Vogue DailyCoco a Igor: divadelní příběh vášně plný módy a hudby
Jana Patočková27. 5. 2025
Projekt Coco & Igor si klade za cíl doručit něco víc než jen běžné divadelní představení. Věčný příběh lásky Coco Chanel a Igora Stravinského, přátelství, ale i rivality na pozadí dějin se odehraje v nově zrekonstruovaném statku ve Voděrádkách u Prahy a propojí divadlo, umění, hudbu, design i gastronomii.
„Zajímá mě setkání dvou zcela odlišných světů – francouzské elegance a ruské vášně. Jejich příběh je stejně silný jako jejich umění. Svou vizí změnili svět, nikdo se v módě ani hudbě už nevrátil zpátky,“ říká režisérka Adéla Stodolová, jež za tímto unikátním konceptem stojí a představení také režíruje. Stodolová už má za sebou nejednu divácky velmi úspěšnou autorskou inscenaci, mezi ty nejznámější patří např.
Meda,
Werich,
Marta nebo
Forman z letní scény Muzea Kampa.
Coco & Igor ovšem nejsou klasickým divadelním představením, ale spíše interaktivním a multimediálním zážitkem, který staví na fascinujícím a tajemstvím opředeném vztahu dvou ikon 20. století – módní návrhářky
Gabrielle „Coco“ Chanel a skladatele Igora Stravinského.
Tým snů
Každá jednotlivá složka je v rukou některého z profesionálů či profesionálek ze světa českého designu, umění a dalších disciplín. Za mužskými kostýmy a scénografií stojí Marek Cpin, za těmi ženskými pak
Zuzana Kubíčková, která představí také svou limitovanou kolekci inspirovanou Coco Chanel. Celý večer doprovodí multimediální instalace Terezy Vejvodové, choreografie Lindy Rančákové a degustační menu od White Circus podávané v průběhu představení. Inscenace se odehraje v exkluzivním prostředí zrekonstruovaného statku ve Voděrádkách u Prahy a nabídne pouze 10 limitovaných večerů s kapacitou 65 diváků. Pokud jsme vás nalákali, pak byste si měli s lístky pospíšit, první vlna šla do prodeje 15. května.
K představení vznikne rovněž katalog s prodejní kolekcí módy i designu, kde se mimo jiné objeví také vázy od
Františka Jungvirta, nábytek a objekty Karla Matějky nebo šperky Preciosa. A jaké je obsazení? Lenka Vlasáková jako Coco Chanel a Václav Vašák jako Igor Stravinskij. O hudbu, stěžejní část skládačky, se postaral Ondřej Brzobohatý.
Móda a styl tehdy, móda a styl dnes
Zapojení jedné z našich nejlepších couturierek Zuzany Kubíčkové a dalších špiček v oboru otvírá mnoho otázek, jak v dnešní době v takovém projektu s odkazem legendární
Coco Chanel pracovat. A tak jsem vyzpovídala jak Zuzanu Kubíčkovou, tak Vendy Mlejnskou, jež se spolu se Štěpánkou Stein postarala o hlavní vizuál celého představení. A samozřejmě i s Adélu Stodolovou, hlavu a srdce celého projektu.
Chanel je jedno z největších jmen světa módy. Jak se vám s takovým odkazem pracuje?
Zuzana Kubíčková: Moc se těším, že budu mít příležitost si siluety, detaily a další souvislosti všech tvůrčích období Gabrielle Chanel ještě podrobněji nejen prozkoumat, ale dokonce s nimi pracovat. Je pozoruhodné, jak je její přístup k oděvům a stylu i dnes velmi aktuální, živoucí a neustále interpretovaný. Byla opravdu výjimečná osobnost a velká vizionářka.
Jak se vám pracuje se slavnými referencemi a ikonickými modely? Snažíte se o dokonalé reprodukce, nebo jdete cestou autorské interpretace?
ZK: Určitě mi nepůjde o dokonalé reprodukce, ale spíš o vlastní pojetí ikonických modelů, aniž by se ztratil původní esprit. V rámci mé práce rozhodně bude hrát hlavní roli řemeslo – střih, zpracování a kreativní pojetí. Nebude se jednat o divadelní kostýmy v technickém slova smyslu, ale o oděvy zpracované s největší péčí a kvalitou tak, aby obstály i v reálném životě. Zaměřím se na typické oděvní formy a práci s charakteristickými materiály, jako je tvíd, žerzej, a ty doplním o bižuterní detaily – perly a broušený křišťál.
Co pro vás je u tohoto projektu největší výzva?
ZK: Zatím jsme na začátku, nechám se překvapit, určitě se něco nečekaného objeví.
Jakou roli hrají v představení samotné kostýmy?
ZK: Kostýmy doprovázejí slova a herecké výkony jako výrazový prostředek, který k divákům promlouvá beze slov. A jen mimochodem dokresluje charakter postav, aniž by na sebe strhával přehnanou pozornost. Budu oblékat francouzskou hereckou část, tedy Coco Chanel a její modelky, které se objeví v rámci děje představení. Kostýmy pro ruskou hereckou část připraví Marek Cpin, vynikající kostýmní výtvarník a scénograf, se kterým léta spolupracujeme v rámci mých přehlídek. Takto jsme se však zatím nesetkali, mám ze spolupráce radost.
Z čeho jste vycházela při tvorbě vizuálu?
Vendy Mlejnská: Celý vizuál pro divadelní hru Coco a Igor je postavený na motivu ptáka. Se Štěpánkou Stein jsme vycházely z toho, že jak v díle Coco Chanel, tak i Igora Stravinského se tento motiv objevuje velmi často ať už explicitně, nebo jen symbolicky, ale u obou představuje velkou touhu po volnosti, svobodě, nespoutanosti a divokosti. A slepice jsme vybraly proto, že není prvoplánově krásná. Musíte si k ní najít cestu, ale i ona v sobě má tuto nespoutanost sílu a touhu.
Jak pracovat s dobovým námětem a dobovými referencemi tak, aby nepůsobily zastarale, ale naopak se snoubily s moderním pojetí grafické komunikace?
VM: Velmi důležité je dobové reference nebo námět brát jako jistou inspiraci, od které se pak můžete, nebo spíš musíte posunout dál a nebrat je jako nějaké hranice nebo vytyčené koleje, po kterých byste se měli vydat.
Jak vizuálně odkaz Coco Chanel přetavit do současnosti?
VM: Navazovat na jednoduchost, ve kterou věřila, která je ale velmi silná a rozhodně se odlišuje.
Co bylo pro vás hlavním motivem, který jste chtěla ve vizuálu odkomunikovat?
VM: Sílu, jednoduchost, nespoutanost, volnost a touhu jít si vlastní cestou.
Jako režisérka stojíte za divácky úspěšnými představeními letní scény divadla Kampa. Všechny spojuje hlavní hrdina nebo hrdinka z českých kulturních dějin. Inscenace Coco a Igor jako by plynule navazovala. Čím jsou pro vás tyto příběhy fascinující?
Adéla Stodolová: Pokaždé mě pohání hluboká vášeň pro příběh a pro lidi, kteří za ním stojí. Věnuju se postavám, které mají vlastní životní oblouk. Často začínají jako neznámí hrdinové, procházejí krizí, a nakonec si je dějiny vyberou a mluví se o nich dodnes. Věřím, že právě tenhle vnitřní vývoj rezonuje s publikem a dává představením opravdovou sílu. Mám ráda začátek 20. století, tu dobu, kdy se lámaly konvence v módě, v umění, v divadle. Posouvaly se hranice vkusu, funkčnosti i estetiky. A právě tenhle rozpor mezi avantgardou a tradicí mi dává prostor pro kreativní hru. Chci, aby mé inscenace byly zároveň poctou minulosti i mostem do současnosti.
Jakou optikou dnes nahlížíte na postavu Coco Chanel ?
AS: Coco je dodnes módní ikonou, ale zároveň komplikovanou osobností s kontroverzními momenty. Snažím se v inscenaci ukázat její genialitu vedle pochybností o vztazích, ve kterých se ocitla, rozhodnutích, která později kritici zpochybnili, i její politické styky během války. Nechci ji adorovat, ale dát divákům prostor k vlastnímu úsudku, aby viděli, jak se z ženy s vizí stala komplikovaná historická figura.
Co vás přimělo zaměřit se na příběh Coco a Igora?
AS: Je to jejich vzájemná jiskra – nejen profesionální, ale i osobní. Oba vytvořili něco, co se už nikdy nevrátilo: nový hudební i módní styl, který změnil dějiny. Milenecký rozměr jejich vztahu mi navíc umožňuje prozkoumat, jak se vášeň promítá do tvořivosti. A propojení jejich světů – módy a hudby, Paříže a Petrohradu – otevírá podrobnou síť kontrastů a také kontextů. Film Coco a Igor mě oslovil už před lety. Svěcení jara jsem na konzervatoři vnímala jako zásadní zážitek, a když jsem pochopila, že Chanel a Stravinský sdíleli kromě vášně i milostný příběh, bylo rozhodnuto. Oba dva ukázali, jak umění překračuje hranice disciplín.
Co může tento příběh dát dnešnímu divákovi a co je na něm aktuální?
AS: Zajímá mě téma rebelství: jak se projeví, když někdo skutečně věří své vnitřní intuici. Chanel i Stravinský bourali konvence, přestože riskovali odmítnutí i osobní ztráty. Myslím, že dnes je pro mladou generaci zásadní neřídit se slepě trendy ani diktátem velkých korporací, ale hledat si vlastní hlas. Příběh Coco a Igora ukazuje, že opravdová změna vzniká z vnitřního, nikoli vnějšího impulsu. Doufám, že divákům dá odvahu věřit svým nápadům a nebát se jít proti proudu.
Pro koho je představení určené?
AS: Představení je především určeno pro diváky, kteří hledají víc než „jen“ klasické divadlo. Tedy pro ty, kdo chtějí zažít komplexní, šest smyslů oslovující večer propojující módu, design a gastronomii. Pro lidi, kteří ocení možnost interakce a sdílené konverzace v jedinečném prostředí. Pro firemní klientelu – společnosti, které hledají inspirativní event pro zaměstnance či klíčové zákazníky formou speciálního večerního představení s večeří, prostě VIP zážitek. Pro módní a designové nadšence zajímající se o fashion, interiérový design, scénografii a konceptuální umění, kteří ocení detailní propojení estetiky a performance. Protože je to limitovaná edice deseti představení v roce 2025, chceme část vstupenek uvolnit do veřejného prodeje a část nabídnout firmám. Cílem je vytvořit prostor, ve kterém se všichni účastníci potkají v přítomném okamžiku, podpoří sdílení dojmů a nechají se unést všemi smysly.
Co vás osobně v rámci rešerší opravdu zaujalo?
AS: Coco Chanel a Igor Stravinský zůstali přáteli až do své smrti, a navíc zemřeli jen několik měsíců po sobě, to je skoro až osudové. Ukazuje to, jak hluboké pouto mezi nimi vzniklo, přestože žili v poměrně odlišných uměleckých světech. Myšlenka, že scénář může fabulovat jejich faktické časové propojení v New Yorku, kde byla Coco na představení o sobě a Igor tam už byl se svou hudbou. Baví mě ten moment, kdy se oba jen „minou“, ale přesto jde o symbolické setkání dvou géniů. Také Stravinského láska k andulkám a jak se mu Coco „pomstila“, když mu všechny jeho andulky vypustila. Jejich vzájemná komunikace – záhyby respektu, obdiv i určité rivality – je tématem, které mě nepřestává bavit.