Káhira očima Benedikta Renče: Město na pomezí snu a postapokalypsy

Kristýna Jandová11. 7. 2025

Po nedávno vydané knize Euphoria & Tragedy se fotograf Benedikt Renč ve svém novém díle Cairo noří do nitra egyptské metropole. Nečekejte turistického průvodce, ale osobní výpravu do chaotického města plného překvapivých kontrastů.

Foto: Benedikt Renč

Kniha Cairo

Co vás na Káhiře tak fascinovalo, že jste se rozhodl věnovat jí celou knihu?

Už od dětství jsem měl představu, že Káhira musí být neuvěřitelné, až pohádkové město. Našel jsem si volný čas v nabitém roce a rozhodl se tam jet jen tak nablind. Očekával jsem mnoho a taky jsem mnoho dostal. Nápad na knihu přišel hned po návratu. Měl jsem obrovské množství fotek a cítil jsem skoro až povinnost je nějak „zakonzervovat“ do knihy.

Jak dlouho jste na knize Cairo pracoval od prvního nápadu až po odeslání do tisku?

Po návratu jsem si začal hrát s prvním uspořádáním knihy. Asi po čtrnácti dnech jsem měl hotovo a jasno. Třeba název jsem měl v hlavě snad už v letadle cestou domů. Pak šlo dílo na grafické úpravy k Darině Achremenkové a hned do tiskárny. Celý proces trval zhruba měsíc.

Cestoval jste sám, nebo s někým? Měl jste nějakého místního průvodce, který vám pomohl s orientací v chaosu města?

Cestoval jsem s kamarádem a kameramanem Petrem Vágnerem. Průvodce jako takového jsem nechtěl, ale řidiče ano. Je to totiž velké a hodně náročné město. Postupem času jsme se seznamovali s místními a to nás každý den posouvalo někam jinam.

Jak se váš pohled na Káhiru vyvíjel od prvního dne focení až do okamžiku, kdy jste knihu dokončoval? Změnilo se něco zásadního ve vašem vnímání?

První vjem byl chaos. Lidé, pachy, ulice, hluk… Ale postupem času se člověk rychle zorientuje. Začnete rychle vidět, co chcete mít na fotkách a co naopak ne. Mně šlo především o odvrácenější část města, kam turista správně ani nesmí.

Jak se vám dařilo navázat kontakt s místními, abyste mohl proniknout tak blízko k jejich každodennosti a vyfotit je?

V tomhle městě je vše o komunikaci a samozřejmě o penězích. Čím víc peněz, tím větší přátelství. Ale časem narazíte na úplně normální a fajn lidi, kteří se s vámi rádi baví. Je to jako všude jinde. Důležité je nebýt jen turistou.

1 / 11

Kniha Cairo

Foto: Benedikt Renč

Někdy jsou nejlepší příběhy skryté za zdánlivě obyčejnými snímky. Je v knize fotografie, která vám možná nepřijde krásná, ale má pro vás obzvláště silný příběh nebo význam?

Nejsilnější moment byl kamenolom kousek za městem. Dostat se tam je téměř nereálné a trvalo nám několik dní sehnat někoho, kdo nás tam dostane. Hodně lidí nám říkalo, že je to bez šance. Ale tak dlouho jsme se snažili, až jsme cestu našli. Byla to naprosto jiná krajina plná bílého prachu a kamene. Lidé, co tam pracovali, byli úplně jiní – naprosto unikátní styling, jiný přístup. Viděl jsem na světě už hodně míst, ale tady jsem si opravdu připadal jako v nějakém postapokalyptickém filmu.

Jaké jsou tři nejsilnější pocity, které ve vás Káhira zanechala?

Čím odlehlejší část, čím chudší lidé, čím větší špína, tím větší otevřenost, vstřícnost a příjemnější pocit. Takže určitě již zmíněný kamenolom, pak „město odpadků“ – to je část města, kam se vozí většina odpadků z Káhiry. A pak večerní procházky kolem pyramid, když odejdou turisté.