Žabky ve městě. Je opravdu OK nosit plážové pantofle do práce?

Kritikům žabek připadají odhalené prsty nechutné. Nikdo není zvědavý na pět prstíků často komicky přečuhujících přes okraj boty jako smutné obřezané párečky. To samé platí pro obludně vykroucené palce. Znáte ho určitě taky, takový ten jeden prst (nejčastěji palec nebo malíček), který ne a ne vypadat dobře i přes veškeré snažení vaší pedikérky. Stalo se snad z obnažených prstů podobné faux pas, jako když je vám omylem vidět bradavka nebo zadní „kasička“? Ukazovat se od kotníků dolů nahý jako by bylo novým hrdelním prohřeškem proti fashion etiketě. 

„Prstíkovým“ puritánům, kterým z bosých nohou naskakuje husí kůže, se jistě můžeme posmívat, ale fakt je, že v případě žabek je třeba mít na paměti i bezpečnost. Zrovna dneska jsem třeba mluvila s paní, jejíž maminka si každé léto zlomí malíček, protože s železnou pravidelností vždycky uklouzne přes hranu gumové žabky. Se rčením, že pro krásu se musí trpět, ovšem další léto zase své oblíbené žabky vytáhne. A ani já nejsem bez viny. Moc dobře si vzpomínám, jak moje gynekoložka s hrůzou v očích ukázala nejdřív na moje břicho v osmém měsíci, pak na moje žabky a důrazně pronesla, že „tyhle“ boty rozhodně ne, protože v nich můžu lehce zakopnout. 

Manhattanský guru přes nohy, podiatr doktor Rock Positano, se kterým jsem před lety mluvila o syndromu hot foot, když byly v módě zapařující se plastové boty, se o rizicích dlouhého chození v žabkách také umí celkem rozpovídat. Poslední dobou prý pravidelně řeší klientelu, která si stěžuje, že ji po hodinách cupitání v žabkách bolí chodit. „Lidé si neuvědomují, že když jste na dovolené, trávíte čtyřikrát víc času chozením nebo stáním než obvykle,“ popisuje. „Naše chodidla, kotníky a dolní končetiny na to prostě nejsou zvyklé.“

Já se o své bosé nohy ve městě začala obávat teprve nedávno: cestou do metra v gumových žabkách, které jsem si přivezla z dovolené, jsem málem skončila holými prsty v loužičce velmi podezřelé tekutiny. A přiznám se, že při představě, co všechno by ona tajemná, viskózní kapalina mohla být, se mi pořádně navalilo. Návrhářka Emily Dawn Long má pro tyto situace řešení: první věc, kterou udělá po návratu domů, je, že si nohy pořádně umyje. „Mám na to dokonce speciální kartáček,“ vysvětluje, chvilku se odmlčí a dodá: „...a pokaždé mě zarazí, jak moc špinavé ty nohy mám.“

Samozřejmě že i já si vždycky před spaním nohy pořádně vydrhnu kartáčem, se špinavýma nohama bych se do svého povlečení z egyptské bavlny rozhodně neodvážila, ale doktor Positano mě brzdí. I ta nejmenší oděrka na chodidle se totiž může stát vstupní branou pro bakterie. A přidává historku, jak se jedna jeho pacientka jednoho krásného newyorského dne procházela Central parkem naboso. „Vůbec si nevšimla, že má na noze ranku nebo říznutí,“ vypráví. „A co čert nechtěl, chytila nepříjemnou infekci, které se nemohla skoro dva měsíce zbavit.“

Co si z toho vzít? Nosit žabky ve městě nemusí být faux-pas, rozhodně ne co se týče módy, ale stát nebo chodit v nich několik hodin už může být problém. Zdravotní problém. Já osobně jsem to vyřešila tak, že žabky ve městě nosím jenom na pohodový nedělní brunch. V pracovní den mě v nich neuvidíte.