Ondřej Zunka: Dokud se do věcí budeme nořit, bude to mít hodnotu

Ondřej Zunka, digitální umělec a kreativní ředitel Zünc Studio, po dokončení studií ekonomie a systémového inženýrství začal experimentovat s 3D softwarem a digitálním uměním. Jeho londýnské studio spolupracuje s mnoha firmami, agenturami a designéry po celém světě. Patří mezi ně i taková jména jako Prada, Nike, adidas, Lexus nebo Crocs. Je pro něj typická fotorealistická estetika, inspiraci čerpá v technologiích samotných, v umění, kultuře, ale také v přírodě. V rozhovoru pro Vogue Leaders popisuje, jak probíhá spolupráce s předními fashion brandy, a nabízí svůj pohled na obavy, že AI v budoucnu připraví kreativní profesionály o práci.

Spolupracujeme s agenturami a značkami po celém světě a pomáháme jim tvořit vizuální příběhy. Většinu zakázek tvoří komerční práce, ale také umělecké instalace a naše vlastní projekty, které nám pomáhají definovat směr v tom, čím se zabýváme. Zünc je kreativní studio, které zkoumá a využívá svoje zkušenosti na poli režie, CGI, fotografie a designu. Naši klienti se nás obracejí, když hledají kreativní vizuální řešení svých kampaní a také jejich realizaci. Ve zkratce by se dalo říct, že jsme parta nadšenců, která vytváří cool obrázky.

Moje první sólová spolupráce byla s Nike Jordan pro Evropu, Blízký východ a Afriku. Myslím, že tehdy dohledali moje starší věci, které jsem dělal pro jiné Nike brandy, když jsem pracoval pro Man Vs. Machine a Aixponza. Je důležité mít portfolio, to je vaším hlasem, navíc opravdu záleží na tom, co v něm ukazujete, řešíte, co vás zajímá a v čem jste dobří. Koneckonců, každý rád pracuje s lidmi, kteří se zajímají o podobné věci. V mém případě dávala oboustranně smysl spolupráce se Salehem Bemburym a Crocs. Bembury je designér obuvi, kterého z velké části inspiruje příroda. Ozval se mi, když našel podobný motiv i v mojí práci, a udělal jsem mu malý teaser pro jeho nadcházející spolupráci s Crocs. Od té doby jsme spolupracovali i na dalších kampaních. Každá spolupráce je trochu jiná. Například Salehe má po schválení počátečního konceptu vcelku volnou ruku. Na druhou stranu — třeba při práci s RAINS je v procesu zapojený celý tým. Obecně je spolupráce přímo s brandy skvělá: poznáte ty, kteří pro ně tvoří a pracují; zjistíte, co je pro ně zásadní. Myslím, že stát se aspoň na chvíli součástí značky, pro kterou pracujete, byť i na krátkou dobu, pochopit její étos a to, v čem bude váš přínos, je pro nás jako designéry jednou z největších výzev.

S touhle myšlenkou jsem si nedávno pohrával: jaký je rozdíl mezi Google Image Search a generováním obrázků pomocí AI? Před nástupem generativní umělé inteligence jste hledali obrázek a buď ho našli, nebo ne. Říkáte umění tomu, když na Googlu najdete obrázek kočky? A když místo hledání na internetu vytvoříte obrázek kočky pomocí AI: je to umění? Jde přece pořád o obrázek kočky. Jediný rozdíl je, že obrázek nalezený díky vyhledávači už v online prostoru existuje, kdežto s AI ten obrázek „existuje“ v jakémsi latentním prostoru někde před tím, než ho vygenerujeme. Ale „zárodek“ toho obrázku už existoval vložený do AI modelu. Abyste mohli přijít s něčím skutečně novým, musí proběhnout nějaký proces a transformace. Všímám si určité propasti mezi „umělci“, kteří využívají AI na vcelku povrchní úrovni, a jinými, kteří dokážou vytvořit skutečně neuvěřitelné věci. Jejich proces je komplikovaný, nejde jen o zadání textového promptu, ale o celý komplexní postup. Proto se nebojím, že by mě nahradila tvorba na povrchní úrovni. Dokud se do věcí budeme hluboce nořit, bude to mít hodnotu.