Imran Amed na Vogue Summitu 2026: Móda stojí na kreativitě. Značková produkce nesmí vypadat jako merch

Do Prahy, kam dorazil jako hlavní host Vogue Summitu 2026, se vrátil po dlouhých devětadvaceti letech. V rozhovoru s novinářkou Veronikou Ruppert otevřeně mluvil o tom, jak se z amatérského blogu stala multimediální platforma, proč luxusní značky zlenivěly a jak si udržet nezávislý hlas ve světě plném digitálního šumu. Rozhovor se točil kolem jednoho hlavního jmenovatele: změny. Ta totiž definuje jak Amedovu kariéru, tak celý módní byznys.

„Moc jsem toho o módě a technologiích nevěděl, byl jsem amatér,“ vzpomíná Imran Amed na rok 2006, kdy BoF spustil jako svůj soukromý kreativní outlet. Tehdy ještě neexistovali influenceři v dnešním slova smyslu, Facebook byl sítí pro vysokoškoláky a první iPhone přišel na trh až o půl roku později. „Lidé v té době dělali věci prostě proto, že je bavily, ne s cílem hned podnikat,“ popisuje nadšení, které provázelo první generaci blogů, z nichž často později vzešly velmi úspěšné projekty a zajímaví tvůrci od Tavi Gevinson po samotného Ameda. Na otázku Veroniky Ruppert, zda je dnes jednodušší, nebo těžší prorazit, odpovídá jednoznačně: o dost těžší. „Média dříve sice kontrolovalo pár tradičních gatekeeperů, ale o to méně obsahu o módě v tom ekosystému existovalo. Byla tam příležitost. Dnes takový obsah tvoří kdekdo, ten prostor je dost „hlučný“ a to, co vám pomůže se odlišit, je jasný úhel pohledu a nějaký názor.“

Cesta ke globálnímu úspěchu Amedovi trvala devatenáct let. Podle něj prý hrálo roli štěstí, ale i dva zásadní momenty. Ten první mu pomohl uvědomit si, v jakém poli módního byznysu se pohybuje a co je pro něj důležité – estetika. Ostatně móda je vizuální médium. „Můj kamarád Mustafa letěl do Milána a všiml si, že paní, co seděla vedle něj, si čte můj blog. Měla ho normálně vytištěný na papíře,“ směje se Amed. „Ukázalo se, že jde o vlivnou ženu z oboru. Když jí nadšeně řekl, že čte blog jeho kamaráda, dala mu kontakt s tím, že se musíme sejít. Na té schůzce mi pak řekla, že moc zajímavě přemýšlím a píšu, ale design mých stránek nestojí za nic. „Píšeš o průmyslu založeném na estetice!" zdůraznila mi a následně mě propojila s designérem, který mi vytvořil první logo. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc klíčová je v módě prezentace.“

Druhý zlom přišel v roce 2012, kdy se začali ozývat investoři včetně vydavatelství Condé Nast. Teprve tehdy Amedovi plně došlo, že jeho projekt, který vznikl na koleni v obýváku, má opravdu byznysový potenciál.

Už v začátcích Imran Amed narazil na limity inzerce: peníze od inzerentů s sebou nesou kompromisy. Aby si jeho platforma udržela absolutní nezávislost, rozhodl se Amed v roce 2015 pro radikální krok – zavést předplatné. Jeho tým byl nejprve velmi skeptický, ale svou vizi protlačil. Dva měsíce před spuštěním paywallu v srpnu 2016 nabídli čtenářstvu 50% slevu na předplatné. „Můj nejoptimističtější odhad byl, že získáme 1 000 předplatitelů. V den spuštění jich bylo 5 000,“ popisuje Amed nečekaný úspěch. Aktuálně stojí jeho byznysový model na třech pilířích: předplatném (jde o stabilní základ, který stojí na důvěře předplatitelstva), eventech (jen za loňský rok jich BoF uspořádalo na čtyřicet po celém světě) a datové analýze založené na sofistikovaných AI nástrojích. „Jedna věc je, že budujeme skutečnou komunitu. To je něco, co vám třeba Instagram nenabídne,“ vysvětluje s tím, že po covidové pandemii lidé daleko více touží po osobním setkání a networkingu naživo.

Co se týče datové analýzy, tu nabízí BoF na míru pro značky a další případné zájemce. Díky novým nástrojům umělé inteligence dokáže BoF analyzovat nejen obrovské množství dat, ale dokáže vyhodnotit i to, jakou má značka relevanci i na sociálních sítích. Značka tak daleko lépe může následně vyhodnotit své další kroky.

BoF má dnes předplatitele ve 125 zemích světa a Amed na to konto zdůrazňuje, jak důležitá je diverzita. On sám má velmi pestré kořeny: jeho rodiče jsou indického původu, ale oba vyrostli v Africe a seznámili se v Nairobi. Krátce předtím, než se Amed narodil, se přestěhovali do Calgary, kde Amed vyrůstal. „Dříve se o fashion byznysu mluvilo jen optikou bílých lidí. Já bílý nejsem. Dnes se obrovské množství věcí děje na globálním jihu a i tam máme své přispěvatele. Je důležité přinášet nové pohledy.“

Podle Ameda slovo luxus už dnes svůj původní význam ztratilo. Žijeme v době drastického zdražování, ale zákaznictvo nechce „průmyslový luxus“, tedy masově vyráběné kousky propagované celebritami. Zdražování v luxusním segmentu navíc přišlo v době, kdy se jako houby po dešti množily reporty týkající se nevhodných podmínek, za nichž vznikají i luxusní produkty. A to dokonce i v evropských dílnách. Očekávání od luxusu je dnes daleko větší, klientela chce etické produkty, vyrobené za férových podmínek, a také zcela transparentní komnunikaci.

Mnohé tradiční značky po covidu narazily na strop růstu a začaly stagnovat. „Mám pocit, že značky zlenivěly. Móda je byznys stojící na kreativitě, ale spousta věcí z poslední doby začala vypadat jen jako obyčejný merch,“ kritizuje Amed. Příkladem toho, kdo to dělá správně, je pro něj aktuálně Matthieu Blazy coby kreativní lídr Chanelu. „Přistupuje k tomuto tradičnímu brandu s pochopením pro řemeslo, lidskost a dává do práce radost. A zákazníci na to slyší, což je pak vidět i na prodejích.“