Society

Fejeton Martina Váši: Tahák lázeňský

Ručník je taky outfit aneb co mít v lázních a sauně na paměti.
Objevil jsem Ameriku. Není ani moc daleko, leží v Budapešti, hned za Mostem svobody. Původní obyvatelé jí říkají Lázně Gellért.
Do té doby jsem žil v domnění, že lázně jsou alternativní dovolená pro lidi, co mají strach z létání a extra bohatý vnitřní život. Nešlo mi totiž do hlavy, jak někdo vydrží celodenní ráchání v horké vodě, aniž by ho zkosila nuda. Pak jsem jim dal šanci a byla to láska na první smočení (do čtyřicetistupňové vody v secesním bazénu jako z filmu od Wese Andersona, ach, konečně jsem Tilda Swinton).
Po několika hodinách strávených ve stavu blízkém meditaci jsem se vznášel jako rumový obláček nad stolem Pavlíny z Peče celá země. Každopádně ideální místo, kam vyrazit, když vás život přestává těšit, říkal jsem si. Aby však lázně takovým místem i zůstaly, je třeba respektovat jistá pravidla.
V Praze do lázní nechodím. Jediné pražské, co mě teď napadají, jsou Karlovy, a tam bych nabyl leda stav blízký limbu. Chodím tu nicméně do sauny, kde platí pravidla obdobná.
Sepsal jsem deset těch, z nichž některá bývají nepsaná a jejichž dodržování – zdá se – představuje pro mnohé úkol rovný proskakování ohnivé obruče.
  • Pusinku na zámeček. Poslední návštěva sauny byla traumatizující. Pán sedící za mnou si spletl saunový ceremoniál se sportovním utkáním a hned zkraje pořvával na saunového mistra „poď, poď, poď, poď, poď“. Abych netrpěl málo, z reproduktoru se přitom linul hlas Bon Joviho. Já Bon Joviho moc nemusím. Ani ne kvůli tomu, co provedl Carrie Bradshaw, čert to vem. Dráždí mě jeho hlas. To nemá nikoho, kdo by mu skočil pro sirup na kašel? Paní vedle mě byla zřejmě jiného názoru, a tak zatímco zezadu se ozývalo „dobře vón, umí“, zprava jsem byl nucen poslouchat něžné „ic maj lajf“. Ic maj lajf tů, ty jo, šadap.
  • Kdo se po sauně neosprchuje a rovnou skočí do bazénku s ledovou vodou, toho stihne příšerná kletba. Sroste mu obočí. S knírem!
  • I’m just a girl with the ability to drive a man crazy
    Make him call me ‚mama‘
    Make him my new baby
    New and improved, they’re saying ‚thank you very much‘
    Living legend – you can look, but don’t touch
    – Britney Spears
  • But, like, don’t stare
    – já
  • „Jé, mňam, to mám rád, když lidi svačí v bazénu a občas jim do vody spadne plátek okurky nebo rajčete. Nabídnu si, děkuji,“ neřekl nikdy nikdo.
  • Pokud vás v sauně od lavice nedělí prostěradlo, proč vás od lavice nedělí prostěradlo?
  • Pokud vás v sauně od lavice dělí prostěradlo, ale není to vaše prostěradlo... Neberte si to osobně, já neříkám, že to je hnus. Ale je.
  • Lázně jsou jedinečná šance na chvíli neexistovat, takže stojí za zvážení nechat telefon v šatně. Přirozeně až poté, co si každé zákoutí důkladně nafotíte na Instagram a označíte účet @accidentalywesanderson, zoufale přitom doufaje, že váš příspěvek bude sdílet, což se samozřejmě nestane, protože tyhle lázně před vámi nafotilo tisíc lidí tisíckrát líp. (Spoiler alert!) VSCO z vás nedělá fotografa. Game over.
  • Dress code zvládne snad každý. Ještě aby ne, není to zrovna white tie. V lázních na sobě musíte mít plavky, v plaveckém bazénu navíc koupací čepici (s výjimkou těch, kdo mají hlavu jako koleno), a pokud jde o saunu, tak v prostorách mimo troubu předehřátou na 90 °C je záhodno mít kolem sebe omotaný ručník nebo prostěradlo. Ministerstvo módy varuje: Nejde o to, co nosíme, ale jak to nosíme, a není lepšího místa, kde si toho všimnout, než právě tam, kde nenosíme téměř nic. Si teda myslím.
Foto: Aurelien Meunier (Getty Images)
Ručník kolem pasu jako look na přehlídce jarní kolekce designéra Ludovica de Saint Sernina zbořil Instagram. Zbořil by ho, kdyby se v něm model ošíval, jako by měl pohled na jeho odhalené tělo ostatním poškodit zrak?
A tak.