Kdo by si nepřál mít kus duhy? Oslavte i vy IDAHOBIT, Mezinárodní den proti homofobii

Kampaň Duhová stužka se letos koná při příležitosti IDAHOBIT už potřetí. Jde o symbol LGBTQ+ lidí, jímž můžete i vy vyjádřit svou podporu a respekt těm, kdo chtějí žít svůj život autenticky a bez skrývání, prostě tak jako každý z nás. Tento malý doplněk můžete v neděli 17. května pořídit hned na několika místech, a podpořit tak aktivity Prague Pride. Tato organizace totiž nepořádá jen každoroční festival a pochod Prahou, ale stojí za celou řadou dalších celoročních aktivit, jež mají přímý pozitivní dopad na životy queer lidí u nás. Jde například o podporu mladých queer lidí v rámci poradny sbarvouven.cz, provoz LGBTQ+ komunitního centra, boj za rovnost LGBTQ+ párů a jejich rodin v rámci iniciativy Jsme fér, vzdělávání vyučujících v rámci projektu Ucimolgbt.cz. A pak samozřejmě i zmíněný festival Prague, největší lidskoprávní událost pro queer lidi v České republice.

Jistě, duhová stužka je víc než jen módní doplněk, ale proč si s ní nepohrát? Pojďte si ji připnout i vy na klopu nebo jinam, fantazii se meze nekladou a v tomto případě to platí víc než jindy. Stužku seženete v Praze na stáncích na Václavském náměstí, Náměstí Míru, na holešovickém Výstavišti a na Střeleckém ostrově a také v 58 Duhových místech (kina, kavárny apod.) po celé ČR. Mapu míst najdete zde.

Tvářemi letošní akce Duhová stužka jsou vizuální umělkyně Eliška Soffer Podzimek se svou ženou Julií a Jan Cina a Simona Lewandovska, oba z herecké branže. „Neváhala jsem ani minutu,“ říká s rozhodností Simona Lewandovska na otázku, co ji přesvědčilo k tomu stát se jednou z tváří kampaně. „Problematika nerovnoprávnosti tykajicí se LGBT+ komunity mě trápí už dlouho a tohle je to nejmenší, co můžu udělat.“ Pro Jana Cinu to byla hrdost: „...na to, kým jsem a že se k tomu můžu přihlásit. Taky radost, že lidí, kteří jdou s barvou ven, je čím dál tím víc. A na druhé straně jistý stres, obava a zklamání, které v poslední době vyvolávají jak výroky, tak činy některých politiků, skupin, států,“ vyjmenovává Cina.

„Ráda bych řekla, že jsme jako společnost udělali velký posun, ale nezdá se mi to tak. Ještě nedávno jsem měla pocit, že jdeme dobrým směrem, ale zase jsme se vrátili o několik kroků zpět,“ popisuje Lewandovska. „Když jsem účinkovala v seriálu Zlatá labuť, vystupovala jsem v lesbické lince společně s Kristýnou Ryškou. Měla jsem obavy, jak na to budou diváci reagovat, protože šlo přece jen o prime-time na komerční televizi. Velmi příjemně mě překvapilo, jak pozitivně diváci reagovali a fandili nám. Naše linka byla ke konci ta nejoblíbenější. Byla velmi dobře odprezentována a nenásilně dávala najevo, jak nesmyslné je takové páry omezovat. Co mě trápí je, jak je tato tématika prezentována ve veřejném prostoru. Například Prague Pride je stále v některých médiích ukazován jako něco obskurního a výstředního. A to (pro mě pochopitelně) lidi a zejména starší generace odrazuje.“  

Na otázku, zda se na vlastní kůži setkali s projevy homofobie či podobným typem nenávistného projevu, odpovídá Jan Cina, že se setkal s tím, že měl podobně mladý muž v tramvaji potřebu komentovat jeho orientaci. „Už jsem o tom v médiích mluvil a po zveřejnění toho momentu se mi ozval a omluvil, což jsem velmi rád přijal a hluboce ocenil.“ I Simona Lewandovska byla nejednou svědkyní podobných projevů nenávisti. Její „samozřejmě, že byla“ působí obzvláště smutně. „Ze začátku jsem chodila hned do útoku, protože jsem měla vztek. Teď se ale snažím druhou stranu chápat a v klidu to vysvětlit. Pokud samozřejmě není druhá strana agresivní. Nicméně pořád se mi děje, že mě ve finále ta bezmoc rozčílí…“ 

„Jde o problematiku, která se netýká jen LGBTQ+ lidí, ale také jejich rodin, přátel, široké sítě lidí,“ myslí si Cina. „A možná se to týká větší části společnosti, než si myslíme. Zároveň je to důležité i proto, že práva LGBTQ+ lidí zatím stále nejsou všude rovná.“

„LGBTQ+ komunita je přirozenou součástí společnosti, stejně jako jiné komunity, a činí tak náš svět rozmanitým. Nemyslím si, že je nutné, aby se o ni zajímal každý. Co ale nutné je, to je respekt,“ dodává Lewandovska, podle níž je právě připnutí si duhové stužky to nejmenší, co můžeme jako projev solidarity a respektu udělat. „Je to jasný vzkaz, jasné gesto a nese veskrze pozitivní konotace. Kdo by si nepřál mít kousek duhy?“ uzavírá Jan Cina.

Součástí IDAHOBIT bude také už patnáctý charitativní běh Fun&Run, tentokrát v pražské Stromovce. Přihlásit se můžete na trasy 5 a 10 kilometrů, ale také na velmi oblíbenou disciplínu běhu na vysokých podpatcích. „Já mám obě kolena vyhazovací, takže bych musela velmi opatrně. Párkrát jsem to ale absolvovala na natáčení a myslím, že poměrně obstojně. Nicméně to byly velmi krátké trasy. Na nic delšího bych si netroufla. Ani tolik nezáleží na výšce podpatků, ale typu boty. Základ je určitě bota pevná, žádné páskové. Kozačka je naprostý ideál,“ radí se smíchem Lewandovská. Běh pořádá Prague Pride ve spolupráci s Českou společností AIDS pomoc (ČSAP) a na místě bude k dispozici bezplatné anonymní testování na HIV, syfilis a žloutenky typu B a C. Výtěžek bude použit na aktivity Prague Pride a provoz pražského Domu světla.

Ale hlavní město a Prague Pride nabízí i další aktivity, jež mají ve svém jádru otázky a příběhy lidské rozmanitosti: V Muzeu Prahy je možné navštívit divadelní výstavu Tělák, jež se věnuje tělu, identitě a společenským normám. Návštěvnictvo všech generací zavádí do prostor školní tělocvičny a šaten, tedy do prostředí, kde jsme všichni intenzivně zažili srovnávání s ostatními, tlak na výkon a nemilosrdné pohledy ostatních. 

V pražských Vršovicích se o víkendu koná třídenní multižánrový queer festival V barvách duhy. Jde o první akci svého druhu ukazující možné pozitivní sepětí queer světa se světem křesťanské spirituality. Za festivalem stojí Tobiáš Frýdl, autor audiovizuálního projektu Víra v barvách duhy (2023), který zprostředkoval pohled představitelů a představitelek různých církví na LGBTQ+ témata. Frýdl za něj získal Cenu Jana Opletala a Cenu zmocněnkyně vlády pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové. 

Třetí květnová neděle je zároveň Mezinárodním vzpomínkovým dnem na oběti AIDS (International AIDS Candlelight Memorial Day). V rámci projektu Světlo pro AIDS se večer červeně rozsvítí vybrané budovy v českých městech, např. Dům světla ČSAP, FEL ČVUT a Libeňský zámeček v Praze, Moravské divadlo Olomouc nebo Nová scéna Divadla J. K. Tyla v Plzni. Smyslem akce je připomenout oběti AIDS, vyjádřit podporu lidem žijícím s HIV a upozornit na význam prevence a solidarity.