Co nás naučila prezidentská kampaň Danuše Nerudové

Danuše Nerudová se chlubila tím, že se obklopila čistými dušemi nepolíbenými politickým marketingem. Na kampaň takových rozměrů je však dobré zapojit odborníky, kteří vás ušetří chyb, jež by pro vás byly fatální. Je to efektivnější, a ne každý politický marketér má špinavou duši. Politický marketér by například poradil, že jako první se vytahují na světlo „kostlivci ze skříně“, kteří jinak můžou na kandidátku v průběhu kampaně sami vypadnout. Nejlepší je kostlivce přiznat, a to ve fázi, kdy se lidé ještě nerozhodují, koho budou volit. Důležité je připravit si na to krizovou komunikaci, posypat si popel na hlavu, protože jsme přece jenom lidé, a ukázat pokoru. Složité pak je, když musíte reagovat až zpětně, protože vašeho kostlivce jste nevytáhli vy, ale vypadl na někoho jiného, jelikož jste doufali, že se o nich nikdo nedozví. Kostlivce zde představuje kauza na Mendelově univerzitě – Danuše Nerudová ji nevytáhla sama, situaci podcenila, následně dlouho nereagovala a první pořádné vyjádření vydala 30. prosince, kdy lidé o politice nechtějí ani slyšet. I když celá kampaň kandidátky byla objektivně profesionálně uchopená, timing je v kampani alfou a omegou. V prvních dvou týdnech v lednu (kdy se na poslední chvíli rozhoduje čím dál větší procento voličů) se o této kauze spojené s kandidátkou psalo většinou negativně. A tak se z kauzy, která nebyla až natolik zásadní, stal jeden z přelomových momentů v její kampani. Bylo také vidět, že ona i tým fungovaly skvěle, když šlo vše hladce a preferenční čísla stoupala nahoru. Jakmile se začala řešit kauza Mendel, dostaly se pod tlak a začaly dělat chyby. 

Určitou politickou nevyzrálost nebo přešlapy jsme viděli také v komunikaci, která byla občas zbrklá nebo nedomyšlená. Příkladem může být situace, kdy Danuše Nerudová řekla, že Zuzana Čaputová je jen právnička, která zabránila skládce, kdežto ona vedla univerzitu s 1 500 zaměstnanci a dvou miliardovým rozpočtem. I když to tak nemusela myslet, důležité je, že média z toho vždy udělají zkratku a ta se dostane k voliči. Na to, abyste něco vysvětlili poté, není v kampani prostor. Zbrklost a unáhlenost byla vidět také v případě dopadů raket na Polsko. Danuše Nerudová odsoudila Rusko okamžitě, aniž by měla všechny informace, Petr Pavel zachoval klid, počkal s vyjádřením do rána, kdy měl všechna fakta. Někdy také nedokázala věci přejít s lehkostí a zbytečně přehnaně reagovala, např. v kauze „účetní”. 

Mladí voliči nemají vybudovaný silný návyk chodit k volbám, případně jsou velmi volatilní. Je těžké si je získat, a ještě těžší udržet. Kandidátka příliš vsadila právě na mladé, kteří jí pak ve velkém utekli k Petrovi Pavlovi. Ten si chytře budoval mnohem věkově průřezovější podporovatele.

Celá kampaň byla profesionálně uchopená. Na veřejnost vycházely kvalitní materiály, Nerudová dokázala aktivizovat spoustu mladých lidí, kteří jí pak s kampaní pomáhali. Dokázala si téměř z nuly vybudovat vysokou poznatelnost. K tomu pomohlo to, že si v terénu odpracovala sbírání podpisů (odevzdala jich více jak 80 000) a kandidovala tak jako občanská kandidátka. Byla schopná ve fundraisingu, tedy získávání peněz na kampaň. Zároveň udělala úspěšnou kampaň na Donio, kde se jí podařilo vybrat další milion korun na kampaň. Z hlediska používání sociálních sítí se jednalo o moderní přístup, byla na nich hodně aktivní i z hlediska komunity a odpovídání lidem pod komentáře. Využívala také sociální sítě jako Be Real a Tik Tok nebo streamovala některé besedy. Lidé z různých koutů Česka mohli klást dotazy, na které odpovídala. Nevedla špinavou, ale pozitivní kampaň, a až na výjimky se nevymezovala vůči Petru Pavlovi, naopak tvrdě oponovala třetímu z favorizovných kandidátů.

Jeden z nejzásadnějších momentů a skutečně přelomová záležitost nastala po prvním kole voleb. Tam, kde by někteří čekali a váhali, tam ukázala obrovskou sílu a politikou vyzrálost. Přestože nepostoupila do druhého kola a zároveň utrpěla velkou porážku, okamžitě podpořila Petra Pavla. A to nejen slovy, pokračovala činy. Velmi aktivně se zapojila do jeho kampaně, přelepila billboardy, jezdila s ním na mítinky a co bylo nejdůležitější – přesvědčila svoje podporovatele, dobrovolníky a svou vybudovanou strukturu z regionů, aby mu pomohli a zapojili se tak do jeho kampaně.