Society

Fejeton Martina Váši: Na základce mi říkali „ženo“. Šťastný MDŽ mně

U příležitosti zítřejšího Mezinárodního dne žen jsem napsal otevřený dopis jedné z žen, které obdivuju – svému dvanáctiletému já.
Ahoj ženo,
ne, promiň. Vím, že nemáš rád, když Ti tak říkají. Já jenom že odtud z budoucnosti se to vůbec nezdá být tak horký.
Akorát dávají Nápady světové módy, ale sotva se soustředíš, co? Celý se klepeš, zapadlý v křesle. Chceš mezi jeho polštáři zmizet jako Alenka v králičí noře. Nedivím se Ti. Co teď cítíš, je to nejhorší, co člověk cítit může, a tím nemyslím Fahrenheit od Diora. Myslím strach. V kombinaci s některými z nápadů světový módy smrtelná kombinace.
Bojíš se, protože se s Tebou dneska po škole někdo chtěl bít. Ty ses přitom nikdy nebil a nehodláš s tím začínat. Tenhle způsob řešení neshod Ti nepřipadá dvakrát kultivovaný a vlastně ani nevíš, co by s Tebou kdo mohl mít za problém, když jsi konfliktní asi jako marshmallow fluff. Na pozvánce nestálo „RSVP“, takže jsi se zazvoněním vzal roha. Blbý je, že nemůžeš utíkat do konce života.
A tak jsi právě učinil životní rozhodnutí. Až vyrosteš, necháš se zaměstnat v bance, protože tam můžeš celý dny dřepět za neprůstřelným sklem hlídaný kamerami. Nějak to tam doklepeš. Dobrý plán, uznávám. Vyřešil jsi to. Mám k tomu jen jednu malinkatou připomínku: ne.
Víš, proč Tě chtějí zmlátit? Protože jsi jiný. To se neodpouští. Nebudu Ti lhát, občas mluvíš zženštile. Kdybych Ti to teď neprozradil, přišel bys na to brzy sám během hodiny občanky. Vyučující Tě bude imitovat před celou smějící se třídou. Zkus tomu nedávat zbytečný důraz. Vím, že Tě to zamrzí, přece jste si tenkrát na chodbě dobře pokecali o posledním dílu Ally McBeal a teď tohle. Zrada. Nevadí. Tak mluvíš zženštile, to je toho. Aspoň máš na rozdíl od ní bradu. A páteř. 
Jo a taky divně chodíš. Tak houpavě, jakoby po špičkách. Proto když zrovna nejsi „žena“, říkají Ti „baletko“. Z Tvýho pohledu to vyjde nastejno. Z mýho taky, ale mně to nepřipadá ponižující. Baletka? Hell yeah. Myslí si, že jsi vrcholový atlet, to chceš. Podívej se třeba na Sylvie Guillem v In the Middle, Somewhat Elevated. Hodně někde, ne?
Mimochodem, za patnáct let půjdeš do Stavovskýho na generálku baletu a posadí Tě do uličky označený „tanečníci, kteří netančí“. Nebudeš si umět představit nic lichotivějšího.
A pokud jde o tu „ženu“? Co na to říct. Až uvidíš někoho z těch, co Tě tak oslovují, jak si za ruku vede holku, nezapomeň jí popřát good fucking luck ve vztahu s někým, kdo si myslí, že být ženou znamená být méně.
Za chvíli přijde domů brácha. Klidně mu to řekni. Je starší, poradí Ti. Jasně, on tohle nikdy řešit nemusel. Vzorný kluk. Než se vůbec naučil psát, uměl vyjmenovat všechny dinosaury, poznal všechny značky aut. Sleduje fotbal, hokej, formule. Trefí se do míče. Nehraje si s Barbie, hraje PlayStation. To ty sice taky, jenže zatímco on v Tekkenu bojuje za Yoshimitsua, ty volíš automaticky Ninu Williams, protože má podpatky, a když náhodou vyhraješ, získáš pro ni bonusový outfit. Jemu se nikdo nesměje, ale stejně to bude on, kdo Ti vysvětlí, jak důležitý je mít perspektivu. Prozradí Ti, že s přibývajícím věkem se budeš méně bát. Věř mu.
Mně věř, že než oslavíš třicítku, bude v pohodě být, kýmkoliv se cítíš. V Německu nedávno schválili zákon o legitimitě třetího pohlaví – to znamená, že se tam člověk nemusí identifikovat ani jako žena, ani jako muž. Základní školy v Británii ve jménu tolerance zahrnou do osnov výuku o komunitě LGBTQ+. A přinejmenším všude, kde je civilizace, nebude problém mít fyzický atributy kluka, cítit se jako kluk, a přitom nosit sukni a podpatky. Jop, móda má občas nápady, který dělají svět lepším místem...
Foto: Melodie Jeng/Getty Images
Foto: Melodie Jeng/Getty Images
Pokud jde o Tebe, dál budeš někdy mluvit zženštile a chodit houpavě a sem tam si na Tebe kvůli tomu někdo ukáže. Ale víš co? Bude Ti to úplně jedno.
Nezapomeň: Nadhled, Martine. Nadhled. Kup si k MDŽ něco hezkýho, jo?
Objímám,