Mistři z Toronta

Oficiálně šlo o kanadskou premiéru, ale atmosféra působila spíš jako návrat. Region má v soutěži silnou pozici – čtyři vítězství za posledních osm let. Kaitlyn Stewart (2017), James Grant (2021), Jacob Martin (2023), Keegan McGregor (2024). Žádná jiná země se k takové bilanci ani nepřiblížila.

Seděl jsem stranou, ne kvůli odstupu, ale kvůli výhledu. Pozoroval jsem ruce a zapisoval si poznámky – ne jako někdo, kdo hodnotí techniku, ale jako někdo, kdo se snaží pochopit tenhle fenomén. „Citrus pryč, čaj místo něj.“ „Šest drinků za osm minut, bez ztráty tempa.“ V tu chvíli to byly jen útržky. Doma, když jsem si to prošel znovu, začaly mi souvislosti zapadat. Ne jako příběh, ale spíš jako způsob, jak to celé drží pohromadě.

Letos se soutěž rozprostřela napříč Torontem. Pomyslná hlavní stage se konala v hotelu Fairmont Royal York, ale guest shifty se konaly i v legendárních podnicích jako Mother, Bar Mordecai či Cry Baby Gallery. Různá místa, různá atmosféra, ale jednotný přístup. Jednapadesát finalistů z celého světa a mezi nimi překvapivě málo rozdílů. Všichni šli po stejné linii: méně sladkého, méně parfému, více struktury. Efekty zůstaly stranou. Důležitější byla práce s časem a rytmem.

Felice Capasso, letošní výherce z baru Nedre Løkka v Oslu, původem Ital, zapadl do téhle nálady přesně. V první disciplíně s Johnnie Walker Black Label přepracoval French 75 a citrus nahradil fermentovaným čajem. S Don Julio 1942 postavil suchý aperitiv s agáve a dřevem. 

Porota, v níž seděla Monica Berg, Ago Perrone, ale i slovenský rodák Erik Lorincz, provozovatel prestižního londýnského baru Kwānt, ocenila kontrolu. Capasso nepůsobil jako někdo, kdo soutěží. Spíš jako někdo, kdo dělá to, co dělá každý den. A to i přesto, že na něj zrovna hleděly desítky návštěvníků slavnostního vyvrcholení v Casa Loma.

Z Toronta jsem si nakonec odvezl víc než jen poznámky. Nejvíc mě inspirovalo barmanské mistrovství ve stánku vodky Ketel One, kde nám namíchali tomatini – drink z čerstvého rajčatového džusu, jemně dochucený solí a pepřem. Byl tak čistý, vyvážený a nečekaně osvěžující, že jsem si ho doma připravil hned po příletu. A přesně v tomhle vidím sílu World Class – v detailech, které zůstanou.