Vogue Leaders

Mikrofeminismus: Tiktokový trend, který pomáhá mazat nerovnosti

Mikrofeminismus ovládl TikTok. Nový trend nás učí, jak pomocí drobných, každodenních gest můžeme nejen v pracovním prostředí zmenšovat genderem podmíněné nerovnosti. Přidáte se?
Foto: CLAIRE HARRISON for Vogue CS
Trendy na TikToku přicházejí a odcházejí, ale tento konkrétní má potenciál vydržet a především přerůst sociální síť a stát se normou v reálném životě. O mikrofeminismu už jste možná slyšeli a třeba ho i sami dávno praktikujete. Až americká televizní producentka a moderátorka Ashley Chaney mu ale prostřednictvím jednoho videa dala sílu oslovit davy.
Mikrofeminismus může aplikovat kdokoliv a ve všech životních oblastech. Velmi efektivní je zejména v pracovním prostředí, kde nachází využití bez ohledu na konkrétní profesní obor. Není to vůbec nic složitého: mikrofeminismus označuje soubor drobných, nenápadných gest, která můžeme dělat každý den. Nic nás nestojí, ale pokud je budeme dělat pravidelně a dlouhodobě, můžeme jejich prostřednictvím napomáhat zmenšování nerovností mezi muži a ženami.
„Feminismus se uskutečňuje každodenní praxí. A tak jako se genderový řád udržuje v chodu každodenní praxí, i mikrofeministické praktiky nám na denní bázi mohou pomoci trošku nabourat stereotypní nastavení,“ říká odborářka, právnička a publicistka Šárka Homfray. Mezi ně patří například stereotypní uvažování o ženských kompetencích, důsledky domácího zatížení péčí a tzv. druhou směnou anebo například to, že ženské hlasy a ženská expertiza bývají přehlíženy či dokonce vysloveně umlčovány kolegy nebo nadřízenými.
Pokud se vám někdy stalo, že vás na poradě nadřízený požádal o kávu či vytvoření zápisu bez ohledu na vaši pracovní pozici a jen proto, že jste byla jedinou ženou v místnosti, pokud vás kolegové pravidelně přerušují, přehlížejí nebo si přivlastňují vaše nápady, pak v práci na vlastní kůži zažíváte genderově podmíněnou diskriminaci. Přestože s takovou situací třeba zkušenost nemáte, věřte, že jiným ženám se to děje a je to problém. Problém, jenž částečně může řešit právě mikrofeminismus. „Pomocí mikrofeministických praktik můžeme na dennodenní bázi nejen narušovat stávající narativy, ale také dát ostatním ženám najevo, že jsme na jedné lodi. Že víme, co se děje, víme, kde je problém, a že my nebudeme těmi, kdo budou tento problém bagatelizovat nebo prohlubovat,“ vysvětluje Homfray.

Jak se stát mikrofeminist(k)ou?

Pod hashtagem #microfeminism na TikToku najdete obrovské množství videí, na nichž zpravidla ženy vypočítávají konkrétní příklady svého každodenního mikrofeministického jednání. Zakladatelka trendu Cheney například dělá to, že pokud posílá e-mail nějakému muži a zároveň jeho asistentce, která má ve výsledku na starosti veškerou organizaci jeho pracovních úkolů, dává do příjemců oba dva a mailovou adresu asistentky uvádí na prvním místě.
Až příště nějaký muž na poradě zopakuje totéž, co deset minut před ním navrhla nějaká kolegyně, nebojte se na to upozornit a připsat právoplatné zásluhy jí. Pokud v pracovním kolektivu vedete diskuzi, dávejte slovo primárně ženám, a když sami mluvíte, dívejte se hlavně na ženy. Pokud jste žena a na chodbě jdete proti kolegovi, neuhýbejte automaticky z cesty. „Já osobně se snažím používat genderově inkluzivní jazyk, snažím se oslovovat ženy expertky – ať už jako hostky do podcastu, který spoluvytvářím, nebo na konference, které pořádám – a dbám na to, aby v debatách zazněl ženský hlas,“ vyjmenovává Homfray a dodává: „Jedna z mých oblíbených mikrofeministických praktik je, že i v pracovním prostředí hovořím o menstruaci. Jsem si vědoma, že toto téma bylo donedávna tabu a ne každý nebo každá je schopen o něm hovořit. Já o něm schopna hovořit jsem, a proto o něm hovořím,“ uvádí autorka knihy Proč jsme tak naštvané?

Asertivitou k rovnosti

Jednou z nejdůležitějších mikrofeministických praxí je nebát se ozvat, pokud někdo na pracovišti zesměšňuje, ponižuje nebo nevybíravě přerušuje vás či některou z vašich spolupracovnic. „Ženy jsou podle mnoha průzkumů přerušovány výrazně častěji než muži, a to nejen muži, ale i ostatními ženami. Rozdíl je několikanásobný,“ uvádí publicista a instruktor sebeobrany Pavel Houdek s tím, že podle těchto studií mají ženy častěji tendence začínat svůj projev zdvořilostními frázemi, a je tak snadnější je přerušit. To můžete změnit. „Doporučuji z projevu vynechat změkčovadla jako „možná“ či „věřím, že“ a také omezit používání podmiňovacího způsobu. Mluvte v kratších souvětích, do kterých je těžší skočit. Zapracujte i na suverénní řeči těla; bylo prokázáno, že člověk, který se během řeči předklání, působí věrohodněji. Dbejte na udržování očního kontaktu,“ vypočítává Houdek, který v rámci kurzů pod hlavičkou projektu Moderní sebeobrana mimo jiné učí i to, jak se bránit verbálnímu napadení.
Jedna z taktik, jak se nenechat přerušit, může být i jednoduše pokračovat v mluvení. Nedovolte tomu, kdo vám chce skočit do řeči, aby se mu to povedlo. Na začátku projevu můžete jasně říct: „Mám tu důležitý bod, který chci přednést, a vaši zpětnou vazbu uvítám na konci.“ Dalším způsobem je dát člověku, který vás přerušuje, ochutnat jeho vlastní medicínu. Pokud vám nebo kolegyni někdo skočí do řeči, skočte zase vy do řeči jemu. Můžete zkusit říct například: „Mám dojem, že kolegyně ještě nedomluvila, pojďme si ji poslechnout,“ „Mohu dokončit, co jsem říkala?“ nebo „Pardon, já ještě mluvím!“
„Připravte se, že ve vnímání vašich reakcí pracovním kolektivem bude platit dvojí metr. Zatímco váš kolega, který se nenechá přerušit, bude brán jako rozhodný leader, vy pravděpodobně budete za panovačnou a nesnesitelnou,“ upozorňuje Houdek a dodává, že pokud se na rázné reakce necítíte, můžete si také s člověkem, který vás či někoho jiného v práci pravidelně přerušuje nebo obtěžuje, zkusit o situaci promluvit soukromě. Pojmenujte problém, vysvětlete mu, co vám vadí, a třeba se uklidní. „Zásadní je, aby mikrofeministické praktiky neaplikovaly jen ženy, ale i muži. Nejde pouze o to zastat se kolegyň; také je nutné si z pozice muže uvědomit, zda se sám, byť nevědomky, nedopouštím něčeho, čím ženy v pracovním kolektivu upozaďuji nebo znevýhodňuji,“ dodává.
Průzkumy ukazují, že zatímco mladí muži se čím dál víc radikalizují směrem ke konzervativní pravici, mladé ženy jsou v přemýšlení o světě a sobě samých naopak čím dál liberálnější a feminističtější. To v sobě nese i odklon od egocentrismu a touhu po komunitě a sdružování. Je přirozené, že obojí ženy společně vytvářejí a nacházejí právě v prostředí sociálních sítí, které se staly nedílnou součástí našich životů. Mikrofeminismus je důkazem, že věci se daly do pohybu a změna je možná, ačkoliv si na ni ještě budeme muset počkat. „Samozřejmě to není všespásné řešení. Gender pay gap, přesněji nerovnosti a postavení žen na pracovním trhu, jsou komplexním problémem, k němuž vede řada příčin a jen některé z těchto příčin vznikají na samotném konkrétním pracovišti,“ doplňuje k tématu Šárka Homfray.