Křehká krása českého skla

V roce 1948 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové profesor Josef Kaplický založil ateliér malby na skle, čeští skláři přesto doma příliš pozornosti nevzbudili. Za hranicemi nicméně prorazili téměř okamžitě a autorské tvorbě se začali věnovat mezi prvními na světě. Milánské Trienále v roce 1957 a EXPO v roce 1958 v Bruselu jim zajistilo proslulost. 

Ředitel sklářského muzea v americkém Corningu v roce 1959 všeobecné ohromení vystihl slovy: „Když neočekávané bedny zpoza nepřátelské železné opony přišly… Bylo to, jako bychom dostali zboží z jiné planety.“ Výstava, která byla součástí EXPO v japonské Ósace v roce 1970, se stala s ohledem na události roku 1968 nadlouho poslední. Tradici se podařilo obnovit až v roce 1992 ve španělské Seville. 

Expozici sestavil Milan Hlaveš a dokončila kurátorka Sylva Petrová podle návrhu architekta Jiřího Novotného, který se inspiroval tvarem křišťálu a nechává návštěvníka procházet pomyslným městem sestávajícím z osmi pyramid. Vystaveno je více než 120 děl, ty nejstarší se datují od 40. let minulého století. V dohledné době muzeum plánuje rozšíření expozice o rozměrnější díla a plastiky. 

Výstavu dočasně doplňuje výběr z exponátů XIII. Mezinárodního sklářského sympozia, které se loni v říjnu tradičně konalo v Novém Boru. Nabízí se tak výjimečná možnost srovnat špičková díla prověřená časem s těmi, která jsou výsledkem tvůrčího setkání umělců a studentů.