Allen Ginsberg, americký beatník, král českého majáles a otec hnutí Flower Power

20.–21. listopadu 1965, pochod proti válce ve Vietnamu. Den před akcí publikuje básník Allen Ginsberg esej How to Make a March/Spectacle a studentům z univerzity v Berkeley poradí: „Vezměte s sebou spoustu květin, rozdávejte je policistům, novinářům, přihlížejícím. Proměňte politický protest v mírumilovné divadlo. Odzbrojte agresi láskou a klidem!“ A právě tahle demonstrace se do dějin zapíše jako počátek hnutí hippies. Pod heslem Flower Power vyjadřovaly volnomyšlenkářské květinové děti svou touhu po lásce, míru, svobodě, nenásilí, lidské sounáležitosti a toleranci. Květiny byly jejich štítem, jejich mírovým symbolem. Protestující si je dávali do vlasů, zasazovali je do hlavní pušek policistů a vojáků, rozdávali je kolemjdoucím…

„Naše hlavy jsou kulaté, aby naše myšlenky mohly měnit směr,“ tvrdil americký básník, jenž se narodil 3. června 1926 do židovské rodiny v Newarku jako Irwin Allen Ginsberg. Měl o čtyři roky staršího bratra Eugena. Jeho otec Louis Ginsberg byl středoškolský učitel a básník. Matka Naomi trpěla paranoidní schizofrenií. Při záchvatech nemoci bývala agresivní a nebezpečná nejen sobě, ale i svému okolí, často proto pobývala v psychiatrických zařízeních. Její psychické stavy silně poznamenaly dětství obou bratrů. 

Po dokončení Eastside High School v Patersonu přijali Allena na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku, kde se zapsal na anglistiku. Na škole se potkal s Jackem Kerouakem, který ho seznámil s Williamem Sewardem Burroughsem a dalšími bohémy. Do deníku si zapsal, že na škole prožil své první drogové i sexuální zkušenosti. Mezi jeho milence patřili i Lucien Carr a David Kammerer. Mezi těmito muži došlo 13. srpna 1944 v parku Riverside v New Yorku k hádce, která vyvrcholila pobodáním Kammerera. Zraněného muže hodil Carr do řeky Hudson, kde se nešťastník utopil. Carr se šel udat na policii a coby mladistvý si odseděl dva roky. Allen Ginsberg o téhle události napsal na podzim 1944 prózu The Bloodsong. Děkan měl ale výhrady k tomu, aby byl publikován text, jehož hlavní hrdina je vrahem a zároveň studentem Kolumbijské univerzity. Allen Ginsberg měl na triku další škraloupy a nakonec byl z univerzity vyloučen. 

Kvůli své homosexuální orientaci nebyl odveden do armády, nemusel tedy narukovat na bojiště druhé světové války. Živil se jako poslíček, umývač nádobí a chvíli byl i u obchodního loďstva. Pak se vrátil na Kolumbijskou univerzitu, kde v roce 1948 získal titul bakaláře. V té době užíval LSD, o droze napsal dokonce oslavnou báseň Kyselina lysergová. O rok později nastoupil do Státní psychiatrické léčebny v New Yorku, kde strávil osm měsíců. Důvod? Kamarád a spisovatel Herbert Huncke mu domů donesl kradené věci a Ginsberg se chtěl hospitalizací vyhnout policejnímu vyšetřování. V osmadvaceti se dal dohromady s básníkem Peterem Orlovskym, který byl o sedm let mladší. Partnerství jim vydrželo 43 let, až do Ginsbergovy smrti.

„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím.“ Těmito slovy začíná jeho slavná báseň Kvílení (Howl). Poprvé ji Allen Ginsberg veřejně přečetl 7. října 1955 v Six Gallery v San Francisku. Kromě něj se čtení zúčastnilo dalších pět básníků, publiku ale nejvíc uhranul právě Ginsberg a jeho výrazná recitace. V básni otevřeně kritizoval soudobou americkou společnost. Kapitalismus symbolicky pojmenoval molochem, nelítostným systémem, který požírá lidskou individualitu a duši. Báseň měla obrovský celospolečenský dosah, hlas v ní dostaly utlačované skupiny – homosexuálové, uživatelé drog, psychicky nemocní. Tohle předčítání stálo u zrodu beat generation. Kvílení se stalo jeho manifestem. Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Franciska. Když pak kniha vyšla 1. listopadu 1956 v nakladatelství City Light Books, její nakladatel Lawrence Ferlinghetti putoval kvůli její údajné obscénnosti díla před soud. Ostře sledovaný proces nakonec skončil osvobozujícím rozsudkem.

Mezi březnem až červencem 1957 pobýval Allen Ginsberg v marockém Tangeru, kde navštívil Williama S. Burroughse. Z Afriky pokračoval se svým přítelem Orlovskym a Gregory Corsem do Evropy, kde začal psát Kadiš, elegickou báseň psanou volným veršem, kterou věnoval své matce. V elegii vzpomíná, jak musel vézt matku do blázince, jak se mu nahá nabízela, její pokusy o sebevraždu. Ve skladbě, rozdělené do šesti částí, se s touhle situací vyrovnává a matce vyjadřuje synovskou lásku. Básnická sbírka Kaddish and Other Poems obsahuje kromě žalozpěvu Kadiš i další Ginsbergovy básně z let 1958–1960. Vyšla v roce 1961 opět v nakladatelství City Light Books. Stala se druhou nejprodávanější sbírkou poezie ve Spojených státech a Ginsberg nejpřekládanějším mladým americkým básníkem.

V roce 1962 odjel Ginsberg do Japonska a Indie, kde studoval jógu a stal se buddhistou. Významně přispěl k propojení východní filozofie s americkou kulturou. Meditaci a poezii chápal jako dvě strany jedné mince. Věřil, že buddhistický koncept všímavosti pomáhá básníkům vyjádřit nejhlubší pravdu. Jeho duchovním guru byl tibetský lama Chögyam Trungpa Rinpoche, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství. O dva roky později obdržel básník oficiální pozvání kubánského ministerstva kultury na spisovatelskou konferenci. Kvůli americkému embargu sice nebylo tak lehké se na Kubu dostat, nakonec ale 18. ledna 1965 přistál v Havaně. Vedle oficiálních setkání si záhy našel přátele mezi mladými básníky. Na Kubě bylo ale pronásledování homosexuálů součástí oficiální politiky. Tohle téma se pro Ginsberga stalo zásadním, mluvil o něm s představiteli režimu i s novináři. Nakonec byl z Kuby vyhoštěn. 

Posadili ho do letadla směr Praha. Do československého hlavního města přiletěl 18. února. V pražské vinárně Viola se setkal s Václavem Hrabětem, hlasem naší beatnické generace. Český básník s ním pořídil rozhovor pro literární časopis Divoké víno. O třináct dní později Václav Hrabě zemřel v pětadvaceti letech na otravu oxidem uhelnatým, a rozhovor s Ginsbergem byl tak jeden z posledních textů, které napsal. Další cesta zavedla Allena Ginsberga do Sovětského svazu, kde se setkal s básníky a spisovateli – Jevgenijem Jevtušenkem, Bellou Achmadulinovou, Andrejem Vozněsenským, Liljou Brikovou. Navštívil i své ruské příbuzné. Vlakem odjel z Moskvy na měsíc do Polska. Navštívil Varšavu, Osvětim, Krakov, Poznaň. Po návratu do Prahy 30. dubna jej čekalo pozvání účastnit se studentského majálesu. 1. května 1965 na něm byl zvolen králem. Vzápětí ho však zadržela Státní bezpečnost a vyhostila jej z republiky. Přitom mu zabavila sešitek básní a poznámek, který byl pravděpodobně skartován. V letadle do Londýna pak napsal svoji známou báseň Král majálesu.

V roce 1974 založil guru Trungpa v coloradském Boulderu Naropa University – první akreditovanou buddhistickou univerzitu v Severní Americe. Ginsberg v ní působil jako profesor a spolu s dalšími básníky zde vedl legendární Jack Kerouac School of Disembodied Poetics. V letech 1975–1976 se zúčastnil turné Rolling Thunder Revue s Bobem Dylanem. Jezdil autobusem s uměleckou družinou, v níž byly i Joan Baez a Joni Mitchell. Psal básně a glosoval dění. Bob Dylan cestou natáčel svůj experimentální film Renaldo a Clara, ve kterém Ginsberg hrál roli „židovského otce“. Během zastávky v Massachusetts v roce 1975 navštívili společně hrob spisovatele Jacka Kerouaka, což zachycuje slavná fotografie i filmové záběry. Z časových důvodů byla nakonec vyškrtnuta většina Ginsbergových plánovaných pěveckých a básnických výstupů. Na některých zastávkách přesto recitoval nebo doprovázel kapelu na harmonium. 

V roce 1986 se v Jugoslávii zúčastnil prestižního mezinárodního básnického festivalu Struga Poetry Evenings. Získal tam hlavní cenu Zlatý věnec a na místě se setkal se sovětskými básníky Bulatem Okudžavou a Andrejem Vozněsenským. Do Československa se mohl vrátit až po sametové revoluci, v té době u nás začaly konečně vycházet jeho knihy. Naposledy zavítal do Prahy v březnu 1996. Dvakrát vystoupil v Divadle Archa, kde přednesl své vrcholné básně: Kvílení, Kadiš a Král majálesu. Zazpíval a na malé harmonium zahrál kvarteto svých původních písní za hudebního doprovodu některých členů The Plastic People of the Universe. „Břemeno světa je láska. Pod tíhou samoty, pod tíhou nespokojenosti, břemeno, které neseme, je láska,“ bylo životním mottem básníka, jenž zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku na selhání jater. Bylo mu sedmdesát let.  

Tip: O jeho životě byly natočeny filmy Kvílení (Howl, 2010) a Zbav se svých miláčků (Kill Your Darlings, 2013; v roli Ginsberga v tomhle snímku exceluje Daniel Radcliffe.