Novinky

My body, my choice?

Americký stát Alabama pod hrozbou trestu až 99 let vězení zakázal prakticky všechny interrupce včetně případů znásilnění či incestu. Zákonodárci se ohánějí tvrzením, že jsou „pro život“, ale pro čí život vlastně jsou? 
Když přišli odpůrci potratů s frází „pro život“, udeřili do černého. Tomuto termínu se nedá nic vytknout. Logicky z toho vyplývá, že pokud nejste pro život, jste pro smrt. Tento slogan však celou situaci pouze zlehčuje a zjednodušuje. Jako kdyby existovala jen černá a bílá. 
Americký stát Alabama v polovině května zakázal ženám předčasně ukončit těhotenství s výjimkou situace, kdy existuje vážné nebezpečí pro zdraví matky. Týká se to i těch, které otěhotněly v důsledku znásilnění nebo incestu. Lékařům za provedení zákroku hrozí až 99 let vězení. 
Zákony, které výrazně zpřísnily potraty, letos přijalo už několik států USA.
Foto: Getty Images
Pomalé omezování reprodukčního práva a svobody se nyní často přirovnává k dystopickému románu Margaret Atwood Příběh služebnice. „Nic se nezmění okamžitě. Ve vaně, která by se postupně zahřívala, byste se uvařili dřív, než byste si to uvědomili,“ napsala. 
Omezování sexuální výchovy, zrušení úhrady některých druhů antikoncepce pojišťovnou – můžete si myslet, že jsou tyto zákazy frustrující, ale ne tak důležité. Tedy až do chvíle, než vlastně jsou.

My body, my choice, my rights!

Faktem zůstává, že v místech, kde je interrupce zakázaná, umírá okolo 70 000 žen ročně na následky komplikací z nelegálních zákroků. Jak toto zdůvodníte termínem právo na život? Existuje jasná evidence, že v zemích se sexuální výchovou, přístupem k antikoncepci a zdravotní péčí dochází k dlouhodobému poklesu potratů. Když došlo k legalizaci ve Francii, Itálii, Turecku a Jižní Africe, jejich počet se snížil.
Foto: Getty Images
V katolickém Irsku se občané vyslovili pro zrušení letitého zákazu potratů v loňském roce. Do té doby ženy každý den cestovaly kvůli interrupci do Velké Británie. Smrt 31leté zubařky Savity Halappanavar v roce 2012 však vyvolala velkou vlnu protestů. Tehdy dorazila do nemocnice v Galway s velkými bolestmi. Ukázalo se, že byly spojené se samovolným potracením plodu. Ohroženo bylo dítě i její vlastní život. Prosila o přerušení těhotenství, ale její žádost byla zamítnuta. Umírala pomalu v agonii a její manžel mohl jen bezmocně přihlížet.
Současná vlna zakazující potraty nemyslí na ženy, jako byla Savita. Nerozlišuje mezi dobrem a zlem. Vidí pouze černou nebo bílou. Správné a špatné. 
Říkají si Hnutí pro život, ale pro čí život vlastně jsou?