Kapela Bert & Friends uzavře festival Prague Sounds

Bert & Friends nejsou fanoušci nálepek. Jejich tvorba by se dala označit jako alternativní pop a právě v projektu Klasirdo předvedou svou všestrannost, na jejíž důkaz představí své písně v klavírním provedení. Členové kapely vystudovali Konzervatoř Jaroslava Ježka, takže experimentování s hudbou a nové výzvy jim nejsou cizí. Vystupují v klubech po celé republice i na multižánrových festivalech jako Colours of Ostrava či Rock for People. Obdrželi Cenu Anděl za nejlepší videoklip a nominaci v kategorii objev roku, cenu Apollo za inovaci v hudbě nebo cenu Žebřík v kategorii objev roku.

Frontman Albert Romanutti vystupuje prostřednictvím svých alter eg v jednotlivých písních i v hudebních klipech k nim. Právě jeho jsme požádali, aby nám přiblížil vesmír Bert & Friends.

Jak byste představil svou tvorbu lidem, kteří ji vůbec neznají?
„To není snadné. Nejlepší je si ji pustit. Mám rád hudební obrazy, hudba se dá poslouchat třeba jako galerie nebo jako obraz v obýváku. Nebo si představme, že hudba je soundtrack do dne, do toho speciálního filmu. Jako když člověk jede na lodi s papouškem a ten přepeřuje, takže logicky jedno pírko letí napřed a potká se s majákem ještě dřív než ten člověk, s nímž se v tomto příběhu ztotožňujete. Nevíme, kam až letí. Záleží, jak daleko necháme hudbu doputovat. Každý ji může vidět jinak." 

Těšíte se na reakci a ohlasy na koncert v rámci Prague Sounds?
„Mám z toho velkou radost. Klavír je takový můj blízký kámoš jako třeba pes, se kterým člověk tráví čas už od malička, takže teď prožíváme zas další společný příběh. V samotných těch písničkách je hodně kontrapunktů a jiných skrytých motivů, na které jsou v tomto šatě natočené reflektory. Najednou jejich světy tvoří jiný význam, jako kdybyste zkusili tu samou větu říkat jiným jazykem. Když jsme vydali desku Klasirdo, byl jsem v úžasu, jak zarezonovala. Těším se, že se ta hudba opět zjeví, a když zazní třetí zvonění, může začít oslava."

Jaký je rozdíl mezi vaším klasickým koncertem v klubu či na festivale a Klasirdem? Připravujete se na něj jinak? Panuje jiné rozpoložení?
„Jak plyne čas, je to plynoucí rozhovor s hudbou. Pokaždé si řekneme něco nového. Stejné je to se zkoušením koncertu, hrajeme a mluvíme s jinými zkušenostmi. A jsem také rád, že dobrodružství zažívám s těmi stejnými kamarády – to mi dává takový pocit radosti, bezpečí. Některé písně hrajeme už několik let a pokaždé je to nový zážitek. S naším Klasirdem je to jako úžasný hudební výlet, kde se může stát cokoliv."

Jaký vliv na vás mají kostýmy?
„Říkal mi jednou jeden člověk, že formální oblek se nosí z úcty k ostatním. Myslím, že frak je pro Dvořákovu síň ideální oblek. Dáváme jím najevo, že si toho vystoupení vážíme, stejně jako posluchačů, a že ctíme i formu odívání, která je v těchto prostorách zvykem. Člověk jako by se převlékal vždy do jiného avatara. Ta hudba takhle jde kolem pocukrovaného dortu."

Divadelní či filmová hudba vám také není cizí. Je to něco, co byste chtěli dále rozvíjet?
„Teď se hlavně soustředím ve studiu na nové písně Bert & Friends, to je pro mě nejdůležitější. A taky filmová hudba, ta pro mě vždycky byla magickou věcí. Už jsem na několika filmových projektech spolupracoval, ať už jako skladatel, nebo dirigent. Od té doby se na filmy dívám úplně jinak. Jako na bezmezné jezero možností, ve kterém se člověk může procházet tisíce hodin. Teď jsem například skládal pro film Šimy Müllerové Sluneční Stvoření, kde zpívá i dětský sbor. U tohoto filmu bylo speciální, že jako první přišly písně a zvuky. A hudba je bytost, co vstoupí do světa, který se ve filmu zobrazuje, a pronese jako posel zprávu nebo svědectví, které je v obraze skryto. Ne, dělám si srandu..."

Pokud byste rádi viděli Bert & Friends právě v klasičtějším hávu, můžete si zakoupit vstupenky na jejich koncert v Rudolfinu.