Michal Dvořák a Terezie Kovalová o hudbě a nové show Vivaldianno: Shining Venice

„Naše snažení funguje na všech kontinentech a hudba se pro nás stává mezinárodním dorozumívacím prostředkem – esperantem napříč kontinenty,” říká Michal Dvořák, který se skupinou Lucie získal několik Českých slavíků a na kontě má i tři nominace na Českého lva. Klasické hudbě zasvětil posledních dvacet let svého života a to právě díky založení projektu Vivaldianno, který spojuje hudbu, 3D video, tanec a světelnou show v příběhu génia barokní hudby Antonia Vivaldiho. 

V nové verzi vtahuje diváky do zářících Benátek s magickou atmosférou. Právě název aktuálního představení Shining Venice totiž podle Dvořáka nejlépe vystihuje technologickou změnu a posun, kterým se letošní Vivaldianno liší od těch předešlých. Na českém turné show Vivaldianno hlasově doprovází charismatický herec Jiří Dvořák, pro anglickou verzi ho však nadaboval irský herec Pierce Brosnan, který v minulosti ztvárnil agenta 007. Je to poprvé, kdy Jiřího Dvořáka dabuje Brosnan, a nikoliv Dvořák Brosnana. „Je to skvělý herec se světovým věhlasem a spolupracujeme s ním i na dalším projektu Drawman, což je příběh Alfonse Muchy vyprávěný formou komiksové love story mladého kreslíře komiksů z New Yorku a studentky dějin umění z Paříže,” uvádí Michal Dvořák o Brosnanovi, který ale není první světově známá osoba, s níž má možnost spolupracovat. Už dříve spolupracoval například s německým autorem filmové hudby Hansem Zimmerem, a to při příležitosti 50. výročí Amnesty International. Dvořák spolupráci popisuje jako ,,první kontakt s velkým hudebním světem”.  

Michala Dvořáka hudebně nejvíce ovlivnila jeho vlastní babička. Na klavír začal hrát v sedmi letech, když žil s rodinou v Alžírsku. „Díky pobytu v exotické zemi se mi míchala klavírní škola francouzských a českých hudebních škol spolu s arabskou hudbou prostřednictvím dennodenních zpěvů z mešit a divokých tanců Tuaregů,” říká a vzpomíná, že ho i přes jeho velkou nevoli babička držela u piana až do přijetí na gymnázium, kde založil svou první hudební skupinu. On sám se teď snaží inspirovat k hudbě své děti: „Kluci hrají na všechno, co doma najdou, a to i pod odborným vedením mých skvělých kolegů. Ovládají bubny, housle, klávesy, kytaru, baskytaru i dnes neodmyslitelné digitální nahrávání a editace,” říká a dodává, že „stíhají i sportovat a chodit do školy.”

Mezi hvězdy show Vivaldianno patří i Terezie Kovalová, která po zpěvu a hře na klavír přešla k violoncellu. „Dali mě nejprve na zpěv a klavír, jenže u klavíru jsem se nevyvíjela tak rychle, jak zřetelně jsem byla muzikální. Po pár letech zjistili, že jsem zřejmě přeučený levák, a tak mě dali na violoncello. Pak už to jelo samospádem,” říká Kovalová. Až při svém prvním sólovém koncertu s filharmonií si ale mladá hudebnice uvědomila, že hře na violoncello se chce věnovat profesně. V pubertě s hraním totiž jako většina mladistvých chtěla skončit. „Ta síla orchestru za zády pro mě znamenala nekompromisní zkušenost,” svěřuje se. Otázkou tedy je, jak mají rodiče své děti přesvědčit, aby s hudbou nepřestaly? „Asi jediné, co bych rodičům doporučila v takový moment, je se o tom prostě otevřeně bavit. Neobviňovat, nevyčítat, ale se zvědavostí zjišťovat, jaký vztah ke hře dítě má. Může se stát, že chce s hraním seknout z pocitu, že je trapné a že si z něj spolužáci dělají srandu, i když ho to ve skutečnosti baví,” říká Kovalová, která svou hudební výuku začala už v pěti letech a vztah s hudbou popisuje jako intenzivní, plný lásky i smutku, který by ale za nic nevyměnila. Sama se pak dlouhá léta věnuje i výuce hudby na základní umělecké škole. „Letos je to první rok po 12 letech, co neučím. Po dlouhém rozhodování jsem usoudila, že je načase se posunout dál,” říká a dodává, že „nyní na školách učí daleko víc lidí, kteří se snaží výuku vést jinak, být aktivnější vůči novým trendům, snaží se se studenty celkově komunikovat jinak. Ale je třeba říct, že se nedivím, že u učitelů můžete narazit na nějaké psychické problémy, protože jejich platové ohodnocení je opravdu příšerné vzhledem k faktu, jakou práci mají vykonávat. Přála bych si, aby se k vzdělávacímu systému přistupovalo daleko pečlivěji, než jak se to dělá nyní.”

Kovalová se věnuje i hře na elektronické cello, přesto ale preferuje to akustické. „Ta kvalita zvuku se nedá nahradit, Elektronické cello má ale zase tu výhodu, že s ním můžu hrát tvrdší žánry bez obav, že nepůjdou nazvučit, a tím pádem nebudu slyšet. Navíc má elektrické violoncello trochu jiné poměry v tom, jak je ten nástroj stavěný, a člověk si na to prostě musí zvyknout. Zcela jistě mu taky nemůžu upřít, že vypadá efektně,” říká.

 „Až příliš často jsem ve svém životě slýchala, že něco nemůžu nebo nesmím. Být pankáč pro mě byla vždy cesta hledání vlastní autenticity a místa, kde v tom všem jsem já,” říká Kovalová. „Dělám si opravdu výrazný make-up, aby byl dobře vidět, protože většinou hráváme ve velkých sálech,” vypráví o přípravě na koncert. Netají se ani svou láskou k módě. „Módu zbožňuju roky, protože mi jednoduše umožnila být víc, než na co jsem se uvnitř cítila, a ukázala mi, jakou sílu má správně vybraný outfit. Atmosféra a nálada, to je pro mě móda,” říká a dodává, že „ne nadarmo má tolik módních domů za své ambasadory hudebníky. To, jací jsme uvnitř, se projeví v naší vizuální preferenci, v naší pohádce, kterou si sami o sobě nosíme v hlavě a móda nám ji pomáhá dostávat ven.” Dvořák věří, že prezentace tvoří součást hudby: „Kostýmní návrháři a scénografové dopomáhají současnému vyznění a estetice našich hudebních příběhů.”

Kdo dnes hudebně Michala Dvořáka a Terezii Kovalovou inspiruje? ,,Při tvorbě prvních desek jsem poslouchal Ricka Wakemana, Manfreda Manna, Yes, Petera Gabriela, Police, Prince a mnoho dalších, kteří utvářeli moji hudební pubertu. Dnes obdivuji šumění větru v korunách stromů, zvuk rozbouřeného moře a nejlépe ticho,” říká Dvořák. Pro Kovalovou jsou to pak například Susanne Sundfor, The Parcels, Crystal Fighters či Peter Gregson nebo Nils Frahm. „Inspiruje mě opravdu spousta hudebníků a žánrů,” dodává Kovalová.

Hlavními sólisty show Vivaldianno jsou letos i Jiří Vodička, Martina Bačová a samozřejmě Michal Dvořák a Terezie Kovalová. V nejbližší době máte příležitost show vidět například 13. prosince ve Žďáru nad Sázavou, 14. prosince v Plzni, 22. ledna v Havířově nebo 28. ledna v Brně. Více informací se dozvíte na stránkách vivaldianno.cz.