Vizionářka Zaha Hadid: „Architektura není klasická práce, je to životní styl.“

V roce 1988 se uskutečnila v newyorském Museum of Modern Art výstava s názvem Deconstructivist Architecture, kde své projekty představila i Zaha Hadid, osmatřicetiletá architektka iráckého původu. Její nepřehlédnutelné futuristické stavby dnes patří k vrcholům současné architektury.

„Kdybych chtěla vést jednoduchý život, nestala bych se architektkou. Pokud někdo touží po práci od devíti do pěti, aby pak mohl jít domů relaxovat, ať si nevybírá architekturu. Tohle není zaměstnání, ale životní styl,“ tvrdila Zaha Hadid, která se dostala na seznam stovky nejvlivnějších žen světa.

Představitelka takzvaného dekonstruktivismu se narodila 31. října 1950 v Bagdádu v bohaté rodině. Její matka Wajiha byla umělkyní, otec Muhammad Al-Hádždž Husajn Hadíd se prosadil coby průmyslník. „Když jsem byla dítě, viselo v mém pokoji šišaté zrcadlo. Docela mě děsilo. Na druhou stranu mě jeho tvar fascinoval natolik, že nejspíš právě tady se zrodila moje láska k asymetrii,“ uvedla později Zaha. Zároveň se nechala slyšet: „Sama jsem si už jako dítě navrhla pokojíček. Všechny neskutečně zaujal. Myslím, že byl nejkopírovanější v celém Bagdádu.“ 

Rodiče svoji talentovanou dceru zapsali do internátních škol v Anglii a ve Švýcarsku. Ta následně vystudovala matematiku na Americké univerzitě v Bejrútu a kvůli studiu architektury se přestěhovala do Británie. Architektonickou kancelář s názvem Zaha Hadid Architects založila už ve svých třiceti letech v Londýně.

„Jsem sova, nejlépe se mi tvoří v noci,“ prohlašovala Zaha Hadid. Vycházela z dekonstruktivismu. V roce 1993 navrhla požární zbrojnici ze skla a betonu v německém městě Weil am Rhein a šlo o její první zrealizovaný projekt. Postupně se ale dostala k plynulým liniím a podle jejích návrhů postavili třeba skokanský můstek v Bergiselu u Innsbrucku nebo terminál příměstské dopravy ve Štrasburku. A její návrh Rosenthalova střediska pro současné umění v americkém Ohiu? „Je to nejvýznamnější budova ve Spojených státech od doby studené války,“ psal list New York Times. Zaha dílo představila v roce 2003, kdy už dávno platila za celebritu. 

„Jsem hrozná puntičkářka a všude se snažím být přesně na čas. Jednou jsem seděla v letadle do Frankfurtu, když kapitán ohlásil závadu a oznámil zpoždění. Věděla jsem, že bych na svoji přednášku dorazila pozdě, a žádala jsem, aby mě dostali do jiného letadla. Letecký personál mi to vymlouval, pak si ale někdo z nich náhodou všiml, že jsem na titulní stránce takového toho leteckého časopisu, který je zastrčený v každé kapse sedadla, a najednou se nemožné stalo možným. Na přednášku jsem dorazila včas!“ 

Zaha Hadid navrhla také hlavní budovu firmy BMW v Lipsku, výstavní areál v Zaragoze, muzeum MAXXI v Římě, operu v čínském Kantonu nebo egyptský pavilon na Expo v Šanghaji. Podle jejího projektu vyrostl šestatřicetipatrový mrakodrap Henderson v Hongkongu. Cena pozemku, na kterém stojí, se vyšplhala na 3 miliardy dolarů, což z něj v roce 2017 činilo nejdražší parcelu světa. 

Mezi její další významné projekty patří budova One Thousand Museum v Miami, jehož výstavba stála okolo 500 milionů dolarů. Vysoká cena je přičítána výraznému zvlněnému exoskeletu, který je vyroben z 5000 skleněných vláken. Ne vždy ale byla její práce přijímána s nadšením. V lednu 2005 vyhrála soutěž na stavbu nového městského kasina ve švýcarské Basileji. U samotných Švýcarů však pochopení nenašla. Rozhodla se tedy návrh přepracovat a představila usedlejší variantu. Ale i proti ní se zvedla vlna nevole a bylo vyhlášeno referendum. Výsledek? Většina respondentů řekla architektce opět jasné ne. 

„Zaha o sobě s oblibou prohlašovala, že není příliš dobrá diplomatka. Ráda říkala věci na rovinu. Měla však dobré srdce. Vždycky si i navzdory svému nabitému programu udělala čas na blízké,“ řekl o ní její o jedenáct let mladší kolega Patrik Schumacher. Ten se v roce 1983 zapsal do její kanceláře na praxi a od roku 1988 pro ni pracoval nastálo. Dokonce se spekulovalo, že kromě pracovního vztahu oba architekty pojí i ten milostný. To ale Zaha nikdy nepotvrdila a oficiálně žila sama ve svém londýnském bytě. 

Milovala výrazné šperky, na významných akcích ohromovala obřími náhrdelníky či prsteny a extravagantními šaty. Figurovala na seznamu 50 nejlépe oblékaných lidí světa a spolupracovala s řadou kultovních značek, jako je Chanel nebo Adidas (kolekci bot navrhla společně se zpěvákem Pharrellem Williamsem), Swarovski nebo značkou „voňavých“ bot Melissa. V roce 1999 navrhla jevištní výpravu ke světovému turné britské skupiny Pet Shop Boys s názvem Nightlife. 

„Moje práce se nedá zaškatulkovat. Možná proto, že jsem žena a taky Arabka. A v těchhle oblastech budeme vždycky narážet na předsudky,“ uvedla před novináři poté, co jako první žena obdržela v roce 2004 Pritzkerovu cenu za architekturu. 

Hadid zaměstnávala 400 lidí a svoji pozornost zaměřovala hlavně na mladé – polovina zaměstnanců nedosahovala třiceti let. V Čechách se proslavila jako členka poroty, která vybrala nakonec neuskutečněný návrh architekta Jana Kaplického na novou budovu Národní knihovny v Praze na Letné ve tvaru blobu (takzvanou Chobotnici). A přímo podle jejího návrhu se zrodila krásnější tvář pražského Masarykova nádraží, kde vyrostlo osm budov na obou stranách magistrály. „Vypsali jsme soutěž, kam se přihlásila skutečná esa. Projekt Zahy Hadid byl ale jasně nejlepší, přinesl do Prahy světovou architekturu,“ uvedl Marek Dospiva, spoluzakladatel společnosti Penta Investments, jež se na projektu podílela.  

Zaha Hadid zemřela na infarkt 31. března 2016 v miamské nemocnici, kde byla hospitalizovaná se zánětem průdušek. Bylo jí 65 let. „Zaha Hadid byla inspirací a její odkaz žije dále v jejích nádherných budovách v Londýně a po celém světě,“ prohlásil po její smrti bývalý starosta Londýna Boris Johnson. A ostatní potvrzují: „Zaha Hadid byla ze všech architektů posledního desetiletí tím nejvlivnějším.“