Yemi A.D.: Mladí lidé nikdy neměli v rukou tak mocné nástroje revoluce

Nemůžeme se o mladé generaci bavit jako o jedné homogenní skupině, lidé v různých koutech světa různě stárnou, má na to vliv výchova, náboženství, ekonomická situace a tak dále. Ale když se zaměříme na mladou generaci, která ještě nezačala pracovat, osobně mám pocit, že jsou v mnohém vnímavější než generace starší, která vychází z brutálnějšího světa. I proto si navzájem nerozumějí a mohou se zraňovat zejména prostřednictvím jazyka. Lidé, kterým je teď přes padesát, vnímají zraňování jako nedílnou součást života. Mladí to naopak vidí jako chybu, prohřešek, něco, co je v současné době přes čáru. 

Ta je zase významně ovlivněná tím, že ví, že si nebude moci dovolit nic moc vlastnit. Nebudou mít na to, koupit si byt či auto. Je tedy jasné, že jí chybí motivace obětovat život práci. Ještě moje generace byla ochotná tohle podstoupit, generace Z na to není zvědavá. Co mi ale přijde skvělé, je to, že současná mladá generace, byť ještě třeba nemá životní zkušenost získanou věkem, ví a umí hrozně moc. Zajímá se o svět a dopady našich rozhodnutí, nemá tendenci propadat cynismu. Zároveň mladí lidé nikdy v historii neměli v rukou tak mocné nástroje revoluce. Mají jiné možnosti hledat nové typy řešení, a ne jen opakovat postupy z minulosti. Proto věřím, že mise Moonshotu hledat nejodvážnější a nejzapálenější a zároveň nejtalentovanější mladé lidi s ambicí měnit svět kolem sebe má smysl. Pokud hned na začátku života dostanou příležitost se projevit a jít do hloubky, mají současní mladí opravdu velkou šanci podílet se na budování reálně lepšího světa. Musíme jim dát šanci změny nejen vymýšlet, ale také je realizovat a vést.

Také si myslím, že je to nefér a vytváří to tlak na mentální pohodu. Mladí lidé by měli především zažívat radost, aby vůbec měli důvod svět zachraňovat. V tomhle věku člověk sbírá zážitky, které pomáhají budovat jeho humanitu a díky nimž se v budoucnu chce rozhodovat správně. Když nad sebou tyto zážitky mají symbolický mrak obav, že všichni a všechno na planetě shoří, je to samozřejmě problém. Z historického hlediska jdeme aktuálně jako společnost téměř ve všech oblastech nahoru, kromě jedné – přírody, která doslova umírá. Tlačíme ji do pozadí ve jménu rozvoje průmyslu, jenže my jsme její součástí, takže upozaďujeme i sami sebe. Dává smysl, že se zhoršuje celkové mentální zdraví a plodnost lidstva, a přijde mi, že málo z nás si tyto souvislosti uvědomuje. Nedávno jsem viděl statistiku od UNICEF, ze které vychází, že na světě je přes 473 milionů dětí a mladých lidí, kteří nějakým způsobem trpí probíhajícími konflikty ve světě, což je dvakrát víc než v roce 1990. Mladí lidé dnes zažívají nejvyšší míru násilí od druhé světové války. To zadělává na další generaci traumatizovaných lidí, kteří jednou budou rozhodovat za nás všechny. Na to se musíme zaměřovat.

Nenalhávám si, že mám přehled. Uvědomuji si, že se pohybuji v bublině, kterou mimo jiné definuje i vyšší inteligence mladých lidí, kteří se hlásí do soutěže Moonshot Awards, což je samo o sobě silné síto. V jejím rámci vidím, že se k sobě mladí muži a ženy z různých kontinentů navzájem chovají dobře, jsou citliví a ochotni změnit názor. Je to posílené i tím, že k nám často přicházejí inovátoři, kteří byli nějak sami postiženi problémy, se kterými se momentálně svět potýká, ať už jde o globální změnu klimatu, lidská práva, nebo potravinové krize, takže úroveň empatie je u nich posunutá ještě dál.

Pokud jsou naštvaní, já se jim nedivím. Jako lidé jsme velmi iracionální, víc než na skutečnost se soustředíme na vymyšlený příběh kolem skutečnosti. Pokud se do něj vloudí něco, co pro určitou skupinu lidí není zdravé, může to způsobit nemoc celých generací. Jedním takovým vlivem byl před sto lety fašismus, za kterým také stála skupina naštvaných mužů, a já mám pocit, že se teď nacházíme v podobné situaci. Nesmíme podceňovat sílu marketingu. Někteří současní muži možná mají pocit, že před sebou nemají žádnou perspektivu, a to je pak hrozně jednoduché vytěžit a využít.