Na co do kina v červenci: Vanessa Kirby a Pedro Pascal jako fantastičtí superhrdinové

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Přestože akční sci-fi nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry, retrofuturistickou Fantastickou 4: První kroky s určitě nenechám ujít. Pedro Pascal v přiléhavém kostýmu ovšem není jediný důvod, proč si do diáře píšu datum 24. července. Snímek se vyhýbá klasickému příběhu o původu postav a rovnou nás zavádí do světa, kde už Reed Richards (Pedro Pascal), Sue Storm (Vanessa Kirby), Johnny Storm (Joseph Quinn) a Ben Grimm (Ebon Moss-Bachrach) zachránili lidstvo nejednou. Děj se odehrává v retrofuturistické době inspirované 60. lety, kdy jsou naši hrdinové milovanými celebritami, ale čelí dosud největší hrozbě – tajemnému vesmírnému božstvu Galactovi, který přichází zničit Zemi. Jeho předzvěstí je mlčenlivá stříbrná postava na surfu, kterou ztvárnila Julia Garner. Režisér Matt Shakman (známý ze seriálu WandaVision) ovšem nepřináší jen velkolepou podívanou, ale i nečekanou intimitu: ústřední dvojice, Sue a Reed, totiž čeká dítě. Právě motiv rodiny a společného boje dává filmu hlubší emoci, která odlišuje novou Fantastickou 4 od všech předchozích zpracování. Ve vedlejších rolích se objeví mimo jiné Natasha Lyonne, John Malkovich a Paul Walter Hauser. Pokud hledáte film, který kombinuje napětí a styl, První kroky jsou důvodem, proč si v červenci zajít do kina.

Jana Patočková, fashion features editor: Letní škola, 2001, která se poprvé představí ve festivalové premiéře v Karlových Varech, vznikala osm let. Režisér a autor Dužan Duong ve svém celovečerním debutu vychází ze svých autentických zážitků a vzpomínek, jež se vážou převážně k dospívání ve vietnamské tržnici v Chebu. Duong patří k první generaci původem vietnamských filmařů, kteří vyrostli v Čechách, a předávají publiku svoji zkušenost lidí, kteří hledají a objevují svoji identitu. Podobně jako v tvorbě animátorky Diany Tam Van Nguyen nebo hudebníka Ankiho je tato zkušenost a její vykreslení stěžejní a určující. Pro Duonga jsou nejsilnějšími zážitky ty spjaté s dětstvím stráveným v Chebu na přelomu milénia. „Bylo to období plné dobrodružných zážitků a zábavy, ale neslo s sebou i několik bolestných momentů. Právě tato směs pocitů se stala inspirací pro můj film,“ vysvětlil pro Deník N. Snímek, jenž se pyšní přídomkem první český viet-film, se točil nejen v Česku, ale i na Slovensku a ve Vietnamu. Odehrává se ale hlavně na chebské tržnici, kde nás vtáhne do příběhu rodiny, do níž se po letech vrací z Vietnamu syn, jehož tam vychovávala jeho babička. Místo vřelého přivítání ho čeká odcizený otec, ustaraná matka a mladší bratr, který mu nic nedaruje. Mezi nažehlováním pokémonů na trička, drilováním češtiny a randěním u jezera vyplouvá na povrch tajemství, jehož odhalení převrátí život tržnice vzhůru nohama... S lehkostí a vtipem vyprávěný snímek je autentickým pohledem do komunity očima první vietnamské generace, která tady dospěla. Letní škola, 2001 slibuje coming-of-age zážitek, jaký tu ještě nebyl. Nemůžu se dočkat.

Kateřina Špičáková, online editor: Když jsem procházela přehled červencových filmových premiér a hledala tu jednu, kterou doporučím, zastavila jsem se například u hororu Vrať mi ji, který je v komunitě žánrových fanoušků velmi očekávaný a v prvních ohlasech označovaný za nevídaně děsivý a brutální. Zaujalo mě i drama Ondřeje Provazníka Sbormistr s Jurajem Lojem v hlavní roli, které se vrací ke kauze sexuálního zneužívání v pěveckém sboru Bambini di Praga. Jakmile jsem ale v seznamu došla na konec měsíce, bylo vymalováno. Coby kovaná mileniálka, navíc rodilá Pražačka, miluju Vorlův Gympl. O mnoha titulech se říká, že jsou to generační filmy, u tohoto to ale platí a zcela neironicky jej považuji za jednu z nejlepších komedií, které v Česku vznikly po roce 2000. Navazující Vejška měla také svoje kouzlo. Co přinese závěr trilogie s názvem Džob, teprve zjistíme: Jiří Mádl v rozhovoru pro Vogue CS mluvil o zkoumání vnitřního vlčáctví, které titulní hrdiny příběhu neopouští ani ve středním věku. Já se těším.

Natalie Debnárová, online editor: Quentina Dupieux sleduju už dlouho. Od doby, co natočil film o vraždící pneumatice (Rubber), jsem pochopila, že tahle absurdní francouzská mysl ví přesně, co dělá – a co nedělá schválně. Jeho humor je natolik svérázný, že se buď zamilujete, nebo odejdete z kina. Já jsem zůstala, ale také jsem občas měla co dělat. Teď se vrací s The Piano Accident, filmem o… no, právě. O čem? Trailer napovídá, že se děj točí kolem jedné klavírní nehody. Film vypráví o dobrovolné izolaci internetové hvězdy po nehodě na jedné chatě se svou asistentkou, což by mohlo slibovat poměrně svéráznou atmosféru plnou úvah o médiích a celebritách. Těším se na ten kontrast i na dialogy, které nikam nevedou, ale stejně v nich člověk najde zrcadlo své vlastní vnitřní zmatenosti. Na kameru, která sleduje banální situace s vážností shakespearovského dramatu. A hlavně na to, že se v kině zase jednou zasměju ne proto, že je něco vtipné, ale protože to prostě nedává žádný smysl – a právě v tom je největší svoboda. Je léto a tyto bizarnosti k němu podle mě prostě patří.