Umění

Zaslouží si princ Siegfried zemřít?

Labutí jezero, nejslavnější balet všech dob, přichází na scénu Národního divadla v neobvyklé choreografii od Johna Cranka.
Ten příběh známe snad všichni. Pokud ne přímo z divadla, pak aspoň z druhé ruky, třeba z filmu Černá labuť. Zlý čaroděj Rudovous zakleje půvabnou princeznu Odettu v labuť a to jediné, co může kletbu zlomit, je věrná láska. Během lovu se k labutímu jezeru zatoulá princ, který pokoukne její skutečnou podobu. Když se dozví pravdu, slíbí jí svou lásku. Jenže to by na jeho oslavu osmnáctin, kde si má vybrat nevěstu, nesměl dorazit Rudovous se svou dcerou Odilií, jíž přičaroval podobu Odetty. Odilie je tudíž krásná a ještě k tomu prudce svůdná a princi zamotá hlavu. Drama. No a pak přichází konec. Buď happy end, v němž princ všechno prokoukne a zůstane s Odettou, anebo tragický, kdy Odetta umírá z nešťastné lásky. Někdy dokonce umírají oba – když Siegfriedovi vše dojde příliš pozdě, hystericky se vrhne ze skály, aby Odettu zachránil, a utopí se oba. Ups.
Od premiéry baletu už uplynulo skoro sto padesát let a za tu dobu samozřejmě vznikl nespočet variant. Tak či onak to bývá velká nádhera, ještě ke všemu na hudbu od Petra Iljiče Čajkovského. Přesto je několik choreografií výjimečných. Ta od Johna Cranka, legendárního zakladatele Stuttgartského baletu, je jednou z nich. 28. března bude mít premiéru v Národním divadle.
Foto: Stuttgartský balet
Crankovo Labutí jezero v podání Stuttgartského baletu v roce 2011. Prince tančil Filip Barankiewicz, dnes umělecký šéf Baletu ND.
Crankovo Labutí jezero se liší třeba tím, že je v něm protagonistou právě princ. Ne že by tedy byla dvojrole labutě pro tanečnici menší výzvou. I v této verzi musí ztvárnit jak něžnou bílou, tak divokou černou. Ale divákovi se dostává lepšího vhledu do nitra Siegfrieda. Konec přitom vůbec není o tom, jestli nebo jak Odette zemře. Umírá totiž princ, tedy „v tom smyslu, že je unášen vodou. Nevidíme ho padat ze skály ani není zastřelen, takže tento konec dává divákovi prostor k volné interpretaci. To se mi líbí,“ říká Filip Barankiewicz, umělecký ředitel Baletu ND, který roli během svého působení ve Stuttgartském baletu sám ztvárnil. „Kdyby dál žil, dokázal by Siegfried najít štěstí? A nezasloužil si zemřít?“
Na poslední otázku musí najít odpověď každý sám. Je nejvyšší čas koupit si vstupenky. Třeba na webu Národního divadla.