Je načase se probudit a vnímat svět okolo nás, říká hudebník JR Smith z kapely Adams Traktor

To, že hudba v roce 2020 definitivně nabyla podoby jedné entity, ve které nehrají roli žánrové škatulky a vše se vzájemně propojuje, není žádná novinka. Ví to i JR Smith, umělec původem ze Seattlu, který se zamiloval do Evropy a žije tady už přes 20 let. Česko se pro něj stalo domovem stejně jako v případě producenta a zpěváka Gregoryho Darlinga, který spolupracoval mimo jiné s géniem filmové hudby Ennio Morriconem.

Společně dali v Praze dohromady nadžánrový hudební projekt s biblicko-recesistickým názvem Adams Traktor. Jeho sestavu doplnili bubeník a zakládající člen britské skupiny Tears for Fears Manny Elias, věhlasný baskytarista Fernando Saunders a v neposlední řadě kytarista Olda Krejčoves z tuzemských Monkey Business. Během procházky pražskou Stromovkou s frontmanem JR Smithem a producentem Gregorym Darlingem jsme v rozhovoru probrali hudební dědictví Seattlu nebo jak zásadní je v umění upozorňovat na palčivé problémy současnosti.

Gregory Darling: Vyrůstal jsem v prostředí klasické hudby. K rocku a tvrdším kapelám jsem se tak dostal až potom, co jsem dokončil uměleckou školu v Kalifornii. Kdybych měl jmenovat jednoho idola, byl by jím David Bowie kvůli pestrosti tvorby i stylu v průběhu let.

JR Smith: Už na začátku střední mě bavili třeba Van Halen, brzy jsem ale objevil kouzlo progresivnějších hudebníků jako Billy Idol, Siouxsie and the Banshees a The Sisters of Mercy. Pocházím ovšem ze Seattlu a zhruba od mých dvaceti let už se na mě hrnuly tamní kapely.

JR: Řekl bych, že Seattle patří mezi ta města, ze kterých se stalo rovnou synonymum pro konkrétní žánr. Když se budoval grunge, končil jsem zrovna studium na univerzitě. Tehdy stačilo vyrazit do malých klubů jako The Crocodile a užít si dnes zásadní kapely v době, kdy je nikdo neznal. Abych se přiznal, občas za moc nestály. Ale postupně se Nirvana nebo Soundgarden neskutečně vypracovaly, zároveň tam tou dobou fungovaly skvělé punkové skupiny jako L7.

JR: Evropa má podle mě mnohem víc koncertní kulturu. Lidi tady chodí na živá vystoupení, i když jim je klidně přes osmdesát let. V Americe návštěvníků s věkem výrazně ubývá, nicméně Seattle se vymyká. Město je plné klubů a v každém z nich narazíte na hudebníky, kteří hrají autorskou tvorbu, ať už jde o studenty nebo lidi v mém věku. Kytarová hudba měla v Seattlu svou tradici už dávno před grungem a trvá až dodnes.

JR: Už řadu let působím v oblasti technologií a telekomunikace. V rámci jedné sítě jsem odjel na pracovní pobyt do Evropy a jako spousta lidí se do ní naprosto zamiloval. Přijel jsem na pět měsíců, a nakonec zůstal na 22 let. V České republice jsem například několik let pracoval jako CEO jedné technologické firmy. Celým mým životem mě ale provázela hudba, v Seattlu jsem dělal DJ i promotéra.

Gregory: Žil jsem na jihu Francie, kde jsme měli studio s Julianem Lennonem. Zároveň jsem tam poznal svou budoucí ženu, která je Češka. Občas jsem za ní jezdil na výlet, ale vždycky jsem se rychle vrátil do Francie, protože tady byla hrozná zima. Trvalo roky, než jsem se aklimatizoval, ale postupně mi Praha rok od roku čím dál víc přirůstala k srdci.

Gregory: Napadá mě vášeň pro muziku i místní kultura. Brzy jsem si oblíbil i lidi, začal Česko respektovat a poprvé pocítil, že tady dokážu žít pohodlně. Po prosluněných letech s přáteli na jihu Francie mi to chvilku zabralo.

JR: Coby Američan jsem od přírody optimista. Po příjezdu do České republiky mi rychle došlo, že lidé tady jsou spíš realisti. Historicky si toho hodně prožili a naučili se na věci pohlížet trochu jiným filtrem. Ne všechno musí být přehnaně veselé a jásavé.

Gregory: Já to zbožňuju. V Los Angeles se kdekdo usmívá od ucha k uchu, a o den později se rozhodne spáchat sebevraždu. Český realistický přístup k životu mi dává mnohem větší smysl.

JR: Ano, česká společnost po vás nepožaduje, abyste se tvářil spokojeně 24/7. Je lepší být sám sebou a jeden k druhému upřímný. Dejte mi dobré zprávy, dejte mi špatné zprávy, ale řekněte to narovinu. Je v pořádku nebýt optimistický za každou cenu.

JR: To mě nikdy nenapadlo, ale dávalo by to smysl. Píšu teď přece jenom trochu temnější texty. Žena se mě dokola ptá, jestli bych nemohl pro změnu jednou napsat veselý song…

JR: Původně jsme ji chtěli vydat ještě před volbami, ale nelíbilo by se mi, kdyby se song spojoval pouze s politikou. Time To Wake Up poukazuje zároveň na globální oteplování, rasismus a další problémy, které řeší všechny země. Nechtěli jsme nahrát aktivistický song, spíš jen popostrčit k tomu, že je načase se probudit a vnímat svět okolo nás.

JR: Texty jsem naštěstí psal dřív, než to vypuklo. Každopádně na úplném konci videoklipu k Time To Wake Up najdete malý odkaz na současnou situaci.

Gregory: Mně pandemie ovlivnila hlavně v tom, že ve studiu trávím až příliš moc času. V tuhle chvíli je to vlastně má závislost a lockdown ji ještě umocňuje. Ale nestěžuju si, spíš naopak.

Gregory: Každý hudebník má jiné preference v rámci toho, jak pracuje. Nejprve jsme sestavu ladili, aby všechno fungovalo. Nikdy nevíte, co se stane, když do sebe spojíte několik různých komponentů. Naštěstí nakonec padla volba na úžasného Mannyho Eliase. Jakmile se přidal, všechno do sebe zapadlo. Bez schopného bubeníka nezní žádná kapela dobře a nic s tím nenaděláte. Bicí udávají rytmus a podkreslují vokály. Nakonec se povedlo sestavu vyladit na výbornou.

Gregory: Nepochybně, Fernando je stejně jako Manny opravdový „songster“. To znamená, že nehraje pro sebe, ale vždy zásadně pro celkový dojem písně. Pečlivě naslouchá, jak může song posunout dál.

JR: Fernando je zkušený hudebník, který vám dokáže vyrazit dech. Má enormní talent, a proto hrál s takovými velikány, jako jsou Joan Baez, Eric Clapton a hlavně Lou Reed.

JR: Velmi mě baví funky sound Monkey Business. S Oldou se známe mnoho let a patří mezi nejlepší kytaristy, které jsem kdy osobně poznal. Dodnes nedokážu uvěřit, s jakou lehkostí dovede jen tak složit báječný nový riff nebo bridge. Věděl jsem, že bez něj kapelu Adams Traktor dělat nechci.

Gregory: Při jeho vzniku bylo zásadní propojování stylů. Nejprve jsem se totiž milně domníval, že JR poslouchá jen kapely ze Seattlu, ale rychle mě vyvedl z omylu. Oba máme velmi rozmanitý vkus, proto bylo výzvou obsáhnout všechny naše chutě a propojit je skrze jednotlivé skladby tak, aby vznikla celistvá nahrávka. Postupně jsme poznávali nové věci a zároveň se po letech navraceli k hudebníkům, které jsme poslouchali jako děti. Občas jsme nad něčím vedli dlouhé diskuze, ale kreativitě nemůžete jen tak zabouchnout dveře.

JR: Nahrávka by ani zdaleka nebyla tak komplexní, kdyby ji neprodukoval Gregory. Narámně jsme se u toho bavili, protože nás dokáže mnoho věcí podobně nadchnout. Když nám například nějaký zvuk syntezátoru připomněl osmdesátkový synthpop, věděli jsme, že tam musí zůstat. Jde o reference, které si neseme s sebou a stále vyvolávají silné vzpomínky. Strávili jsme společně s celou kapelou dva týdny intenzivní práce v Gregoryho pražském 2 Lion Studio. Jméno desky už máme jasné. Během společné večeře jsem klukům říkal, jak si lámu hlavu s názvem. Ukázalo se, že bubeník Manny má na tyhle věci přirozený talent a po třech sekundách odpověděl jen slovem Quench. A bylo hotovo.

JR: Vlastně ano, jde o dvě slova, která k sobě symbolicky vůbec nepatří. Adam je biblická postava, Traktor zas odkazuje na farmy a ranče. Zrovna jsme na zahradě měli malou grilovačku, když se mí sousedi začali bavit o sekačkách na trávu. Neměl jsem, jak přispět do diskuze, v tom se na mě jeden z kamarádů otočil a zeptal se: „Už jsi viděl ten obrovský Adamův traktor?“ Okamžitě mě napadlo, že Adams Traktor se přímo nabízí pro jméno kapely.