Gunia Project. Bohatá kulturní tradice Ukrajiny se potkává s moderním designem

Značku Gunia založily Maria Gavryliuk a Natalia Kamenska v roce 2019 a jejím základem je poctivá etnografická rešerše napříč Ukrajinou. Obě mladé ženy totiž během studia zažily deziluzi z faktu, že v rámci dějin oděvu a designu se jejich rodná země trestuhodně opomíjí. Kromě etnografického výzkumu se Gunia zaměřuje i na tradiční řemeslné techniky a jak je zapojit do moderní práce. 

Úsilí tvůrkyň ještě posílilo během ruské invaze: Gunia se stala hlasitým a hlavně viditelným ambasadorem své rodné země. Staví na tradicích, na bohatém kulturním dědictví a nese poselství zachovávat ukrajinské národní hodnoty a seznámit s nimi celý svět. „Máme zhruba třicet fyzických prodejních míst po celém světě. Naše kousky najdete v Tbilisi, v Berlíně, v USA, ale i na několika místech v Japonsku, tím největším tam je tokijský Barney’s,“ popisuje Maria. 

Gunia Project nosí nebo vlastní mimo jiné i Brigitte Macron, Kylie Jenner nebo Lily Collins a při oficiální návštěvě Vatikánu v roce 2020 daroval prezident Volodymyr Zelenskij papeži Františkovi slavnostní mísu právě od Gunii. Značka propojuje rozpoznatelné prvky tradiční kultury s moderním designem a hledá nové formy ukrajinského stylu. Inspiruje se lidovým uměním, ale neopakuje ho, zkoumá řemeslné techniky a hledá jejich uplatnění v současném světě technologií. A každý jeden kousek vzniká přímo na Ukrajině v manufakturách značky a v tamních řemeslných ateliérech. 

Při příležitosti launche nové slavnostní kolekce Konyk, kterou můžete exkluzivně pořídit od pátku 28. listopadu přesně po dobu jednoho týdne v pražském butiku Artisème, jsem se s Marií potkala a o kolekci a hodnotách značky jsme si popovídaly.

Naše nejnovější kolekce se jmenuje Konyk, což v ukrajinštině znamená kůň. Podle čínského horoskopu právě toto znamení vychází na rok 2026. Jde sice o symboly z čínského kulturního prostředí, ale ty staly se dost univerzálními. Známe a používáme je nejen my, Ukrajinci, ale i další Evropané a celý svět. Když jsme zjistily, že příští rok bude rokem Koně, začaly jsme ten motiv hledat i v rámci ukrajinské kulturní tradice. Našli jsme ho na dlaždičkách, na keramice a na dalších artefaktech. Kůň v naší kultuře symbolizuje svobodu, moudrost, ale je také zástupným motivem slunce a životní síly. Obrazů koní jsme našly mnoho a chtěly jsme je propojit s ukrajinským naivním uměním, kterému fandíme, protože je neskutečně pozitivní a živé. I my jsme velmi pozitivní, věříme v zářnou budoucnost a v to, že my sami jsme jejími strůjci, a právě to chceme v naší práci zachytit.

Chtěly jsme vytvořit čistě pozitivní kolekci vycházející z radostných chvilek, které trávíme s rodinou a s přáteli. Vyznačuje se velmi jasnými, světlými barvami, které míchá s nejrůznějšími symboly. Využily jsme také typickou naivní ukrajinskou výšivku rushnyk a přidaly jsme i různé slavnostní elementy. Vzaly jsme například motiv ženy a vložily jsme jí do ruky skleničku šampaňského. Snažíme se vždy přimíchat trochu ironie a zábavy, chceme, aby lidé, kteří naše talíře budou používat, přesně tyhle pozitivní emoce cítili.

Ano, přesně tak. Navíc neobsahuje jen keramiku, ale i šperky a pár dalších módních kousků. Zaměřily jsme se na pleteniny a na ty nejpohodlnější věci, jako jsou svetry, čepice nebo šály. Kolekci stavíme na pohodlí a na sdílené radosti. 

Je strašně těžké si vybrat! Mám moc ráda ten talíř s motivem ženy se sklenkou šampaňského, je prostě strašně zábavný. Navrhly jsme také vůbec poprvé kyblík na víno nebo šampaňské, navazuje na motiv na tom talířku. Paní se sklenkou určitě nevychází z ukrajinské tradice, ale nepracujeme se symbolikou a odkazy nijak striktně, tvoříme pro současnou, moderní klientelu. A tak jsme vytvořily i tento keramický objekt, který by vám měl tak nějak prodloužit ten hezký večer se svými blízkými.

Záleží na kolekci a kouscích, na nichž zrovna děláme. V tomto případě jsme hojně pracovaly s výšivkou a ponořily se do archivu ukrajinského muzea Ivana Honchara. Jde navíc o naše blízké přátele, spolupracujeme s nimi už docela dlouho. To muzeum vzniklo ze soukromé sbírky, aktuálně jde o součást Národního muzea a řídí ho syn zakladatele těch sbírek. Celá jejich rodina ukrajinskou kulturou žije, zasvětila jí život a dokáže ji představit v moderním cool duchu. 

Máme k dispozici i rozsáhlou knihovnu a sbíráme staré publikace, protože sehnat některé knihy vydané před lety není vůbec snadné. Musíte chodit na aukce a tak podobně, abyste se k nim dostali. Letos jsme také začaly dávat dohromady svou vlastní sbírku, která obsahuje spoustu různých artefaktů napříč Ukrajinou – je to takový náš osobní archiv. Natalia (Kamenska), spoluzakladatelka Gunii, s tím začala už roky před založením naší značky. Ta sbírka čítá mnoho věcí z celého světa a aktuálně se zaměřujeme právě na ukrajinské dřevěné sošky, naivní malby, výšivky a další díla, která nás inspirují. Věříme, že jednou bude z Gunii skutečně velká značka a pojem a náš archiv a sbírka budou sloužit jako kolektivní připomínka naší mise.

Způsob naší práce s nejrůznějšími tradičními technikami a s historií se každopádně vždycky odvíjí od toho, na čem zrovna děláme. Spolupracujeme s různými muzey, etnografickými výzkumy, s řemeslníky, jež s tradičními technikami pracují. Je dost těžké to popsat jako jednotný proces. Někdy narazíme na artefakt nebo kousek, který nás inspiruje natolik, že na něm postavíme celou kolekci. Někdy máme naopak velmi konkrétní nápad a následně hledáme artefakty, které k němu sedí. Právě tak to bylo i v případě kolekce Konyk.

I v tomto případě záleží na kolekci. V případě Konyku jsme pracovaly s artefakty z dvacátého století. Ale máme třeba kolekce postavené na kozácích nebo na Kyjevské Rusi (nejstarší východoslovanský stát, jenž se konstituoval mezi 9. a 11. stoletím, pozn. red.). Nepracujeme lineárně. Například symbol trojzubce je také velmi prastarý (stylizovaný trojzubec, který se u Gunia Project objevuje například jako přívěsek nebo náušnice, vychází ze znaku na stříbrné minci z Kyjevské Rusi z 11. století z období vlády Jaroslava I. Moudrého, pozn.red.).

Ukrajinská kultura sahá skutečně hluboko a je nesmírně zajímavá, ale to, co mě z ní inspiruje asi ze všeho nejvíc, je její jedinečnost a nesmírná škála artefaktů. Už během studií jsem si všimla, že naše školství je hodně postsovětské. To, jak a co nás z ukrajinské kultury a historie učili, bylo často nudné, nezajímavé a neobsahovalo nic, na co by člověk mohl být hrdý nebo mu dělalo radost. Učit se o vlastní historii byla prostě hrozná nuda! 

Gunia vznikla tak, že mě Natalia vzala právě do muzea Ivana Honchara, kde jsem sama ukrajinskou kulturu objevila z úplně nového úhlu. Do té doby jsem o ukrajinském naivním umění, o tradiční výšivce nebo o specifikách ukrajinského tradičního oděvu nikdy neslyšela. A ukrajinské kroje se liší region od regionu... Prostě tolik věcí, které nám nikdo neřekl a neučil.

Ne, vůbec! Vystudovala jsem oděvní návrhářství a na univerzitě jsme měli spoustu přednášek o oděvní historii, ale vždycky o Anglii, Francii a dalších zemích, ale o Ukrajině nikdy nic. A když došlo na diplomové kolekce, studentstvo se inspirovalo třeba Japonskem... Nikdo neudělal kolekci inspirovanou Ukrajinou. Bylo to, jako bychom neměli nic vlastního, co by bylo dostatečně inspirativní, a tak jsme si chodili pro inspiraci jinam. A mně došlo, že je to výsledek propagandy, že to není náhoda. Myslím, že dalo dost práce přesvědčit Ukrajince, že pořádně nemají vlastní dějiny a kulturu. Strašně mě to šokovalo. A na to konto jsme založily Gunia Project. Chtěly jsme o naší kultuře mluvit a šířit povědomí, jak krásná je. Osobně naše kulturní dědictví skutečně obdivuju, fascinuje a inspiruje mě. A jak je vidět, nejen mě, ale i další Ukrajince a nejen ty. Inspiruje i v zahraničí. 

To je fakt těžká otázka, protože jde hlavně o vkus. Vkus je něco, co se popisuje hodně nesnadno. Já i Natalia máme background v designu, obě jsme absolvovaly výtvarné školy, a navíc je moje rodina velmi umělecky založená. Maminka, sestra, táta i strýc, ti všichni se věnují architektuře. Taky jsem odjakživa hodně cestovala a všude jsem navštěvovala muzea a galerie. A tohle všechno se do mě od dětství propisovalo. U Natalie je to podobné. Je velmi umělecky nadaná a za sebou má dlouhou cestu coby módní návrhářka. Roky cestování, rešerší... Gunia je projekt naší společné vize. Jak tu vizi tvoříme? Vlastně nevím, strašně těžko se to popisuje. Jde o specifický životní styl vycházející z toho, co jsme se naučily a na co jsme přišly. Je pravda, že pracovat s folklorními a etnickými motivy je velmi náročné, což se netýká jen ukrajinských značek.

Přesně. A skutečně jde myslím do velké míry o vkus. Nevím, jak to děláme, ale tvoříme tak, jak cítíme, že je to správně. Tvoříme věci, které se líbí primárně nám. I proto se jmenujeme Gunia Project. Hned na začátku jsme se s Natalií shodly, že nechceme mít značku zaměřenou jen na porcelán, keramiku, šperky nebo oděv. Jako Gunia Project se nemusíme omezovat a jsme pořád otevřené novým věcem, nápadům a vizím, které pak předáváme dál. Náš další projekt by mohl být například Gunia hotel. Ve středu dění by pořád stálo řemeslo, ruční práce a kultura, ale mohly bychom to ukázat ve zcela novém kontextu. Zatím to není nic, na čem bychom pracovaly, ale rozhodně o tom sníme. A je to dobrý příklad, jak popsat, čemu a jak se věnujeme.