Muži, drogy, zpěv. První trans umělkyně Amanda Lear vydává novou desku

„Než jsem začala zpívat, bývala jsem modelkou, což byla ta nejnudnější práce na světě. Lidé vám dávají práci za to, že jste krásní. Je to nemorální a hloupé. Nedělala jsem nic, byla jsem jen ramínko na šaty,“ svěřila se Amanda Lear novinářům. Zda se narodila v roce 1939, 1941, nebo 1948, zůstane navždy předmětem spekulací. Ani místo jejího narození není jasné. Uvádí se Hanoj, Hongkong, jindy zase Transylvánie, nebo Provence. Ostatně i v hitu Enigma z roku 1978, který se na přední příčky evropských hitparád dostal až poté, co se objevil v reklamě na Kinder Bueno, Amanda zpívá o záhadách a zmatení. 

Můžeme se proto pokusit přistoupit na verzi, že se zpěvačka narodila jako Alain Tapp roku 1939 v Hongkongu do rodiny francouzsky a anglicky mluvících manželů. V šestnácti letech odešla do Paříže studovat umění na Académie des Beaux-Arts a vydělávala si jako drag tanečnice Peki d´Oslo v kabaretu Le Carrousel. Právě zde jednoho dne oslovil vysokou blondýnu Salvador Dalí a navždy změnil její osud. „Dalí mi pošeptal, že mám nádhernou lebku. A kostru. Prý nejhezčí kostru na světě. Nepřišlo mi to zrovna jako lichotka, mohl třeba říct: Máš hezkou rtěnku. Jenže on byl surrealista. Neřekl by nic tuctového. Tohle byla největší pochvala, jakou mi kdy mohl dát,“ vzpomínala na jejich první setkání v rozhovoru pro časopis Night. Dalí měl údajně zaplatit Amandinu přeměnu pohlaví u chirurga v Casablance. Pravdu však nezná nikdo. A Amanda po svém mužském původu zahladila všechny stopy.

April Ashley, trans žena a modelka pro Vogue, ve své skandální autobiografii April Ashley´s Oddyssey vzpomíná, že v Le Carrouselu během padesátých let tančila po boku jistého Alaina Tappa, který si říkal Peki d´Oslo a přátelil se s výstředním hostem Dalím. Malíř oslovoval ženy v mužském rodě, chodil na veřejnost ve skafandru a pro zábavu zadržoval stolici. Ačkoliv si všichni mysleli, že jejich románek nevydrží, z Peki a jejího guru se stala nerozlučná dvojka na celých sedmnáct let. Po umělcově smrti pak Amanda přiznala: „Než jsem potkala Dalího, o životě jsem nevěděla nic. Naučil mě dívat se na svět svýma očima. Možná byl sobec, fašista a úchyl, ale poslouchat ho pár hodin mi dalo víc než pět let studia umění.“ Jméno Amanda Lear prý vzniklo složeninou slov A mon Dali – mému Dalímu. 

Podle jiných se ale všestranně nadaná umělkyně narodila do ženského těla. A když si během pobytu v Londýně chtěla opatřit britské vízum, zašla do hospody ve čtvrti Notting Hill, kde se u piva seznámila se skotským studentem Learem a vnutila mu padesát liber, aby se s ní oženil. Ačkoliv se rozešli hned po obřadu, jeho zvučné příjmení si performerka ponechala. Za dva roky už začala studovat na St. Martins College of Art, řádila na drogových mejdanech s Rolling Stones nebo The Who a našla si práci u módních agentur. „Odmalička jsem si myslela, že jsem děsivě ošklivá, příliš hubená a vysoká. Frčely totiž krásky typu Brigitte Bardot. Jenže všechny věci, za které jsem sebe samu nenáviděla, ostatní zaujaly nejvíc!“ (Amanda Lear: My Life with Dali; Virgin Books; 1985).

„Když chceš, aby si tě lidé pamatovali, šokuj je,“ vzpomíná Amanda ve své autobiografii na umělcovy rady, jak zaujmout ve společnosti. „Jestliže ti někoho představí, kopni ho okamžitě do holeně. To sakra zabolí a lidé si tě budou pamatovat i za třicet let. Když se jenom mile usměješ a nabídneš jim čaj, hned na tebe zapomenou. Dobré je mluvit sprostě, někoho při seznamování urazit, založit požár!“ (Amanda Lear: My Life with Dali; Virgin Books; 1985). Zatímco jednou Amanda zasněně líčí, jak divoký sexuální život s Dalím vedla, jindy cudně prohlašuje, že surrealista zůstával věrný své žárlivé manželce. V létě pobývala v jejich sídle u Cadaques, v zimě obrážela drogové večírky s Beatles, procházela se po mole pro Chanel, Paca Rabanna, Mary Quant a pózovala pro Helmuta Newtona. A roku 1971 ji pod Dalího taktovkou nafotil David Bailey pro francouzský Vogue.

V roce 1966 randila s Brianem Jonesem, poté byla krátce zasnoubená s Bryanem Ferrym z Roxy Music, jejichž albu For Your Pleasure propůjčila tvář. Pózuje na něm jako femme-fatale v kožených šatech s černým panterem na vodítku. Uhrančivá fotografie upoutala pozornost Davida Bowieho. A byl to právě on, kdo majitelku mužsky zastřeného hlasu podnítil, aby nahrála své první album, i kdo jako další propadl její milenecké vášni. Amanda se svou zálibou ve vztazích na jednu noc netajila a prohlašovala, že „pět hodin jí na každého chlapa stačí“. Své debutové album pojmenovala I´m A Photograph (1977) a v témže roce se objevila na titulní straně Playboye.

Zvěsti, že je „transsexuální“, označila za Bowieho výmysl a v bulváru, kam sama ochotně přispívala drby ze života celebrit, je obratně využila pro své PR: „Fanoušky nejvíc přitahují popové hvězdy, které jsou napůl úchylné. Podivná sexualita frčí,“ hlásala. „Jsem žena – alespoň déle, než jsem byla muž,“ prohodila jindy. „Neřekla snad feministka Simone de Beauvoir, že ženou se člověk nerodí, ale stává?“ provokovala. Její hlas ale skutečně zní jako mužský. V megahitu Fabulous Lover blonďatá disko hvězda zpívá: „The surgeon made me so well that you could not tell!“ (Chirurg mě předělal tak dobře, že to ani nepoznáš!) 

Nahrála dalších jednadvacet desek, prodalo se jich patnáct milionů. V Itálii povýšila z diskotékové královny na mainstreamovou celebritu, a to díky televiznímu moderování jak na státní televizi RAI, tak na soukromých sítích vlastněných Silviem Berlusconim. „Její písně téměř připomínají kabaret třicátých let. Jsou velmi sofistikované, mírně nostalgické a znepokojující,“ řekla na její adresu spisovatelka Carla Vistarini, která s ní spolupracovala na oceňovaném italském televizním seriálu Stryx.

Po těžké autonehodě v roce 1987, kdy na pár měsíců přerušila práci, si čas krátila psaním novely L´Immortelle (Nesmrtelná). Vypráví v ní o ženě, která stále vypadá na pětadvacet a trápí se, protože její přátelé stárnou a opouštějí ji. Chystala i film o životě s Dalím. A především neztrácela důvtip. „Když Claudia Schiffer, která mě měla ve snímku ztvárnit, knihu chválila a vyzvídala, kdo ji za mě napsal, zeptala jsem se jí: A kdo ji za tebe přečetl?“ Na rozdíl od většiny svých britských přátel z uměleckých kruhů nezačala šňupat koks ani nezemřela mladá, ale zato se proslavila v Itálii i v Německu. „Italové pořád myslí na sex, takže tam jsem měla úspěch jistý, Němci zase čekali na novou Marlene Dietrich, a protože tam každý lepší bar patří homosexuálům, měla jsem jisté šance,“ smála se Amanda. Podle April Ashley, autorky April Ashley´s Odyssey, jen málo trans lidí sní, že se stanou ženou v domácnosti. Většina z nich se chce v ženském těle proslavit. 

„Každá sláva něco stojí. Peníze, úspěch... Za to všechno zaplatíte, neboť nesmíte žít normální život. Po něm jsem vždy toužila. Mít děti a muže a denně jim smět vařit večeři je pro mě představa ráje. Nalepit si falešné řasy a jít na pódium, to není štěstí, jen práce,“ tvrdila Amanda. V roce 1979 se ve Vegas vdala za bisexuála Alaina Phillipa Malagnaca, majitele klubu Le Bronx, jednoho z prvních gay barů v Paříži. Za svědky jim šli Sacha Distel, francouzský zpěvák, který se vyhříval na výsluní s hitem Raindrops Keep Falling on my Head, a topmodelka Twiggy. A co svatební dar od Dalího? Amanda od něj obdržela smuteční věnec. Manželé spolu žili jednadvacet let ve vesničce nedaleko St-Rémy-de-Provence. V roce 2000 její manžel tragicky zemřel při požáru. „Jako mladá jsem brala drogy a měla nutkání se zabít. Nepomohla psychoanalýza, kartářka ani hypnóza, a tak mě napadlo –zkusím Boha! Dává naději. Pokud trpíte a ničemu nevěříte, můžete se jít rovnou zastřelit. Když se ale zapřete, že vydržíte, protože v nebi bude líp, získáte obrovskou sílu. Modlím se od rána do večera,“ svěřila se ve své autobiografii (Amanda Lear: My Life with Dali; Virgin Books; 1985).

Dnes žije v Provence, ve vesničce Saint-Étienne-du Gres. Věnuje se divadlu a výtvarnému umění. Maluje fauvistické barevné obrazy, zátiší a nádherné mužské akty. Vystavuje obrazy inspirované tamní modrou oblohou, světlem a van Goghem, vystupuje na gay pride a dává lekce malování ve stylu Dalího. A stále dělá hudbu – její album I Don't Like Disco z roku 2012 bylo snad stým pokusem distancovat se od disco žánru. Již 7. listopadu 2025 spatří světlo světa její nové album Looking Back.

Chcete vědět víc? Pusťte si německý dokument Queen Lear - Die Leben der Amanda Lear (2021). V životopisném dramatu Dalíland (2022) hraje Amandu Lear transgender modelka Andreja Pejić.