Society

Jak eliminovat znečištění módním průmyslem

Skládky a plasty jsou na očích, barvení oděvů je však, pokud jde o vliv módy na životní prostředí, často přehlíženo. Naše touha po barvách je doslova toxická, jaké je tedy řešení? Zeptali jsme se odborníků.

Problém: Plýtvání vodou

Textilní průmysl v celosvětovém měřítku každoročně spotřebuje šest až devět bilionů litrů vody, a to jen na barvení tkanin. V době, kdy celý svět čelí problémům s nedostatkem vody, je to jako když naplníte vodou více než dva miliony olympijských bazénů ročně a pak v nich nenechali nikoho plavat. (Tedy ne že byste chtěli plavat v toxické vodě po barvení.)

Možné řešení: Materiály inspirované biologií

Natsai Audrey Chieza, návrhářka a zakladatelka agentury Faber Futures, je jednou z předních osobností v sílícím hnutí za biodesign, který integruje živé věci, jako jsou například bakterie, do nových materiálů, výrobků a dokonce i uměleckých děl. „Pokud design a věda spojí síly, jsou tu dva různé způsoby, jak něco poznat, udělat a pokusit se vyřešit problém.“
Natsai Audrey Chieza a její kolegové v roce 2011 zjistili, že mikrob, který vytváří pigment, může být použit jako barvivo. Barva osciluje mezi růžovými a modrými odstíny v závislosti na pH půdy, ve které je mikrob nalezen, a vytváří na tkanině krásné efekty. Co je podstatné, proces spotřebuje až pětsetkrát méně vody než standardní barvicí techniky a zcela odstraňuje škodlivé chemikálie.

Problém: Chemikálie

Téměř tři čtvrtiny veškeré vody, kterou spotřebují barvicí dílny, se promění v nepoužitelný odpad. Vody obsahují toxickou směs s barvivy, solemi, kyselinami, těžkými kovy a dalšími chemikáliemi, které se používají k fixaci barvy na oblečení. „Některé chemikálie používané v indických barvírnách jsou dokonce v Evropě zakázané. „Dilema pro ty, kteří na sobě mají importované oblečení,“ říká Virginia Newton-Lewis, analytička ve WaterAid. Filtrovat odpadní vodu je navíc nákladné a v Bangladéši, Indii a Číně je často ilegálně vypouštěna do řek. (V Bombaji byla dříve voda znečištěná natolik, že srst místních psů zmodrala.) „Chemikálie z odpadních vod mohou ovlivnit místní ekosystém,“ vysvětluje Laila Petrie z World Wide Fund for Nature. „Tyto nebezpečné látky mohou poškodit rostliny, zvířata, a potenciálně tak vstupovat do potravinového řetězce.“

Možné řešení: Barviva z vedlejších produktů

Biotechnologická společnost Colorifix usiluje o vývoj barviv, která jsou udržitelná ze tří hledisek: environmentálního, sociálního a ekonomického. Společnost byla založena v roce 2015 a převádí melasu, vedlejší produkt cukru, na barviva vhodná pro textilie. Metoda nevyžaduje zvláštní využití orné půdy (na rozdíl od některých přírodních barviv) a lze ji aplikovat na oblasti, kde se cukr již pěstuje. „Colorifix také nahrazuje fixační chemikálie, nejtoxičtější aspekt celého procesu barvení, vedlejšími produkty biopaliv,“ vysvětluje spoluzakladatel a CEO Dr. Orr Yarkoni. Navíc opětovné použití odpadních materiálů znamená, že celý proces využívá desetkrát méně vody a až o 20 % méně energie. 
Foto: Probal Rashid/LightRocket via Getty Images
Zněčištěné vody v Bangladéši
Foto: Allison Joyce/Getty Images
Znečištěné vody v Bangladéši
Yarkoni rovněž upozorňuje, že Colorifix nahrazuje pouze samotné barvivo, nikoliv jakoukoliv práci nebo stroje, což je důležité zvláště v rozvíjejících se ekonomikách, kde jsou barvicí dílny životně důležitým zdrojem pracovních míst a příjmů. (Až 81 % bangladéšského exportu představuje oblečení, ženy pak tvoří přibližně 80 % celosvětové pracovní síly v oděvním průmyslu.)
Foto: Duy Phuong Nguyen/Alamy Stock Photo
Barvicí dílny v Myanmaru
Foto: Dirk Renckhoff/Alamy Stock Photo
Barvířka

Problém: Konzumerismus

Problém s udržitelností spočívá v tom, že se jedná o termín, který zahrnuje řadu různých problémů. Takže i když je skvělé, že módní značka omezuje dopady barvení, je to v podstatě zbytečné, pokud je produkt poté vyhozen nebo dodavatelský řetězec vykořisťuje zaměstnance. Přístup „vezmi, použij, znič“ fungoval po celá staletí a zdá se, že pro podniky je obtížné ho měnit. 

Možné řešení: Cirkulární ekonomika

Myšlenka cirkulární ekonomiky, jak ji rozvíjí Ellen MacArthur Foundation, představuje produkty, které jsou navrženy a optimalizovány pro neustálý cyklus recyklace a rozkladu. Pokud by byla přijata globálně, byl by to největší posun v lidské spotřebě od průmyslové revoluce. Jedním z příkladů je BITE Studios, luxusní dámská značka s estetikou založenou výhradně na paletě přírodních barviv. „Používání přírodních barviv je způsob, jak být vnímavější k výrobkům a konzumu,“ vysvětluje kreativní ředitel Elliot Atkinson. Barvy jsou jen jedním z aspektů udržitelného přístupu BITE Studia. „Plánujeme odkoupit naše zboží od zákazníků zpět, dát jim slevu 20 % na další nákup a pak vytvořit nové kusy ze starých oděvů,“ dodává CEO Veronika Kant. Cílem je vytvořit kruhový, cirkulární systém, tedy přepracovat, znovu použít a prodat oblečení. „Chceme vytvořit skutečné spojení mezi zákazníkem a jeho oděvem.“