav Havel v roce 2010, při jeho poslední zahraniční cestě. Byli jsme si blízcí v životních hodnotách, v postojích, v náhledu na současné problémy světa. Také paralela s naší historií v období systémových změn po roce 1989 je velmi silná. Jižní Afrika je dnes stejně jako mnoho jiných zemí zmítaná rozpory, také si prošla pandemií, bojuje s korupcí, migrací a mnoha dalšími problémy. Zároveň je to krásná a velká země, která má obrovské nerostné bohatství, multikulturní obyvatele a moderní ústavu, za jejímž přijetím stáli FW de Klerk a Nelson Mandela.
Svět a žádná země na něm není ideální místo, je ale důležité mít ideály a nebát se je prosazovat. Patříme mezi podporovatele Nadace FW de Klerk, která vznikla s ideou dál rozvíjet demokracii, svobodu a lidská práva v JAR. Podpořili jsme vznik nového centra, kde bude pro mladou generaci k dispozici stálá expozice mapující transformaci Jihoafrické republiky od apartheidu po vznik ústavní demokracie v letech 1989 až 1994. Součástí projektu je i vznik archivu a místa pro pořádání akcí připomínajících klíčové události. Nadace prosazuje jednotu v rozmanitosti, podporuje charitativní organizace, které se starají o postižené a znevýhodněné děti, a šíří odkaz mírového prezidentství FW de Klerka a Nelsona Mandely. Vážíme si, že můžeme být u toho.

Rok a půl po smrti bývalého prezidenta Jihoafrické republiky se Elita de Klerk angažuje nejen v charitativních aktivitách zaměřených na znevýhodněné a zneužívané děti, kterých je v zemi, jež se stále potýká s důsledky rasové segregace, až příliš mnoho, ale také se jako místopředsedkyně správní rady podílí na chodu FW de Klerk Foundation, kterou založili společně s manželem před čtyřiadvaceti lety. Kromě toho se zajímá o umění a literaturu, podporuje operu a je sama amatérskou malířkou. Podobnost s Dagmar Havlovou, manželkou prvního českého prezidenta a bývalou první dámou České republiky, není náhodná. Obě rodiny udržovaly blízké přátelské vztahy a setkávaly se nejen v Praze, kde se de Klerkovi opakovaně účastnili konference Forum 2000. Stali se také blízkými přáteli Michaely a Zdeňka Bakalových, kteří našli poblíž Kapského Města svůj další domov a v rámci svých filantropických aktivit se zařadili mezi stálé podporovatele FW de Klerkova odkazu.

Křehkých linek propojujících dvě kulturně a historicky zcela odlišné země na opačných koncích světa je víc. Člověka, který takto daleko cestoval směrem na jih a na africký kontinent vůbec poprvé, dokáže překvapit a také vést k zamyšlení nad tím, co u nás považujeme za samozřejmé a dané. Náš rozhovor se odehrává v Kapském Městě, tedy v autentických kulisách životního příběhu ženy, která šla za hlasem svého srdce a nakonec našla v Jihoafrické republice domov.

Obě země se vydaly na cestu hledání vlastní svébytnosti relativně nedávno, zatímco u nás padl komunistický režim v roce 1989, v JAR skončil apartheid v roce 1994. Obě země také právě nyní procházejí další zásadní změnou. Zatímco v Česku už máme nového prezidenta Petra Pavla a věříme v návrat důstojnosti v nejvyšší ústavní roli, Jihoafrickou republiku čekají volby, od kterých si slibují změnu kurzu a nápravu zkorumpované národní správy, zkraje příštího roku. Ale jsou také odlišnosti. Rozpory překvapující, ale pro africkou zemi typické. Míra inflace a až třicetiprocentní nezaměstnanost je s Evropou nesrovnatelná. Rozhovor vedeme právě v době, kdy poblíž Durbanu na východním pobřeží rok po invazi na Ukrajinu probíhá společné vojenské cvičení JAR, Číny a Ruské federace. Přesto když v březnu vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina, Jihoafrická republika patří mezi země, které rozhodnutí tribunálu uznávají, a svůj postoj nezměnila. Pokud se do Jižní Afriky vydáte, můžete poznat turistické oblasti s vysokou úrovní služeb, ale také místa, kde se budete oprávněně bát o holý život. Celá země se navíc potýká s masivními výpadky proudu a hrozbou občanských nepokojů. Pohled na vyloučené oblasti a lidi, kteří v nich živoří, možná povede k zamyšlení a vděčnosti nad tím, co pro velkou část světa zdaleka není samozřejmé. Elitě de Klerk není osud této na přírodní krásy bohaté země lhostejný. Přestože už dnes tráví čas se svou rodinou částečně v Evropě, stále se vrací do Kapského Města a snaží se přispět k tomu, aby hodnoty, a mezi nimi především ochrana lidských práv, tolik vážené a ochraňované jejím manželem, dál přetrvaly.

Kudy vedla vaše cesta do Jihoafrické republiky?

Narodila jsem se v Řecku a se svým prvním manželem, rovněž Řekem, žila ve Velké Británii. Byl to vlastně on, kdo měl vazby na Jižní Afriku, společně s ním jsem zemi navštívila poprvé. Ale většinu času jsme strávili v Londýně. Právě tam jsem se seznámila s FW. Dnes bych řekla, že jsem vlastně Afriku měla vždy v sobě. Nic není úplná náhoda. Jedna událost vede ke druhé a společně tvoří osud. Jižní Afrika se stala mým osudem.

Co má Evropa s Jižní Afrikou společného, najdou se nějaké podobnosti?

Když se třeba zamyslím nad svými řeckými kořeny a nad tím, jak jsme v Řecku pověrčiví, tak mě hned napadá, že všichni věříme v dobré a zlé duchy. A také je pro nás velmi důležitá rodina a přátelé. I proto se cítím v Kapském Městě stále jako doma. Před deseti lety bych možná ještě nechtěla zůstat, ale teď už mi prostě přirostlo k srdci. Mám tu mnoho blízkých přátel. Naladila jsem se na místní mentalitu. Možná máme v Evropě a v Africe různé problémy, ale všude jsme především lidé. Rodina a přátelé jsou tím, co tvoří domov, bez ohledu na kontinent.

Jste známá také podporou místní kultury, zejména opery a literárních spolků. Umění patří mezi vaše velké záliby. Jak vyvažujete svůj čas mezi zájmy a veřejně prospěšnou prací?

Vdávala jsem se v osmnácti letech a nikdy jsem nestudovala na univerzitě. Přitom vzdělání člověka formuje, utváří ho. Proto jsem měla velkou potřebu se vzdělávat alespoň sama. Četla jsem hodně knih, navštěvovala různé kurzy. Po boku manžela jsem měla hodně povinností a byla hodně vidět. Přijala jsem to, protože to byla moje role. Podporovat jej. Nebylo ale snadné najít tu správnou pozici, nebýt vidět příliš, ale ani naopak příliš málo. Hledala jsem svou cestu, dělala chyby. Podporovala jsem manžela a on podporoval mě. Byli jsme tým. Ale cítila jsem, že potřebuji také něco svého. Odpověď jsem našla v umění.

Celý rozhovor si můžete přečíst v nejnovějším vydání Vogue Leaders, které je společně s červnovou Vogue CS právě v prodeji.

Nenechte si ujít konferenci Vogue Live 2023 na téma Longevity

Ptá se

MICHAELA DOMBROVSKÁ

Vede katedru knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě, kde se zabývá mimo jiné informačními politikami a digitální gramotností. Publicistice se věnuje už více než deset let, je autorkou či spoluautorkou řady odborných i popularizačních knih, zatím poslední z nich nazvanou Informační detox vydala v roce 2021 Grada. Od roku 2018 spolupracuje s Vogue CS, především, ale nejen na projektu Vogue Leaders.

Odpovídá

ELITA DE KLERK

Byla manželkou nedávno zesnulého prezidenta Jihoafrické republiky Frederika Willema de Klerka. Společně s ním stála u historických milníků, zejména u zrušení apartheidu a osvobození Nelsona Mandely z vězení. Dnes se angažuje v zachování odkazu státníka, který stál u zrodu nové ústavy, vždy si zakládal na ochraně lidských práv a za své počiny získal Nobelovu cenu míru. Je aktivní v několika nadacích a projektech, které podporují vzdělávání, a zaměřuje se na ochranu znevýhodněných a zneužívaných dětí. Je také amatérskou malířkou a mimo jiné patronkou Filharmonického orchestru Kapského Města.