Costume Art. Nová výstava v The Met postaví módu na úroveň umění

Móda vylézá ze suterénu Metropolitního muzea umění, a to doslova. Výstava Costume Art, která se má konat na jaře 2026 v Kostýmním institutu, se stane zahajovacím projektem nových Condé M. Nast Galleries, které se otvírají hned vedle Great Hall v The Met na ploše přes tisíc metrů čtverečních. „Je to obrovská chvíle pro Costume Institute,“ říká hlavní kurátor Andrew Bolton. „Výstava bude transformační pro celý náš obor, ale myslím, že posune i vnímání módy v širším smyslu, protože muzeum formátu The Met dává módě důstojné místo.“

Andrew Bolton přichystal výstavu, která tematizuje „ústřední roli oděného těla v rozsáhlé sbírce muzea“. Malby, sochy a další objekty z pětitisícileté historie umění zastoupené v newyorském Metropolitním muzeu zde budou stát v dialogu s historickými i současnými oděvy z Kostýmního institutu. „To, co propojuje každé kurátorské oddělení a každou galerii muzea, je móda, nebo přesněji řečeno oděné tělo,“ popisuje Bolton. „Je to společná nit, která se vine celým muzeem, a právě z tohoto uvědomění výstava vzešla. Často jsme byli vnímáni jako přehlížené oddělení, ale ve skutečnosti je oděné tělo přítomné v každé galerii, na kterou narazíte. Ani akt není nikdy skutečně nahý,“ vysvětluje, „vždy je ověnčený kulturními významy.“

Přestože výstavy Kostýmního institutu, například Heavenly Bodies: Fashion and the Catholic Imagination, která se s 1,66 miliony návštěvníků stala nejnavštěvovanější expozicí v historii The Met, dávno propojily módu s uměním, dělicí čára mezi nimi stále přetrvává. Bolton míní, že status módy v hierarchii umění komplikuje právě neoddělitelné spojení oděvu s tělem. „Přijetí módy jako umělecké formy proběhlo do značné míry za podmínek umění,“ vysvětluje. „Zakládá se na popření těla, na odstupu a kontemplaci, která je od tělesnosti odtržená.“ Jak Bolton přiznává, výstavy Costume Institutu tradičně zdůrazňovaly vizuální krásu oděvů, zatímco figuríny ustupovaly do pozadí. Jeho radikální koncepce pro výstavu Costume Art naopak zdůrazňuje význam těla a „neoddělitelné spojení mezi našimi těly a oblečením, které nosíme“. Podle Boltona má móda proti umění „výhodu v tom, že je přímo spojená s prožitkem, se životem, s tělesností“.

Výstavu kurátor uspořádal do tematických celků, z nichž každý pracuje s jiným typem těla. Patří sem těla tradičně přítomná v dějinách umění, jako je klasické či nahé tělo; dále těla, která bývají často opomíjena, například těla stárnoucí či těhotná; a nakonec těla univerzální jako tělo anatomické. Bolton tak otevírá mnohem širší a inkluzivnější pohled na tělesnost, než jaký obvykle nabízí módní průmysl se svými úzce profilovanými standardy krásy. „Cílem bylo vrátit tělo zpět do diskuse o umění a módě a přijmout ho, nikoli ho potlačit, abychom módu povýšili na umění,“ dodává.

Výstava, navržená Miriam Peterson a Nathanem Richem z brooklynského studia Peterson Rich Office, zároveň upřednostňuje módu i v samotném vizuálním řešení. V hlavním sále Condé M. Nast Galleries, který se pyšní vysokým stropem (druhá místnost má strop nižší), budou oděvy vystaveny na figurínách umístěných na dvoumetrových podstavcích. „Když vstoupíte dovnitř, váš pohled okamžitě vyletí nahoru a nejdřív uvidíte módu,“ říká Bolton.

Ještě působivěji však dojem umocní speciální prvek od umělkyně Samar Hejazi, která vytvořila pro figuríny zrcadlové hlavy. „Vždy jsem chtěl překlenout vzdálenost mezi divákem a figurínou,“ vysvětluje Bolton. „Když má figurína místo obličeje zrcadlo, díváte se vlastně na sebe. Je to způsob, jak se zamyslet nad prožitkem těl, na která se díváte, a zároveň nad vlastním prožitkem. Vede to k empatii a porozumění.“ Muzeum dokonce půjde dál a nechá odlít skutečná lidská těla, která budou součástí instalace. „Výstava tak postupně naruší zavedené normy a nabídne mnohem rozmanitější reprezentace krásy.“

Costume Art je také první Boltonovou výstavou bez podtitulu. Minimalismus názvu odpovídá jejím ambicím, aby byla móda vnímána jako plnohodnotné umění. „Přemýšlel jsem o tom opravdu dlouho,“ říká Bolton. Ještě před dvěma týdny výstava podtitul měla. „Ale pak jsme ho odstranili a byl to pocit, jako když si sundáte korzet,“ směje se. „Řekl jsem si: Ano, přesně takhle to má být. Je to sebevědomé, přímočaré a vyjadřuje to náš záměr.“ Cílem podle něj není vytvořit novou hierarchii, ale hierarchii odbourat a soustředit se na rovnocennost mezi uměleckými díly i mezi těly.