Společnost
Má kniha je literaturou života, říká Petra Nesvačilová
Natálie Debnárová29. 3. 2022
Když herečka, dokumentaristka, režisérka a nyní i píšící autorka Petra Nesvačilová vydala svou první knihu Skutečná, byl říjen roku 2021. Od vydání uběhlo již pár měsíců, a Petře se od té doby nahrnulo tolik pracovních projektů, že na povídání o knize nezbyl čas prakticky žádný. A protože by o její úspěšné prvotině byla škoda nemluvit, čas na rozhovor si přece jen udělala.
Petro, jak vznikla tvoje kniha? Jedná se o prvotinu?
Vznikla v podstatě náhodou. Já psala už od dětství. Na FAMU jsem vystudovala dokumentární režii, věnovala se jak herectví, tak režii — a přitom vlastně pořád psala. Časem mne požádala různá periodika o povídky a fejetony, což zase neuniklo lidem z nakladatelství, kteří mi následně nabídli, abych u nich vydala knihu. Zvažovala jsem, zda do toho jít, ale pak jsem si řekla, proč ne.
Foto: Courtesy of Petra Nesvačilová
Mohla bys ji trochu představit?
Jde o soubor fejetonů a povídek. Úplně obyčejných. Líčím tam hodně věcí a zážitků z vlastního života a života lidí, které denně potkávám. Je to i o kráse detailu života, o tom, jaký je. Zachycuju lidské příběhy. Je to taková literatura života.
Ty ale nejsi v psaní novickou. Jak sama říkáš, píšeš už od dětství. Kde se v tobě vzal tento dar?
To úplně nevím, kde se vzal. Můj děda Josef (z maminčinu strany) hezky píše. Já měla vždy tak bohatý samotářský vnitřní svět, až jsem z toho přetlaku začala psát. A určitě to je pro mne dar.
A pamatuješ si, co sis jako první zapsala? O jaké myšlenky šlo?
Ty jo, to si vůbec nepamatuji… já teď jsem v takovém frmolu pracovním, ze soustředění na tak křehké věci mi úplně nejde. Ale určitě si vzpomenu před létem, to budu mít chvilku volno.
Foto: Courtesy of Petra Nesvačilová
Když jsi knihu psala, měla jsi o ní už nějakou představu. Jak se tvořila? A jak moc je jiná oproti původní vizi?
Měla jsem pouze představu, že musí byt hlubinná a krásná. A že jí musím dát prostor, aniž bych ji tlačila do nějakých předem daných forem. Chtělo to čas a možnosti. Takže jiná, než jsem původně zamýšlela, není. Protože kontury představy o mé první knize byly o pocitech, nikoliv o formě.
Na knize jsi spolupracovala s ilustrátorem Michalem Bačákem. Vytvořil ke knize ilustrace, které s texty naprosto souzní, jakoby se vše vytvářelo současně. Jak vznikla vaše spolupráce?
Tahle spolupráce je moje vysněná. Pro mne je Michal esencí výtvarné krásy. Takže jsem se ho jednoduše zeptala, a když souhlasil, měla jsem obrovskou radost. Je to i kamarád a dobrý člověk, proto naše spolupráce (i díky Kateřině, která mu pomáhá s managementem), byla úžasná.
Kniha je psána formou deníkovývh zápisů a je místy velmi intimní. Přemýšlela jsi, jak moc chceš pustit své čtenáře k sobě do soukromí? Stanovila sis nějaké hranice?
Pro mne to jsou klasické fejetony, tudíž nemám pocit, ze bych vyzradila víc ze svého soukromí. Ale je pravda, že nemám úplně odstup, a tak může byt moje vnímání zkreslené. Mojí hranicí bylo vlastně přání, ať nejde o intimní deník (smích).
Velmi otevřeně a laskavě v knize otevíráš téma, které laskavé příliš není — a tím jsou rozchody a konce. Jak ses naučila na tyto situace s nadhledem a pokorou, bez pocitu křivdy, nahlížet?
Děkuji, to mě teší, že to takto vnímáš. Já v podstatě od svých jednadvaceti chodím na terapie, sebevzdělávám se v oblasti psychologie, takže si myslím, ze mě to do jisté míry vychovalo. Miluji Junga a Tolleho. Baví mne studovat duše.
Jaké poselství si v sobě kniha nese?
Užívat si života, se vším všudy.
Jak si představuješ čtenáře své knihy? A co bys jim vzkázala?
Jsou to lidi, kteří rádi poznávají i jiné světy. Tak ať vám má kniha dělá jen radost!
Vogue
Doporučuje
Vogue Leaders
Zpřítomnit staré časy nečekaným způsobem. Poznejte unikátní projekt Programming Patterns
Veronika Pařízková13. 12. 2024
Vogue Leaders
Manželé Besserovi o uchovávání dědictví a výchově k pravdě, lásce i hrdosti
Natálie Debnárová12. 12. 2024
Vogue Leaders