Voices of Ukrajina: Báseň z Kyjeva

Nejcyničtější a nejpochmurnější scéna ze všech

kyberpunkových románů,

Co jsem kdy četl –

Je scéna z románu Philipa K. Dicka  

Sní androidi o elektrických ovečkách? –

Je to skvělá ilustrace pochmurného příběhu o životě

Po smrti,

Po Apokalypse,

O životě na Zemi,

Která umírá

Na jaderné výbuchy,

Na radioaktivní prach,

A výpary.

***

Je to také epizoda o ženské zákeřnosti,

O moci ženy nad mužem

O neomezené moci,

Upevněné steroidy, umělými feromony,

Převahou korporací a kyberprostoru.

***

Ona se jmenuje Rachel, patří 

k nejvyšším společenským vrstvám,

Pije whisky, vyrobenou ještě z přírodního ječmene,

A kouří cigarety,

vyrobené ještě z opravdového tabáku.

On se jmenuje Deckard,

Na život si vydělává tím, že ho neustále dává v sázku,

Kouř ze skutečných cigaret je pro něj úplně nový,

Vyvolává v něm neklid,

Připomíná mu totiž předválečné dětství…

***

Rachel si může dovolit dokonce i domácí sovu –

Něco takového si Deckard nepamatuje ani z dětství…

Je to jeho tajný sen –

Jednou vydělá dost peněz

A, pokud ho ovšem nezabijí, –

pořídí si opravdovou načechranou sovu!

***

„Chceš ji přece?“ –

Ptá se Rachel, zatímco se naklání k Deckardově oušku,

A lechtá ho svým jazýčkem,

Vůně jejích parfémů se mísí s vůní whisky,

S vůní pravých cigaret,

A opájí Deckarda jako předválečný

Čistý vzduch… vzduch jeho dětství.

„Vím, že ji chceš,

Nejdřív si ale musíš vzít mě –

Brutálně a zezadu,

Jako si kůň bere kobylu

V jednom 

Ze záběrů Voight-Kampffova testu“ –

Co naděláš,

Ženy jsou zákeřné vždy,

Dokonce i po válce. 

***

„Ale vždyť já tě nechci!“ – křičí Deckard.

„Ale chceš přece tu sovu?“ – ujišťuje se Rachel,

Která si zahrává s nejtajnějšími mužskými sny, –

„Pak si musíš vzít mě. A před tím – protože ses

choval nepěkně – mě musíš vylízat.“

***

Deckard mlčí.

Je vidět, že něco takového ještě nezažil.

Mlčky si otírá pot z obličeje.

***

Ale Rachel už vycítila Deckardovu porážku,

Vyčetla ji z jeho obličeje,

Z něhož si právě otřel pot.

„Ale no tak, Deckarde, takový přeliz – to je pro opravdového muže hračka –

A pak se pustíme do hlavního programu,“ –

Rachel vyfoukne kouř a zasměje se,

V ruce drží dlouhou špičku s dámskou cigaretou,

Připomíná s ní

Postavu z předválečného filmu.

***

Rachel si sedá, roztahuje nohy,

Její kalhotky zmizely

Stačilo stisknout tlačítko na 

Dálkovém ovládání značky Prada.

***

Rukou Rachel donutila Deckarda pokleknout.

Chuť ženy je stejná jako před válkou,

Až po ní se stala stejně jedinečnou,

Jako chuť geneticky modifikovaného tuňáka. 

***

Už se to stalo,

Muž se znovu stal otrokem,

Jedinou živou bytostí

Po válce.

***

Rachel se obléká,

aniž by přitom pustila z ruky cigaretu…

Zmalátnělý Deckard leží mlčky.

„Ale je ta sova… opravdová?“ –

Ptá se znovu Deckard,

V jeho slovech zní triumf i naděje,

Nakonec dostal to, co chtěl.

***

Rachel už stojí ve dveřích –

Její profil je ve světle jasně vidět.

Křivka jejích stehen poutá dokonce

I kamery

V ultrafialovém a infračerveném spektru,

Tohle nepatrné dobrodružství, které právě zažila,

jí ani v nejmenším neuškodilo,

Je vidět, že žena dostala to, co chtěla.

Rachel konečky prstů uchopila 

Svou dlouhou špičku,

A oklepává popel

Přímo na koberec.

***

„Ne, je to napodobenina.

Všechny opravdové sovy vymřely,“ –

Rachel se znovu zasměje a podruhé oklepe popel –

***

„Čau, Deckarde!“