Anekdota

Jako designér sice navrhuji produkty či objekty s jasnou funkcí, myšlenka a symbolika jsou pro mě ovšem často stejně důležité jako samotná forma a funkce. Zároveň mám velmi blízko ke konceptuálním přístupům a přesahům, které se snažím uplatňovat napříč svou prací. Takže z toho, že jsem si mohl sáhnout na takto abstraktní zadání od společnosti Philip Morris, pro jejichž iniciativu Svět bez kouře instalace vznikla, stále čerpám. Tato iniciativa si totiž klade za cíl edukovat ohledně škodlivosti kouření a představit vědu a výzkum, který stojí za bezdýmnými alternativami, jež pomáhají zlepšit kvalitu života cestou odstranění cigaretového kouře. Můj objekt představuje symbolický náhled do budoucnosti. Jedná se o archeologický objev, který prezentuje vykopávky předmětů zvaných popelníky. Tyto pomůcky jsou datovány přibližně ke konci dvacátého století. Společnost, ve které ta vykopávka rezonuje, ale už prošla proměnou životního stylu a archeologové tak ty nádoby popisují jako předměty patřící do dávné minulosti. Docela mě bavilo lidi takto přivést k myšlence zbytečnosti kouře a popela. Chtěl jsem vytvořit výzvu k nám samotným: Žijme v budoucnosti, ne v minulosti. Viděl jsem v tom příležitost navrhnout nejen zajímavý výtvarný objekt, ale také předat dál určitou myšlenku. A v neposlední řadě jsem také zastáncem celé myšlenky iniciativy, protože jsem se sám před několika lety vymanil z područí kouře právě díky novým alternativám. 

Jan na objektu pracoval skoro týden nepřetržitě a pak je tam spousta dalších odborníků, kteří museli být přítomni celé realizaci, včetně elektrikářů a zámečníků. Nejtěžší bylo vymyslet postup, jak všechno dostat dovnitř. Vysvětlovat, proč potřebuji tolik různých druhů hlíny, popelníků a všech ostatních předmětů. Hlínu jsme vykopávali na různých místech, abychom získali co nejvíce různých barev země. Zeminu jsme sušili na prudkém slunci, ale déšť nám přípravy instalace časově zkomplikoval. 

Určitě bude, minimálně je to cenná zkušenost. Je to jednoduché, design pro mě musí mít přesah. Já si nemůžu jen sednout a něco na sílu tvarovat, rozkládat, analyzovat. To pak může udělat jakýkoli jiný technik, kreativita vždy tkví v tom, vystoupit z předpokládané perspektivy právě díky osobnímu angažmá. Takže ano, příběhy ovlivňují mne a mou práci stejně jako touha objevovat nové koncepty, přesně jako v případě objektu Minulost pohledem budoucnosti. 

Záleží, třeba osvětlení Dew Drops, které je v prodeji od začátku letošního roku, si nachází cestu do zajímavých projektů, z toho mám radost. Já potřebuji, abych si věci, které vytvořím, dokázal sám obhájit, aby to, co z nich vyzařuje, byla ta emoce, kterou do toho sám vložím, proto nemám rád, když je pak výsledný produkt jen kusem odpovídajícím současným tendencím, do kterých navíc zapadá. To je pro mě zbytečná práce, to nechci dělat. 

Tu samozřejmě řeším taktéž, i když se její myšlenkou snažím nesvazovat. Věřím, že v tomhle je důležitá taky role výrobce. Například svítidla Night Birds se vyrábějí ze skleněných granulí, de facto z recyklovaného skleněného odpadu, který se v huti generuje během výroby skla. Postel Tatran zas kompenzuje každá spálený strom jedním novým vysazeným. To je podle mě skvělé, tento přístup je mi velmi sympatický.