Když vás vánice v prosinci zažene do kina, zkuste tyto premiérové filmy

Kateřina Špičáková, managing editor: Bryan Fuller je scenárista a tvůrce, který stojí za seriály Hannibal a Američtí bohové. Ve svém režijním debutu opět spojil síly s Madse Mikkelsenem, který ve stylizovaném akčním hororu figuruje jako parťák malé holčičky Aurory (Sophie Sloan). Poté, co jí jednoho večera zmizí rodiče, je přesvědčená, že je unesla prachová příšera, která žije pod její postelí. Na pomoc si povolá tajemného souseda (Mikkelsen) a výměnou za celé své kapesné si jej objedná jako nájemného zabijáka – té příšery. Film skáče z reality do světa dětské fantazie, zlo se v něm skrývá ve stínech a pravda je děsivější než sebestrašidelnější bubák. V jedné z vedlejších rolích uvidíme Sigourney Weaver a o kostýmy se postarala dvojice zkušených francouzských kostýmních designérů Olivier Bériot (který navrhoval například kostýmy pro zahajovací i ukončovací ceremoniály LOH 2024 v Paříži) a Catherine Leterrier.

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Po listopadovém filmovém záznamu koncertu skupiny Queen se v prosinci určitě půjdu podívat do kina na hudební dokument o další legendární kapele. Ten sice vznikl už v roce 2009, ale i po letech stojí za to ho vidět. Jde totiž o první celovečerní dokumentární snímek o The Doors plný do té doby nezveřejněných záběrů a ukazuje přesně, proč a jak se skupina a její zpěvák Jim Morrison stali takovými legendami. Režisér Tom DiCillo odvedl skvělou práci a to, že si přizval také Johnnyho Deppa, jehož nezaměnitelný hlas dokumentem provází, je už třešnička na dortu. 

Jana Patočková, fashion features editor: Film Architekt je inspirovaný skutečným příběhem dánského architekta Otto von Spreckelsena, jenž coby neznámý vyhrál architektonickou soutěž vypsanou prezidentem Mitterrandem pro vznik nové pařížské dominanty. Tu dnes známe jako La Grande Arche v obchodní čtvrti La Défense. Do té chvíle padesátiletý Dán postavil pouze čtyři budovy: svůj dům a tři malé kaple, a život zasvětil především výuce a hledání rovnováhy mezi prostorem, světlem a duší člověka. Jeho Velký oblouk je prostý, geometricky čistý, inspirovaný ideou brány k nebi. Nejde ovšem o prostý životopis, ale spíš o výpověď o ryzosti umění, tvůrčích vizí a neoblomnosti autora. Zásadový architekt totiž musí za svou vizi, s níž konkurz vyhrál, i dále bojovat. Má proti sobě totiž jak ekonomické, tak politické zájmy a snahy o zkorumpování jeho vizí i jeho samotného. Věčné téma o umění a zaprodanosti se tentokrát odvíjí doslova na půdorysu monumentu, jenž je dodnes jednou z dominant Paříže.

Natalie Debnárová, on-line editor: Atropia je celovečerní debut Hailey Gates a jde o její satirický pohled na válku, herectví a performanci. Film se odehrává na americké vojenské základně, která je simulací fiktivní země. Vojáci trénují v realistickém prostředí, herci hrají civilisty, a hranice mezi válečnou realitou a divadlem se stírá. Hailey Gates tak kritizuje mediální konstruování války a zároveň ukazuje, jak moc je identita performativní. Film získal Grand Jury Prize na festivalu Sundance. Vtipná a zároveň bolestná konfrontace s absurditou moci, brilantní herecké výkony (Alia Shawkat) a vizuálně neobvyklý přístup, to je přesně to, co mě dokáže odpoutat od vánočních svátků plných příbuzných, hluku a mnoha povinností.

Sandra Mai Tranová, social media manager: Křehkost vztahů, intenzivní emoce, platonické lásky. Kde je realita a kde už si jen idealizujeme člověka, po kterém toužíme? A přijde pak i deziluze? Konec roku vždycky přináší bilancování a trochu toho sladkobolného sentimentu. Ohlížíme se za zkušenostmi, které jsme nabrali, i za novými vazbami, které jsme stihli vytvořit. Ne že bych jindy sahala po jiném žánru než po romantice… A o čem je tenhle film? Středoškolská studentka Johanne se bezhlavě zamiluje do své učitelky francouzštiny a své pocity si zapisuje do deníku. Když její texty objeví matka s babičkou, počáteční šok z intimních detailů brzy vystřídá respekt k tomu, jak silně a kvalitně jsou její zápisky napsané. Zatímco přemýšlejí, jestli by vůbec měly spatřit světlo světa, Johanne se snaží vyznat ve svých romantických fantaziích. Norské drama Sny (v originále Drømmer) z roku 2024, které napsal a režíroval Dag Johan Haugerud, je součástí trilogie Sex–Love–Dreams a odhaluje, jak umí být mezilidské vztahy něžné, zmatečné i bolavé.