Co je dnes láska? A existuje ta opravdová? Ptali jsme se těch, kteří nás inspirují

Jak se podle vás proměňuje pojetí lásky v době, kdy sdílíme téměř všechno, ale osobní blízkost občas chybí? 
 
Nemyslím si, že by se láska zásadně proměnila. Spíš mám pocit, že je dnes potřeba ji víc chránit. Alespoň pro nás s Danielem to znamená vědomě si část našeho vztahu nechat jen pro sebe. Možná si tím z pohledu byznysu trochu ubližujeme, ale blízkost je pro nás cennější než viditelnost. Letos spolu slavíme deset let a jsme si blízcí stejně jako na začátku, možná ještě víc.
 
Co je pro vás dnes láska? 
 
Láska je základní energie, bez které věci ztrácejí smysl. Ať už jde o partnerský vztah, přátelství nebo práci, bez lásky zůstávají nenaplněné. Pro mě je láska pocit, že něco dává hlubší význam a že v tom nejsme sami.

Jak se podle vás proměňuje pojetí lásky v době, kdy sdílíme téměř všechno, ale osobní blízkost občas chybí?

Řekla bych, že na první pohled jsme si všichni blíž a láska je přístupnější, ale opak je pravdou. Člověk se ztrácí v množství možností a občas zapomíná žít mimo obrazovku telefonu. „offline” a mít skutečné spojení je v dnešní době jedna z nejvzácnějších komodit.

Co je pro vás dnes láska?

Láska je o sdílených okamžicích a pocitech štěstí. Pro mě je to teď momentálně čas strávený s rodinou, ale klidně i jakékoliv nové životní dobrodružství nebo projekt, který mi dává smysl. Aktuálně takovým projektem je aplikace na podporu finanční gramotnosti Money Monsters, kterou budu spouštět už tento rok.

To je těžká otázka a nedokážu v ní být stručná a ani nechci zobecňovat. Za mě asi, pokud tam není blízkost, není co sdílet. 

Co je pro vás dnes láska?

Péče, starost, zájem, naslouchání druhému, dialog, snaha o pochopení a dobrodružství.

Vnímám, jak jsme přepracovaní, přestimulovaní a pod konstantním tlakem na výkon ve všech oblastech života (je však možné, že si to projektuju. Ale něco mi říká, že ne.). I přesto si myslím, že když do našeho života vstoupí něco opravdového, bytostného, upřímného, stále to poznáme. Tu ryzost stále rozeznáme mezi vším tím šumem, smogem a spamem.  A možná právě s přehlceností souvisí i to, že láska dnes víc než kdy jindy potřebuje ticho, skutečnou intimitu, ničím nerušenou pozornost. A především přítomnost.

Bezpečí. Život. Hravost. Opravdovost. Přijetí. Společný růst. Křehkost. Síla. 

Myslím, že je o to důležitější vyčlenit si čas na to, kdy budete jen spolu a bez elektroniky. I kdyby to mělo být hodinu před usnutím v posteli. Mít možnost být stále v kontaktu neznamená samozřejmost, a to platí i v případě partnerské důvěry. Je potřeba o lásku pečovat a vynakládat úsilí z obou stran, aby byla udržitelná a stále krásná.

Co je pro vás dnes láska?

Pro mě láska je pocit, který přetrvává. Nevidíme ho, neslyšíme a často v těžkých chvílích ani necítíme, ale uvnitř sebe víme, že tam stále je. A také že láska je vratká, proto s ní musím opatrně nakládat.

Věřím, že lásku je potřeba si do určité míry střežit a nedělat z ní produkt na sociálních sítích, i když je to velké lákadlo, protože láska dobře prodává. Takže ano, moderní doba má velký podíl na změně vnímání lásky, ale stále to stojí na každém z nás, do jaké míry to dovolíme. Soukromí je za mě obrovská komodita, které je potřeba si vážit.

Láska je pro mě základní esencí života, která je zároveň obrovským darem, protože není samozřejmostí, že ji každý na cestě životem zažije. A to je ten smutný úděl – že jsou mezi námi i tací, kteří ji nepoznají.

Pozoruji, jak mizí.. z parků, ulic, restaurací, tramvají. Nevidím propletené prsty, pohledy do očí, štěstí, které jako aura obklopuje zamilované. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Držet se za ruce? Jak? Když v jedné mám mobil a v druhé trojúhelníček pizzy? Naštěstí láska není výsadou mládí.... Zamilovávají se lidé v každém věku. Tak naděje, že nezmizí úplně, tu je. Sdílená touha jiskří, nelze si nevšimnout, stačí zvednou oči. A inspirovat se jinde než na obrazovce. 

Láska je pro mě dobrodružství a mám to tak bez ohledu na věk. Dobrodružství těla, ducha a mysli. Probouzí ve mně takou energii, že jsem schopna dělat věci, které i mě překvapují. A když mi to zrovna s nikým nejiskří, stačí být zamilovaná do sebe.

V době, kdy sdílíme skoro všechno, začne být nejvzácnější to, co si necháváme jen pro sebe – ticho, dotek, skutečnou přítomnost. Blízkost už není o viditelnosti, ale o opravdovosti.

Láska je dnes pro mě klid, respekt a svoboda. Bez dramatu. S lehkostí. Taková, co dýchá.

Mám pocit, že dnes o sobě víme víc než kdy dřív, ale paradoxně si jsme méně blízko. Vztahy a hlavně seznamování mi přijdou hodně „instantní“ – rychlé a povrchnější. Myslím si, že láska dnes spočívá v ochotě zpomalit, být přítomný a nesdílet všechno s celým světem, ale jen s tím jedním člověkem.

Je to objetí mého partnera, úsměv mojí malé dcerky, povzbuzení od rodiny, blízkost kamarádky… Láska má mnoho podob. Je to pro mě blízkost, důvěra a sounáležitost. A něco, bez čeho si svůj život nedokážu představit.

Je možné, že o sebe cez sociálne siete dnes vieme viac než kedykoľvek predtým. Poznáme, kde chodíme na kávu aj na dovolenku. Zdieľame naše nálady aj rutiny. Ale nie je to len ilúzia blízkosti? Mne osobná blízkosť nechýba – práve naopak. Tá skutočná sa neodohráva v mojich stories, ale v každodennej ceste k prítomnosti seba a mojich najbližších. A blízkosť pre mňa nie je o tom, koľko o sebe vieme, ale o tom, koľko pri sebe naozaj sme.

milovať
budem ťa
každé ráno
každú noc
milovať
budem sa
v dobrom
aj v zlom
milovať
keď sa budem
vtedy budem
milovať

Když padne kosa na kámen (oblíbená a velmi trefná hláška mého blízkého kamaráda a kolegy, kterou rád používám), lidi neumí být autentičtí. Něco cítí a neumí, nebo se spíš bojí či stydí to říct nahlas, ať už je to cokoli, co v tu chvíli mají na mysli. Bez času na kalkul umí dnes reagovat málokdo a tuhle slabost (nebo naopak sílu) já poznám na protějšku po první větě. A je tristní že u 90 % „adeptů” už nemám zájem druhou větu konverzace rozvíjet.

Láska je pro mě momentálně možnost být sám sebou, sám svým pánem v banálních úkonech běžného života. Uvědomění si toho, že se rád vracím do rodného města. Pocit té absolutní lásky, to uvědomění, kde začínají mé rodné kořeny. Že to, co mi bylo dříve málo a bezcenné, je pro mě dnes hodnota pocitu nevyčíslitelná – jak láska k rodině, tak k místu.