Konec černobílé doby

Za první barevný kinofilm v historii je považován britský osmiminutový dokumentární snímek A Visit to the Seaside z počátku 20. století, skutečně barevný film v dnešním smyslu však přinesla až třicátá léta. Za revoluční bývá označován americký snímek Čaroděj ze země Oz z roku 1939, který barvu využil nejen jako atrakci a technickou zajímavost. V roce 1947 měl premiéru první československý barevný film Jan Roháč z Dubé od režiséra Vladimíra Borského. A teprve na počátku 21. století byl tento způsob použití barev definitivně nahrazen digitálními technologiemi. Mezi prvním barevným snímkem a digitální revolucí se událo mnohé, co se právě výstava Konec černobílé doby snaží zachytit. 

Konec černobílé doby tak není pojmenováním let 1939 až 2021, kterými je ohraničena, ale spíše heslem shrnujícím přístup kurátorů. Ti se snaží vytýčenou epochu nijak ideologicky nehodnotit, naopak jim jde o to ukázat, že v umění existovalo více různých pojetí paralelně vedle sebe.

Základní polarity soudobého umění ⁠–⁠ oficiální a neoficiální, abstraktní a figurativní, formální a sociálně angažované ⁠– vždy vzájemně podmiňovaly svoji existenci. Stejně jako neexistují pouze černá a bílá jako protipóly v barevném spektru, představená díla ukazují umění pestré, mnohovrstevnaté a proměnlivé. A to nejen napříč časem, ale také v projevu jednotlivých představených umělců a umělkyň.